Říjen 2003

Divná válka o majetek Schwarzenbergů

Luděk Navara

Soudy o rozsáhlé nemovitosti hlubocké větve jednoho z nejbohatších šlechtických rodů se vlečou už třináct let

Současnost

Rozhodnutí českých soudů o nárocích Alžběty Pezoldové, dědičky gigantického schwarzenberského majetku, se dnes počítají na desítky. Jen ústavní soud projednával sedm ústavních stížností a čekají na něj další. Soudní pře - jak se zdá - jen tak brzy neskončí. "Využili jsme nových zákonných možností a obrátili se na nejvyšší správní soud," říká advokát Pezoldové Milan Hulík. Tento soud zatím jako jediný v Česku o nárocích nerozhodoval.

Případ Pezoldové se podobá sporu o majetek Kinského. V obou případech dědicové argumentují, že jejich předkové byli Češi a majetek jim byl konfiskován chybně. Pezoldová (rozená Schwarzenbergová) je vnučkou posledního majitele Adolfa Schwarzenberga, který po poválečné konfiskaci majetku zemřel v Itálii před třiapadesáti lety. České úřady zabavily jeho majetek hned dvakrát - nejdříve podle Benešových dekretů a pak ještě jednou, podle zvláštního zákona, nad kterým právníci dodnes žasnou - poslanci ho tehdy na nátlak komunistů přijali jen kvůli Adolfu Schwarzenbergovi, ač nebyl ani Němec, ani kolaborant. Byl jen bohatý. Vlastní zabavování majetku se odehrálo až po únorovém převratu a dodnes ho provází obrovský zmatek v úředních dokladech. Chaos však vznikl už před rokem 1948, například když Adolf Schwarzenberg podal proti první konfiskaci odvolání, a to nebylo dodnes vyřízeno (toho se teď domáhá Pezoldová).

Nejasnosti přitom provázejí jednání českých úřadů a soudů dodnes: 31. října 1997 vyhověl ústavní soud stížnosti Pezoldové na postup Městského soudu v Praze, jenž zamítl její požadavek na restituci desítek hektarů lesů v okolí Ústí nad Labem. Ukázalo se totiž, že městský soud rozhodoval bez nařízení jednání, takže jednání bylo neplatné. Jenže podstatou sporu se ústavní soud nezabýval.

Soudy se navíc dostaly do neuvěřitelného sporu mezi sebou navzájem. Zatímco Krajský soud v Českých Budějovicích je přesvědčen, že majetek přešel na stát konfiskací podle dekretu, Městský soud v Praze míní jinak: že byl vyvlastněn podle speciálního zákona v roce 1947. Aby to bylo ještě složitější, Ústavní soud ČR nařídil městskému soudu, aby znovu zkoumal, podle kterého zákona byl tedy majetek konfiskován.

Jak je možné, že se české soudy třináct let po pádu komunismu a půl století po válce potýkají se spory o tak obrovské majetky? (Nad nároky bývalých šlechticů, jejichž šlechtické tituly byly zrušeny hned na začátku první republiky, navíc mnozí lidé neskrývají rozpaky.) "Podle mne za tím není jen závist (i když Češi jsou hrozně závistiví), ale přesvědčení lidí, že většina šlechty je cizí. V tom je rozdíl mezi námi a Polskem či Maďarskem. Máme většinou šlechtu novou, v lidech tak podvědomě je, že to nejsou ti autentičtí představitelé českého národa, a od toho se odvíjí nechuť i vůči vydávání majetku," říká brněnský historik Jiří Pernes. (Schwarzenbergové však měli pověst vlastenců - jeden z nich za války skončil v emigraci, druhý v koncentráku.) Navíc velká část majetku byla šlechtě odebrána už za první republiky při pozemkové reformě. Ale tehdy se tak dělo za patřičnou finanční náhradu. To, co například Pezoldová požaduje dnes, je tedy pouhá třetina původního majetku. Zatímco Pezoldová u českých soudů zatím nezvítězila, v zahraničí už dosáhla dílčího průlomu. Výbor pro lidská práva při OSN v Ženevě se důrazně postavil za restituentku. "Výbor shledává, že autorka byla opakovaně diskriminována proto, že jí byl odepřen přístup k příslušným dokumentům, které mohly prokázat její restituční nároky ... státní strana je povinna umožnit jí uplatnění restitučních či kompenzačních nároků," píše se v rozhodnutí. Výbor navíc kritizoval, že nebylo dosud objasněno, kdy přesně byl rozsáhlý majetek zkonfiskován (tedy zda platí konfiskace podle Benešova dekretu, nebo podle pozdějšího zvláštního zákona). Rozhodnutí není pro české soudy závazné, ale přesto je podle odborníků významné. Výbor navíc vládě uložil, že verdikt má být publikován. Klíčový v celém sporu může být (i pro další případy - například Kinského) verdikt Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten se už stížností Pezoldové na českou justici zabývá.

Co vlastnila hlubocká větev Schwarzenbergů

Zámek v Červeném Dvoře, Schwarzenberský palác na Hradčanech, zámek v Českém Krumlově, klášter Zlatá Koruna, zámek Hluboká nad Vltavou, lovecký zámek Obora u Hluboké, Salmovský palác na Hradčanech, zámek v Třeboni, Schwarzenberskou hrobku nedaleko rybníka Svět u Třeboně a stovky dalších nemovitostí v okolí měst: Jindřichův Hradec, Třeboň, Louny, Český Krumlov, Pelhřimov, Prachatice, České Budějovice, Písek, Klatovy, Most, Teplice, Strakonice a Jihlava.

(MF DNES)