Říjen 2003

Český dvojloket

Jaroslav Vejvoda

Dcerka, trpící jako mnoho českých dětí respiračními potížemi, prožila u našich zahraničních přátel léčivé přímořské prázdniny. Chtěli jsme pak německým venkovanům zprostředkovat neméně podnětné dojmy z Prahy, hlavně historické. Což se - bohudíky i bohužel - povedlo. Předesílám, že nenásleduje žádná z truchloher, které se v této zemi už nikdo ani nediví (oloupení taxikářem nebo kapsářským gangem, zranění od bezohledného řidiče). Nejdříve tedy to lepší, což je v české současnosti už skutečnost, že nás cestou k sídlu českých králů a prezidentů nezbili, nepřejeli, neoloupili ani jinak fyzicky či materiálně nepoškodili. Jenom nás okradli o iluzi naší kulturnosti. Okradenými byli, a doufám, že aspoň k výročí našeho vstupu do EU nebudou znovu, zahraniční přátelé a s nimi ti naši občané, jimž není vlastní kapsa vlastí a kulturní Evropa dojnou krávou. Počítal jsem vstupné tzv. velkého okruhu: 210 Kč za dospělé, méně za dítě, tříčlenná rodina asi 600 Kč, když jsem uviděl hezký český nápis: Vstupné rodiny 300 Kč. Pokladní však zkalila jasnou oblohu tvrzením, že nižší cena platí pouze pro české rodiny! Stěžovat si máme "nahoře". Ale tam jsme právě byli. A magické město pod námi budovali po staletí umělci více národů. "Vlastenecký" dvojloket není jen nekulturní a snad i nezákonný, nýbrž i historicky falešný. Dotčeni, minuli jsme hradní skvosty, například Svatovítský chrám, jehož spolutvůrci byli Matyáš z Arrasu a Parléř z Gmündu, důkladněji jsme si zato prohlédli "naše" baroko, třeba chrám svatého Mikuláše a další z mnoha pražských děl Dienzenhoferů z Bamberku. Platilo umění, ne původ. A co dnes? Hrabáním mincí ztrácíme odkaz multikulturních předků a okrádáním jiných ochuzujeme sami sebe. Jak dlouho nám to ještě vydrží při stálém úbytku turistů. Ale máme se jim snad divit?

(MF DNES)