Říjen 2003

Zajímavé království

Ota Ulč

Swaziland neboli Svazijsko je rozlohou pětkrát a obyvatelstvem desekrát menší než Česká republika. Půl křesťané, půl pohané - animisté, kteří vzývají kamení, kořínky, stromy, duchy v bahnu. Většina těch či oněch věřících si však oba světonázory všelijak kombinuje. Býval to britský protektorát. Ne že by se tam byli Britové násilím vecpali, ale přišli na skutečné pozvání, ochránit domorodce před příliš bojovným lidem Zulu. Protektorát kvetl skoro sto let, až do září 1968, kdy došlo k vyhlášení nezávislosti. V Čechách emancipační výkon byl přehlédnut pod tíhou událostí opačné povahy.

Království sousedí s Jihoafrickou republikou, kdysi rasistickou, a Mozambikem, kdysi rádoby komunistickým - tedy politický předěl světa, kam mířívalo hodně zvědů. Nejen však oni. K mání tam byla lákavá povyražení: kasino, ruleta, všemožné hazardní počiny, páchání hříchů s protějšky nedovolené rasy či aspoň shlédnutí porno filmů. To vše puritánská kalvinistická Pretorie tuze zakazovala.

V Johannesburgu jsem za hříšný obnos najal volkswagena a dal se na cestu po prázdných silnicích podél občasných eukalyptových hájů východního Transvaalu. Ale hned za hranicemi plno člověčiny. Za cedulí SWAZI ROYAL - LÉTEJTE S NÁMI DO SVĚTA (tzn. buď do Johannesburgu nebo do Lusaky v Zambii) jsem zastavil u hospůdky. Objednal si pivo a než stačil odfouknout pěnu, přisedl si swazijský policajt s otázkou "Jste špión?"

"Dovolte, já jsem americký profesor, na studijní dovolené, tadyhle mám papíry, jen se podívejte, jakýpak špión!" a poklepal si na kapsu s ospravedlňujícími dokumenty.

"Ale vy byste mi to beztak neřek, jestli jste špión, co byste to byl za špióna, ne?" mrkl na mne strážce zákona.

"Ano," kývl jsem do půllitru.

Divé zvěře jsem viděl málo. Pár zeber se páslo u silničního příkopu. Potkal jsem se ale se skupinami mužů zarputilého vzezření a v podivném odění. Na sobě sako standardního bělošského střihu, ale bez kalhot. Na bercích se jim plandaly kůže a kožky, snad ze šelem, snad ze syslů. Hlavy zdobili peřím: nikoliv majestátní čelenky amerických Indiánů, ale jeden pouhý brk zapíchnutý v kadeřích. Třímali oštěpy a klacky. Pár jich po mě hodili, poté co jsem na ně od volantu zamířil kamerou. Dojel jsem do města Manzini. Jméno mi znělo italsky, než jsem zjistil, že je swahilské a znamená "u vody," tedy asi jako naše Vodňany. Zcela zničeno za burské války.

Ve Swazilandu je pár ananasových polí, pomerančových hájů, obé jsou majetkem zahraničních společností. Ty také vysázely a vlastní rozhlehlé lesy, jehličnaté hvozdy, patří jim papírna a celulózka, doly s uhlím a kovy. Může se země pochlubit něčím unikátním? Snad jen rekordní výdrží krále Sobhudzy II., plným titulem Lev Swazilandu, Býk, Syn slonice, Velká hora, Nevysvětlitelný. Usedl na trůn v dávném roce 1921, ještě před Stalinem, Rooseveltem, Churchillem, v době, kdy Hitlera v bavorských hospodách ještě nikdo nebral vážně, Mussolini ještě nedopochodoval do Říma, Šmeral zakládal KSČ a Kléma s Rudlou byli postranní karlínští kluci. Sobhudza vládl 61 let a mohl by tak možná činit dodnes - podezírá se totiž, že byl v roce 1982 v pro nás památném dni 21. srpna otráven. Dva netrpěliví synové zatčeni, obviněni z travičství, laboratorní zkoušky ale nic neprokázaly.

Načež vzešla složitá otázka panovnické posloupnosti. Král po sobě zanechal sedmdesát vdov a několik set princů a princezen. Tradice vytvořila systém jakéhosi dvojmocnářství: že vládne král NGWENYAMA (Lev) a královna NDLOVUKAZI (Slonice). Když král zemře, moc zcela přísluší slonici. Situaci zkomplikovala královská rada Liqoqo, neboť jmenovala za spoluvládce spoluvládkyni, princeznu jménem Ladwhala, takže jedno žezlo se dostalo dvěma slonicím.

V roce 1984 s uspořádáním velikánské veselice končila oficiální doba truchlení, jež započala ostříháním národa, všech mužů i žen, dohola. Vrcholem byl tanec s dlouhými rákosy ("reed dance"), k němuž bylo vybráno deset tisíc nejpěknějších panen ("finest virgins") v království. Barevně oděné, po pás obnažené, s výjimkou princezen, jimž bylo povoleno ozdobit si hlavy červenými péry z ptáka druhu u nás známého jako kardinál, ale ve Swazilandu jen jako biskup. Nejvybranějších deset tisíc dívek poskakovalo, země se třásla, ňadra vlnila, spektákl mi sdělující diplomat se olizoval.

Svazijské bankovky se jmenují lilangeni. S portrétem krále Sobhudzy na jedné, s jedenáctkou topless krasavic na druhé straně. Na poště mě zaujala obrázková mapa SWAZI HERITAGE. Dědictví ve značně zmodernizované verzi: totiž vyobrazení zebry a rulety, centimetr vedle sebe. Dokonce i v končině, kam nevede ani jedna trošku sjízdná silnice a kde posledním turistou byl dezertér z burské války, je na mapě k domorodým chatrčím přimalováno hazardní počínání - poker, baccarat, nikoliv folklóristická výroba košíků a hrnců.

Po mezivládí slonic na trůn v roce 1986 usedl nový král jménem Mswati III. a svět se o nevelkou monarchii mnohá léta oprávněně nezajímal. Před několika dny (7. září 2003 v The New York Times) jsem se ale dočetl toto: Svazijsko zůstává tou poslední absolutní monarchií na africkém kontinentu. Autokratický král Mswati si počíná excentricky, smí se na něho promluvit nikoliv tváří v tvář, ale pouze, když se padne na kolena. Zrušil ústavu, anuluje rozhodnutí soudů a ignoruje jím vydané vlastní dekrety. Poněvadž zemi devastuje epidemie AIDS a průměrná životní délka se smrštila na pouhých 37 roků, král ženám do devatenácti let zakázal sex a nosit kalhoty. Sám si ale ke svým dosavadním devíti manželkám (pranepatrrné množství v porovnání k tatínkovi Sobhudzovi, který jich měl víc než sto) přibral sedmnáctiletou mladici a za tento svůj prohřešek si udělil pokutu ve výši jednoho dobytčete. Každou ze svých manželek obdařil luxusním automobilem , v zemi s rostoucími hospodářskými potížemi.

Každý rok se konají ony tradiční tance s dlouhými rákosy a s přehlídkou tisícovek poloobnažených panen, aby si král mohl vybírat a doplňovat svůj harém. Letos se ale veselice nepovedla: udeřil prudký déšť, krupobití, kandidátky, vzdor příkazům zůstat na místě, se rozprchly a pověrčivý lid v tom vidí znamení blížící se politické bouře.