Říjen 2003

Jak se žije uprchlíkům v ČR

Martin Rozumek

V českých věznicích žijí lidé, kteří nespáchali trestný čin, nebyli z něj ani obviněni, a v některých případech dokonce ani nevědí, proč byli uvězněni. Podmínky jejich pobytu jsou nevyhovující, jejich děti nechodí do školy, vycházky jsou zajištěny nepravidelně a v přísném režimu můžeme bez vysvětlení najít i nezletilé osoby.

Jak se žije v...

Zdá se vám, že toto nemůže být realitou v České republice? Omyl. V takových podmínkách jsou v Čechách až šest měsíců drženi cizinci, kteří nebyli schopni dostát podmínkám českého zákona o pobytu cizinců. Lidé, kteří často utíkají ze své země před pronásledováním, nechápou, proč jsou drženi za mřížemi, proč se na toalety dostanou až po zazvonění a na vycházku na oploceném dvorku, kolem kterého běhá smečka vlčáků, mají nárok hodinu denně. Sprcha je otevřena jen dvakrát týdně - podle vedení tábora by prý cizinci vyplýtvali moc vody. Taková je situace v zařízeních pro zajištění cizinců (ZZC) za účelem správního vyhoštění. V České republice je vybudováno pět takových zařízení. Životní podmínky v nich se staly předmětem kritiky Organizace pro pomoc uprchlíkům, veřejného ochránce práv, komisaře Rady Evropy pro lidská práva Gil-Roblese i předmětem pozornosti Výboru pro práva cizinců při Úřadu vlády České republiky. Zřejmě však není síly, která by přiměla cizineckou policii k nápravě.

Lidská práva a suverenita státu

Nejhorší je situace v ZZC Bálková u Plzně, kde spolu pobývají dospělí, mladiství i psychicky narušené osoby až po dobu šesti měsíců. Společné přitom mají jedno: nespáchali žádný trestný čin a často nevědí, proč se vůbec do takové situace dostali. Podle ustáleného pravidla mezinárodního práva mají totiž státy právo kontroly vstupu, pobytu a vycestování cizinců na svém státním území. Každý stát je tak suverénem na svém území, a to nad věcmi i osobami nacházejícími se pod jeho svrchovaností. Hranice volnosti států v zacházení s cizinci jsou sice limitovány mezinárodními smlouvami na ochranu lidských práv, které bohužel často odkazují na meze určené právem vnitrostátním. Zákonodárce tak může některá lidská práva omezit s výjimkou tzv. tvrdého jádra lidských práv, které chrání ta nejzákladnější lidská práva a svobody. Státy se tak brání přítomnosti nežádoucích cizinců tím, že je omezují na svobodě pohybu s cílem vynutit jejich vyhoštění. Je pak věcí zpravidla správního orgánu zajistit důstojný pobyt cizince, který byl takto omezen. Policie České republiky zjevně na lidská práva a důstojnost zajištěných cizinců nehledí. Alespoň ne v Bálkové. Výhrady institucí zabývajících se ochranou lidských práv nebere vážně, a nenaplňuje tak ustanovení článku 2 ústavy, který uvádí, že Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Dvě kategorie zajištěných cizinců přitom vyžadují zvláštní formu ochrany ze strany státu.

Nemáš pas? Marš do basy!

Uprchlíci, respektive žadatelé o azyl jsou rovněž vězněni v policejních celách, protože byli chyceni na území ČR bez dokladů. Přitom je zjevné, že tyto osoby musely uprchnout ze země původu, která neposvětí odchod pronásledované osoby vydáním cestovního dokladu, případně výjezdního víza (např. řada čínských státních příslušníků bez dokumentů žádá o azyl z důvodu členství v pronásledovaném hnutí Fa Lun Kung). Přijímající země také uprchlíkům, o které snad žádný stát nestojí, víza za účelem vstupu do řízení o udělení azylu nevydávají. Je proto z definice uprchlíka a prostého jazykového výkladu pojmu uprchlík zřejmé, že většina pronásledovaných osob přichází do ČR v rozporu se zákonem o pobytu cizinců, který je primárně určen jiným skupinám cizincům. Je právně a morálně nesprávné, aby pronásledované osoby byly pronásledovány podruhé na území hostitelského státu. Zajištění svůj účel v případě uprchlíků neplní, protože žadatelé o azyl čekají téměř vždy na výsledek své žádosti o udělení azylu déle než šest měsíců, často i několik let. Bývají poté propuštěni do uprchlického tábora ministerstva vnitra, kde žijí až do doby rozhodnutí ministerstva o udělení nebo neudělení azylu.

A co děti? Mají si kde hrát?

Zcela nepřijatelné je postavení nezletilých v ZZC. Děti, některé nich také žádající o azyl, se bez své viny ocitají ve vězení, často v přísném režimu, není jim poskytováno vzdělání a často vůbec nechápou důvody svého věznění. Policie tak porušuje mezinárodní Úmluvu o právech dítěte, která byla přijata téměř všemi státy světa včetně České republiky. Organizace pro pomoc uprchlíkům, podobně jako další nevládní organizace, se snaží individuálně pomáhat zajištěným cizincům, daří se nám však málo změnit přístup policie k cizincům a obáváme se obecného problému míry respektu k lidským právům cizinců v České republice.

(MF DNES)