Říjen 2003

Totéž horko, jiné následky

Karel Hvížďala

Ve staré Evropě slovo kultura znamená řád věcí, a čím je tento řád jemnější, komplikovanější, sofistikovanější, tím se hovoří o vyšší kultuře politické, právní, bydlení, diskuse, slavností, oblékání, pohybu atd. Umění, které je u nás synonymem kultury, je na Západě jen nepatrným dílem obsahu tohoto slova.

Ztráta minulosti

Proto kulturní hranice v očích Západu nevedou tam, kde se mění vztah k umění a vyjadřovací prostředky, které se v posledních desetiletích či dvou stech letech, jak tvrdí kunsthistorici, již zcela globalizovaly, takže už nelze hovořit o současném francouzském, českém či rakouském umění, ale zřetelně vedou tam, kde je nastavena jiná kultura vedení rozhovoru, vztahu institucí k občanovi či kultura dopravního provozu. O tom pojednává i poslední román Milana Kundery L'ignorance, který dělicí čáru nachází tam, kde se lidé přestávají zajímat o minulost svou i jiných, kde se zásadně neodpovídá na otázku: Jak ses měl, nebo se dokonce vůbec neklade. Absence odpovědí na zmíněnou otázku v románu, který by se u nás také jako v němčině mohl jmenovat Nevědomost (Die Unwissenheit), je právě tím, co odděluje emigranty Irenu a Josefa od bývalých přátel, s kterými se setkávají po více než dvaceti letech v Čechách a na Moravě. Nejen že jim nikdo tuto otázku nepoloží, ale i když se oni zeptají svých přátel, odmítají na ni odpovědět, hovoří o něčem jiném. A právě tato zkušenost nejen, že emigranty odděluje, ale nakonec je pro ně i důvodem pro to, aby se definitivně osvobodili a vyléčili z touhy po domově, z bolesti po ztracené vlasti, neboť si zřetelně uvědomí, že jejich vlast už je jinde. Dělicí čáru mezi Západem a Východem lze zahlédnout i tam, kde se jinak reaguje na zvýšenou spotřebu libovolné komodity. Minulý týden nám to například připomněl novinový článek o tom, že Slováci jezdí na Moravu nakupovat levnější benzin, neboť u nás je kvůli zvýšené spotřební dani na Slovensku někdy až o čtyři koruny levnější.

Pohroma nebo šance?

Autor se vůbec neradoval z faktu, že se u nás zvyšuje spotřeba, jak by se radovali třeba Rakušané či Němci, kdybychom tam jezdili pro levnější zboží, že příhraniční regiony budou mít větší obrat, a tedy větší výdělek, ale v druhém plánu byl naopak z článku cítit povzdech a nepřehlédnutelné obavy nad tím, že Slováci u nás vykupují benzin, že snad u pump musíme i v těchto vedrech víc pracovat a že časem se Slováci se stejnou vervou vrhnou na české levnější cigarety. Vyšší spotřeba nevyvolává ještě u nás na rozdíl od Západu optimismus, ale jen těžko potlačitelný strach. A tím jsme se obloukem vrátili k vedru, které v posledních dnech vypuklo v Evropě. Kamkoliv jsem v Praze přišel a něco nefungovalo, každý se vymlouval na vedro. Vyšší teplota byla důvodem k větší toleranci k chybám. Pustil-li si člověk německé zprávy, hned zjistil zásadní rozdíl: změna tepelných poměrů znamenala pro tamní obyvatele nové šance a kdekdo se je snažil využít: prodavači prodávali víc klimatizací, větráků, zmrzliny, nápojů, Italové obrátili směr svých dovolených z jihu na sever a zaplavili severní německé pláže, kde bylo příjemněji. A tam, kde naopak byl kvůli vyšším teplotám omezen provoz, dostali lidé mimořádnou dovolenou a také se radovali. I způsob odpovědi na zvýšené teploty tedy vymezuje kulturní hranice.

Duchovní konvertibilita

Zavést konvertibilitu koruny se nám povedlo rychle. Dosáhnout duchovní konvertibility je však práce pro několik generací. Jestli euroskeptici mají obavy právě z těchto rozdílů, mají pravdu. Vidět ve zvýšené teplotě šanci, ve zvýšené spotřebě naději a v otázkách po minulosti způsob sebeupřesnění a ne urážku, znamená i změnu chápání slova kultura, a tím teprve dosáhneme toho, že budou i naše duše směnitelné.

(MF DNES)