Říjen 2003

Úskalí kulinářského názvosloví

Benjamin Kuras

Španělské ptáčky nepocházejí ze Španělska nýbrž z Itálie, kde se jim říká involtini alla romana, což znamená závitky po římsku. Akorát že se nedělají z hovězího, nýbrž z telecího, což zas ale v Itálii není to úplně mladé vitello, nýbrž o něco starší, větší, ač stále ještě měkké vitellone, což by asi česky byl nejspíš býček ve stáří jalovičky. Do českého království se dostaly někdy v době Rudolfově, kdy se pražský hradní dvůr hemžil tolika Španěly, že nějaký italský kuchař se mezi nimi musel ztratit.

Vlašský salát údajně pochází z Itálie (Vlachy), kde se mu ale říká insalata russa v domnění, že pochází z Ruska. V Rusku jej znají jen jako součást pokrmu zvaného „pražská vejce“, protože se dělával v moskevském hotelu Praga. Tam se prezentoval jako typická česká specialita, které se zase v Česku říká ruská vejce, opět v domnění, že pochází z Ruska. Nepochází, jako že taky z Ruska nepochází nic kloudného. Ani ten pirog, který je z tureckého böreg.

Ve skutečnosti vlašský salát pochází z Hané, kde jej vymyslela jedna rusovláska na počest svého tajného milování s kočovným italským zmrzlinářem. Ten pak recept odvezl zpátky do Itálie, kde jej na její počest pojmenoval insalata rusá - jedním z mála českých slov, které se od rusovlásky naučil a které si tržní poptávka upravila podle italského pravopisu. (A vsadím se, že jste to nevěděli).

Maďarský guláš opravdu pochází z Maďarska, jenže tam se mu říká pörkölt, zatímco pravý maďarský gulyás je kotel gulášové polévky. Srbské ražniči nepochází ze Srbska, nýbrž z Řecka, kde se jmenuje kofte, které zas pochází z Turecka, kde se jmenuje köfte a dělá se z jehněčího místo vepřového.

„Anglická polévka“ je italský pudink zvaný italsky zuppa inglese, pocházející z anglického ovocného želatinového pudinku zvaného trifle, což znamená zanedbatelná maličkost. Že zuppa inglese chutná přibližně sedmkrát lépe než trifle, za to asi nemohou ani Angličané ani Italové, prostě se tak narodili.

V jedné horské rodinné restauraci v toskánských Alpách jsem kdysi na jídelníčku viděl mezi výběrem prvních chodů jakési risotto alla inglese, tak jsem se číšníka zeptal, jak se to dělá.

„No po anglicku,“ odpověděl.

„Jak po anglicku? S čím?“

„No s máslem a solí. Po anglicku.“

Tak jsem si raději dal tu druhou volbu, což byla polenta na hříbkách pocházejících ze sousedního lesa. Polenta, pro případ, že to ještě někdo nezná, je ztuhlá kukuřičná kaše, která ale chutná lépe, než by se z českého popisu mohlo zdát.

Toskánská a ligurská rybí specialita stoccafisso je v soli na sucho konzervovaná treska rozměklá ve vodě a pak dušená v omáčce z rajčat, cibule, česneku, paprik a oregána. Ta pochází od anglických námořníků, kteří jí vozili s sebou kolem světa plné sudy a říkali jí stock-fish čili naložená ryba.

Italská pizza je řecká pitta a turecká pide a podle romantických slavjanofilů pocházela ze slovanské píce. Za to bych ale být vámi krk nedával, protože podle týchž slavjanofilů jméno italského pohoří Appenini pochází ze slova vápeniny.

Párek frankfurter sice pochází z Frankfurtu, ale karbanátek hamburger nepochází z Hamburku, nýbrž od jistého pana Hamburgera, který jej plácal, griloval a prodával v newyorských ulicích jako první. A v Česku známý tvarohový liptovský sýr nepochází z Liptovského Mikuláše, nýbrž překladem z němčiny od vídeňského hokynáře pana Liptauera, který jej vynalezl. Pražská šunka je opravdu z Prahy, nikoli od pana Pragera. Zato ale pardubický perník pochází z Anglie, kde se jmenuje gingerbread neboli zázvorový chléb, a dělá se tam ve formě pajduláků od 16. století, kdy Angličané přivezli ze zámoří zázvor.

Pozor ale na anglický ginger beer nebo ginger ale, což není žádné zázvorové pivo, nýbrž prachobyčejná nealkoholická limonáda. A když jsme se dostali k nealkoholickým limonádám, tak stojí za to si všimnout, že česká limonáda, která nikdy není dělaná z citrónu čili limónu, se slovensky jmenuje malinovka, která zas nikdy není dělaná z malin. Moravsky je to jednoduše sodovka, přičemž české sodovce se moravsky říká sifon.

A tak už u těch sodovek můžeme rovnou zůstat. V Coca-Cole nemáte ani zbla koky, zato ale v Mecca-Cole máte přinejmenším ducha Mekky. A jestliže Mecca-Colu ještě neznáte, připravte se na její brzkou celosvětovou tržní invazi. Mecca-Colu nedávno začal v Paříži vyrábět populární hlasatel francouzského rozhlasu, původem Tunisan, jménem Tawfik Mathlouthi. „Přestaňte pít idiotsky, pijte angažovaně,“ hlásá nálepka na nápoji, který je od coca-coly chuťově k nerozeznání. Nálepka vás taky informuje, že deset procent z čistých výdělků se věnuje na „nějaký palestinský projekt“. Mecca-Cola je „zamítnutím americké politiky, imperialismu a hegemonie a protestem proti sionistickému zločinu financovanému Amerikou,“ propaguje svůj nápoj Mathlouthi. A vysvětluje, že „lidé žízní po nějakém způsobu, jak se postavit proti americkému pokrytectví. Mecca-Cola není jen ledajaký nápoj. Je to protestní akce proti Bushovi a Rumsfeldovi a jejich politice.“

Tomu se panečku říká reklama. A tak není divu, že Mathlouthi po několika měsících už má zakázku přes deset milionů lahví jen v samotné Francii a najíždí na islámské země, které se zatím ani při bojkotu imperialistického zboží bez coca-coly nedokázaly obejít. Viz fotografie ze sněmu afghánských náčelníků, jak si coca-colou připíjejí na příměří. Takže jestli si Američané mysleli, že invazí Afghánistánu zabezpečili coca-cole nový trh, brzo je čeká velké zklamání.

(AAAWebPages)