Říjen 2003

Astronauti mohli žít

Martin Uhlíř

Naději pro posádku Columbie znamenaly kamery vojenských družic, vedení NASA se ale na armádu neobrátilo. Muže a ženy na palubě Columbie mohl zachránit jiný raketoplán. Šéfové NASA ale ignorovali varovné hlasy svých podřízených, a tak se nikdo nedozvěděl, že se blíží katastrofa. Vyplývá to ze zprávy nezávislé vyšetřovací komise uveřejněné tento týden (poslední srpnový, pozn. red. CS-magazínu).

Raketoplán Columbia se majestátně vznesl k obloze a diváci propukli v jásot. Specialisté dohlížející na průběh letu se ale neradovali dlouho. Kamery ukázaly, že se z hlavní palivové nádrže raketoplánu utrhlo několik kusů ledu a pěnové izolace. Úlomky zasáhly destičky tepelné ochrany na spodní části kosmického stroje. Zatímco Columbie kroužila kolem Země, týmy expertů analyzovaly obrazový záznam startu. Špionážní satelity fotografovaly spodek raketoplánu. Výpočty měly ukázat, nakolik je poškozen. K žádnému jasnému závěru ale odborníci nedospěli. Přistání proto očekávali s velkým napětím. Přečká raketoplán návrat do atmosféry, který lze srovnat s průletem plamenem plazmového hořáku, nebo... Když Columbia dosedla na přistávací plochu, spadl všem kámen ze srdce. Psal se 14. duben 1981. Raketoplány právě úspěšně absolvovaly svůj první pilotovaný let. Velitel mise John Young vystoupil z kosmického stroje a po krátkém přivítání zamířil pod "břicho" Columbie. Dlouze si prohlížel zářivě lesklé, černé dlaždice tepelné ochrany. Na jeho tváři se prý zračilo překvapení, že je naživu.

Čelní střet s křídlem

Chladnokrevný kosmonaut Young, veterán letů k Měsíci, měl skutečně vážný důvod k obavám. Při konstrukci raketoplánu inženýři vycházeli z toho, že k většímu poškození tepelné ochrany dojít nesmí. Nikdo nedokázal říci, zda kosmický letoun dokáže přistát s porušením štítu, který chrání hliníkový krunýř a posádku před pekelným náporem rozžhaveného vzduchu. Jenže čas ukázal, že přistání možné je. Izolace odpadávala během většiny startů, a tak si lidé z NASA zvykli. Raketoplány se často vracely s lehce poškozenou tepelnou ochranou, přesto se nikdy nic nestalo. Až do osudné mise na začátku letošního roku. Během startu 16. ledna se uvolnil mimořádně velký kus izolace. Tentokrát nezasáhl dlaždice na spodní části křídla či trupu, ale s velkou pravděpodobností udeřil do přední, takzvané náběžné hrany křídla. Namísto letmého bočního doteku, při němž by projektil sklouzl, aniž by napáchal větší škodu, utrpělo křídlo přímý "čelní" náraz. Uhlíkový kryt ve tvaru písmene U byl proražen a lidem na palubě začaly odtikávat poslední dny jejich života. Den přistání, 1. únor, se nemilosrdně blížil.

Hlava XXII

Zatímco posádka Columbie prováděla na oběžné dráze vědecké experimenty a neměla ani tušení o hrozícím nebezpečí, obavy některých pozemských specialistů rostly. Obrazový záznam startu ukázal, že se padající izolace hlavní nádrže "strefila" do levého křídla blízko náběžné hrany. Na jedné straně nic nového pod sluncem, na straně druhé se ale zdálo, že projektil byl nezvykle velký a mohl mít značnou pohybovou energii. Bohužel zmíněný obrazový záznam rozhodně neoplýval kvalitou. Z pěti pozemních kamer, které mohly událost zachytit, hleděly tři na jiná místa, jedna ztratila raketoplán z dohledu a poslední poskytla kvůli špatně udržované optice neostrý záběr. Kamery byly jednou z oblastí postižených škrty v rozpočtu NASA. Obrazoví specialisté proto žádali, aby křídlo raketoplánu během letu vyfotografovaly americké špionážní satelity a vojenské pozemní dalekohledy. Nebyli sami. Různé složky NASA požadovaly tyto snímky celkem třikrát, vedení jim však nevyhovělo. Přitom by takové fotografie snad mohly ukázat - laicky řečeno zda je v křídle "díra", a pokud ano, jak velká. Inženýři se tak ocitli v pozici připomínající patovou situaci z románu Hlava XXII: šéfové NASA by se na armádu obrátili, kdyby specialisté usoudili, že je let ohrožen. Aby ale mohli experti takový závěr učinit, potřebovali právě ony snímky, o které se mělo žádat.

Devadesát minut naděje

Přesto se nakonec nepřehledný propletenec nejasných kompetencí málem rozhoupal k činu: sedmý den po startu, kdy do přistání zbývalo ještě devět dní, zavolal pracovník NASA Wayne Hale zástupci ministerstva obrany a požádal ho, aby zjistil, jak by fotografování mohlo probíhat. Armádní soukolí se okamžitě rozběhla. Už po devadesáti minutách je však zastavil zásah hlavní manažerky letu Lindy Hamové z NASA. Manažerce se zřejmě nedostalo jasného signálu, že některá z jejích podřízených složek o snímky žádá oficiálně. Kromě toho se obávala, že by fotografování křídla mohlo ohrozit vědecký program mise. Raketoplán by se totiž musel natáčet tak, aby odkryl místa, která mohla být padajícími úlomky zasažena. Později se vedení NASA hájilo tím, že když se podobné situace vyskytly v minulosti, snímky příliš nepomohly. Nebyly dostatečně kvalitní. A navíc: i kdyby se ukázalo, že je křídlo poškozené, nedalo by se prý stejně nic dělat. Obě tvrzení lze napadnout a zpráva vyšetřovací komise to bez milosti dělá. Přináší šokující odhalení: nikdo v NASA neměl bezpečnostní prověrku, aby se vůbec mohl dozvědět, co současné vojenské satelity a pozemní zařízení opravdu umějí! Zpráva také věnuje několik stránek úvahám, zda bylo možné kosmonauty zachránit. Výsledek? Šlo to, i když s rizikem.

V Kennedyho vesmírném středisku se připravoval k letu raketoplán Atlantis. Odstartovat měl 1. března. Kdyby technici pracovali na směny 24 hodin denně, mohl Atlantis vzlétnout už 10. února, aniž by bylo nutné vynechat jediný klíčový předstartovní test. Lidé na palubě Columbie přitom mohli přežít do 15. února. Pak by se udusili kvůli rostoucímu množství oxidu uhelnatého ve vzduchu (v diskusích před zveřejněním zprávy ale experti upozorňovali na to, že posádka může teoreticky přežít dokonce déle, než obvykle tvrdí konzervativní odhady). Zbývalo tedy nejméně pět dní, během nichž mohl Atlantis doletět ke Columbii. Posádka by přestoupila z jednoho raketoplánu do druhého a vrátila se na Zemi. Improvizovaný manévr by byl velmi obtížný, nikoliv však nemožný. Závěr: Kdyby se do sedmého dne po startu Columbie ukázalo, že raketoplán zřejmě nebude schopen přistát, záchranná mise by se s největší pravděpodobností rozběhla.

Praštit pěstí do stolu

Specialisté sice čekali na klíčové snímky marně, přesto neseděli s rukama v klíně. Snažili se pomocí matematického modelu odhadnout, zda mohly padající úlomky izolace křídlo opravdu vážně poškodit. Jenže model nazvaný Crater, který používala firma Boeing, byl vytvořen k jinému účelu: měl analyzovat pouze nárazy malých kousků izolace nebo ledu, nikoliv velkého projektilu o rozměrech příručního kufříku, který ukazovaly záběry pořízené při startu. Model tedy musel extrapolovat, a dával proto nepříliš spolehlivé výsledky. První analýzy ukázaly, že tepelná izolace mohla být za jistých okolností proražena až na hliníkovou kostru raketoplánu.

Experti Boeingu výsledek na lehkou váhu nebrali, ale zodpovědný tým NASA dospěl k názoru, že Crater staví vše do příliš dramatického světla. Nikoliv kvůli nejistotě spojené s extrapolací, ale proto, že model v minulosti ukazoval vážnější poškození, než bylo to, které technici po přistání skutečně nalezli. Nebral navíc v úvahu některé důležité parametry tepelné ochrany. Na jedné z mnoha schůzek (probíhala osmý den letu) se expert Calvin Schomburg z NASA ptal odborníků Boeingu, zda má být podle nich kontaktováno ministerstvo obrany. Ve zprávě vyšetřovací komise stojí: "...řekli mu, že cosi o rozměrech velké klimatizační jednotky narazilo do raketoplánu rychlostí 800 kilometrů za hodinu. Jsouce tlačeni, aby uvedli další důvody (pro žádost o pomoc) a nerozumějíce tomu, proč toto vysvětlení nestačí, uvedli, že pokud se něco hrozného stane, budou přinejmenším oni vědět proč." Přes tato varovná slova nikdo z expertů "nepraštil pěstí do stolu" a jasně neřekl někomu z vedoucích pracovníků NASA, že bezpečnost letu je podle něj ohrožena. Snad proto, že by takové tvrzení nemohl opřít o relevantní podklady. Místo toho si specialisté před přistáním vyměňovali e-maily s katastrofickými scénáři, ty se však k šéfům nedostaly. Pokud ale může čtenář objemné závěrečné zprávy soudit, chybu vidí vyšetřovací komise hlavně na straně vedení. Manažeři se nesnažili porozumět obavám svých expertů. Naslouchali jen těm hlasům, které tvrdily, že se nic nestane. Na oběžné dráze zatím sedm lidí plnilo úkoly. Na spodní části přední hrany křídla, v místě, kam z kabiny nebylo vidět, se zřejmě šklebil otvor o průměru až 30 cm. Právě tudy pronikly během přistání dovnitř rozžhavené plyny a roztavily vnitřek křídla.

Ruská ruleta

Když odborná komise vyšetřovala před 17 lety havárii Challengeru, dospěl nositel Nobelovy ceny, dnes už zesnulý fyzik Richard Feynman k závěru, že katastrofa má hlubší příčinu než vadné izolační kroužky pomocné rakety: byl to laxní přístup k problémům, který se rozbujel v NASA jako rakovina. Jestliže něco selhává nebo zkrátka funguje jinak, než by fungovat mělo, a nikdo neví proč, problém se neřeší, ale odsouvá. Postupně si všichni na nezvyklé a varující symptomy zvyknou a berou je jako fakt, aniž se snaží pochopit příčinu. Když hrajete ruskou ruletu, skutečnost, že vám první výstřel neustřelí hlavu, dává jen malou jistotu pro další stisknutí spouště. Zhruba toto si tenkrát Feynman poznamenal. Zpráva nezávislé vyšetřovací komise ukázala, že se od dob Challengeru přístup NASA k problémům příliš nezměnil.

Co ukázala zpráva nezávislé vyšetřovací komise

* Nikdo v NASA nedisponoval bezpečnostní prověrkou a nemohl se dozvědět, jak kvalitní snímky Columbie by poskytla špionážní technika

* Před přistáním kolovaly v NASA e-maily s katastrofickými scénáři

* Technici nebrali vážně varovné výsledky počítačového modelování

Scénář katastrofy

V 82. vteřině po startu odpadla pěnová izolace hlavní palivové nádrže a narazila do přední hrany křídla. S největší pravděpodobností prorazila velký otvor v tepelném krytu.

Během přistání se rozžhaví vzduch. Plyny o teplotě kolem 1500 stupňů pronikly do křídla a jeho konstrukce se začala hroutit. Ve výšce asi 70 km a rychlosti téměř 20x převyšující rychlost zvuku se křídlo rozpadlo a došlo k destrukci celého stroje.

Uhlíkový tepelný kryt křídla má tvar písmene U. Otvor byl zřejmě proražen v jeho spodní části.

PRAMEN: WWW.CAIB.US, AP

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)