Říjen 2003

Vraťte nám policii

Jaroslav Spurný

Policie dnes není značkou, které by bylo záhodno důvěřovat. Není možné se spolehnout, že na tísňové volání přijede včas, pokud vůbec přijede. Není možné věřit, že dokáže rozpoznat zločin. Často lze pochybovat, že chce zločince opravdu stíhat, někdy je na místě podezřívat muže a ženy s policejním odznakem, že se zločinci spolupracují. Stoupající počet mrtvých na silnicích je nevyvádí z klidu a vydobýt desítky miliard na účtech podvodníků a zlodějů je pro policii nezřídka neřešitelný problém. Nejde o přehnanou kritiku. Téměř každodenní zprávy v médiích přinášejí o liknavosti a neodpovědnosti policejního sboru výmluvné důkazy.

Vše pro kariéru

Policie před dvěma týdny oznámila, že dopadla manžele Stodolovy, kteří se přiznali k osminásobné vraždě a několika loupežným přepadením. S jistým zdráháním připustila, že „několik“ vražd považovala za sebevraždy nebo nešťastné náhody. „Několik“ se později ukázalo jako sedm. Všechny tyto případy se policisté zprvu pokusili uzavřít bez vyšetřování, aniž naslouchali pochybnostem svědků o příčině smrti. Když například jednu z obětí, která byla vedena jako pohřešovaná, nalezl její syn v hrobě na zahradě, detektivové bleskově dopadli „vrahy“: čtveřici mužů, podezřelých z několika loupeží (byli mezi nimi dva Ukrajinci). Policisté v televizním vysílání poděkovali svědkům, kteří je na stopu údajných pachatelů přivedli. Byla to blamáž o to větší, že těmito svědky nebyl nikdo jiný než vrazi skuteční – manželé Stodolovi.

Toto neuvěřitelné selhání policistů jde zcela jistě na vrub systému hodnocení jejich práce. Když má policejní jednotka vysokou „objasněnost“ případů, je dávána ostatním za vzor, členové sboru dostávají prémie a jsou rychleji povyšováni. Pro policisty pak není nejdůležitější vytrvalá práce, ale čárka v kolonce uzavřený případ. Co to přináší? Jednodušší případy se policisté snaží co nejčastěji klasifikovat jako přestupek a předat je k vyřízení obecním úřadům. Takový případ se neeviduje a nehrozí, že za nepolapeného zločince dostane policista černý puntík. Stačí připomenout věc vládního zmocněnce Jana Jařaba, který se na jaře v pražském metru zastal Afričana napadeného dvěma rasisty a sám pak schytal několik ran. Podle policie to byl přestupek, až na zásah státního zastupitelství se změnila klasifikace na trestný čin. Otázka je, zda by se tak stalo, kdyby nebyla napadena veřejně známá osobnost. A pokud jde o složitější případy? To jsme právě viděli v kauze osmi loupežných vražd. I tady hledá policie cestu nejmenšího odporu: když už to nebyla sebevražda ani nešťastná náhoda, pak je určitě vrahem Ukrajinec.

Kryjí zločince

Práce policisty je posláním, nikoli pouhým zaměstnáním. Muži a ženy v uniformách i civilu se denně setkávají se zlem, jsou atakováni lží a násilím. Do rukou je jim vložena obrovská odpovědnost, jsou těmi, kdo v první linii rozhodují o možné vině a nevině. Na základě jejich informací se rozjíždí justiční mašinérie, která opět na základě policejních důkazů vynese konečný rozsudek. Zdaleka ne všichni policisté to tak opravdu chápou.

Ti, kteří se snaží i za cenu špatné kvalifikace zločinu nebo zatčení nevinných získat bodík v soutěži o prémie, zvýšení hodnosti a postavení, si žádnou úctu nezaslouží. Ale mezi policisty jsou i horší – ti, kdo kryjí zločince a spolupracují s gangstery. Policejní prezidium má informace o desítce policistů, kteří vyšetřovali firmy kvůli podvodům se záměnou lehkých topných olejů a nafty, případ odložili a dostali výnosný post ve vyšetřované firmě. („Nemůžeme s tím nic dělat, nemáme žádné důkazy o korupci,“ říká k tomu policejní prezident Jiří Kolář.) Pokud nejde o boj znesvářených skupin, jen málokdy policista obviní ze zločinu jiného – byť třeba bývalého – policistu. Výjimkou se stal až případ z Karlových Varů, kde byli minulý týden postaveni mimo službu čtyři policejní důstojníci za to, že znemožnili vyšetřit loupežné přepadení tamní pošty, které spáchal loni v prosinci jejich kolega.

Zvyky z totality

Když přesně před pěti lety nastupoval do funkce policejního prezidenta Jiří Kolář, přebíral sbor, kterému veleli převážně lidé, kteří přišli do policie po listopadu, absolvovali řadu stáží v USA, Německu nebo Velké Británii. Pod Kolářovým vedením proběhla řada nepochopitelných reorganizací a místo nezkompromitovaných lidí nastoupili muži, jejichž policejní praxe sahá až do totalitních sedmdesátých let. V lepším případě to chtějí v klidu doklepat na svých postech až do důchodu a nemají zájem jít do rizikových akcí. V horším případě jsou kvůli své minulosti vydíratelní a spolupráce se zločinci je pro ně normální. Koneckonců jsou na to z totalitní minulosti zvyklí.

(Respekt)