Říjen 2003

Na koho ta vina padne?

Ivan Klíma

Všichni se radujeme. Celníci se po dlouhé době pustili do razií na tržištích, kde Vietnamci prodávají své zboží. Na tržištích, jak tvrdí celníci, se vesměs prodávají padělky. A tak je zabavují. Ve Špicích za šedesát devět milionů, v Hatích toho našli za víc než sto milionů, v Brně za sto třicet pět milionů a v Chebu dokonce skoro za čtvrt miliardy. Na jednoho trhovce tak vyjde kontraband za pěkných pár set tisíc. Celníci zabavují pašované či nepovolené zboží všude na světě, (zkuste třeba do Kanady propašovat kilogram sýra, když vás chytnou, asi už si tam víckrát nezajedete), jenže tak činí většinou na hranicích. U nás se však kontraband v takovém obrovském množství trvale (a už po léta) objevoval ve vnitrozemí, a to je zarážející.

Dívám se na televizní šoty o akcích celníků a chtěl bych znát odpověď na několik otázek: Jak se to zboží za stovky milionů na tržnice dostalo? Propašovali je snad podnikaví trhovci na nahém těle? Anebo prokopali ze Saigonu tajný tunel, který má shodou okolností desítky východů právě na našem území? Proč se zabavování děje za poněkud neobvyklých podmínek?

Muži v uniformách totiž přijdou, trhovci se rozutíkají, celníci zabaví několik aut kontrabandu za desítky či sta milionů a opět odjedou. Neslyšel jsem ani slovo o nějakém sepisování protokolu, ale na druhé straně ani o důsledcích pro všechny ty, kdo s kontrabandem obchodovali a obchodují. Auta odjedou a život v tržnici se rychle vrací ke svému obvyklému chodu. Nezdá se, že by někoho příliš zajímalo, komu zabavené zboží patřilo, kdo je dovezl.

Dotazovaný trhovec většinou odpoví, že neumí česky (zní to docela roztomile), k padělanému zboží se pochopitelně nehlásí a proti zabavení tedy ani nemůže protestovat. Nezdá se také, že by po vinících někdo usilovně pátral. Anebo žádní viníci nejsou? Anebo naopak je v něčím zájmu o nich raději nemluvit? Chybí mi v celém tom dění normální chod věcí. To jest vyšetřování a soudní řízení. Důkazy, obvinění, soud a rozsudky. Nebo si to snad kontraband v ceně stovek milionů nezaslouží? Anebo naopak o žádný kontraband nejde?

Zašel jsem si na naše místní tržiště koupit džíny. Vlídný (a nikým nerušený) vietnamský trhovec mi vybral takové, co mi přesně padly. Stály jen sto devadesát devět korun a byly plné cizokrajných (amerických) a zřejmě nefalšovaných obchodních značek. Pro jistotu jsem je však doma odpáral, co kdyby mě, až v džínech půjdu po ulici, zatkli? Někdo přece potrestán být musí.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)