Říjen 2003

Poslední výhra Aloise Grebeníčka

Jaroslav Pašmik

Proč nechce brněnská ČT točit aktuální dokumenty o zločinech komunismu

Má veřejnoprávní televize vytvořit současný dokument o soudech s komunistickým mučitelem politických vězňů Aloisem Grebeníčkem, nebo spíše historický o Římanech na Moravě? Zdá se logické začít u aktualit. Ty přece nejvíc hýbou společností, které veřejnoprávní médium slouží. Dramaturgové brněnského televizního studia si ovšem myslí opak. Téměř rok úspěšně odmítají námět přední české scenáristky a dokumentaristky Kristiny Vlachové, která chce důkladně zmapovat právě Grebeníčkovu kauzu. Jejich vlastní nápady, které letos nabídli do centra v Praze, jim přitom na Kavčích horách nepřijali právě proto, že šlo o historické exkurzy bez jakékoli vazby na dnešek. „Vrátili jsme jim dvě třetiny témat a musí nám vymyslet nová,“ říká hlavní dramaturgyně ČT pro dokumenty a publicistiku Alena Müllerová. Zařadí tedy Brno konečně do výroby dokument o Grebeníčkovi?

Drahošovy stíny

Kristina Vlachová má za sebou úspěšné dokumenty o Králi Šumavy, jáchymovské věži smrti a dalších tématech vyrovnání se s komunistickými zločiny, tentokrát ale v Brně nepochodila. „Ať se Vlachová obrátí na pražské nebo ostravské studio, investigativní publicistiku tady neděláme,“ vysvětluje programový šéf brněnského studia Jiří Florian. Stačí ovšem jediný telefonát, aby člověk pochopil, že nemluví pravdu. „Téma Kristiny Vlachové patří určitě mezi zajímavá a klidně by je v Brně mohli natočit,“ nechápe brněnské výmluvy pražská dramaturgyně Alena Müllerová, „zdá se mi, že se spíše vyhýbají určitým problematickým námětům.“

Zvláštní přitom je, že jeden ze svých kratších dokumentů o skupince estébáků, kteří mučili v Uherském Hradišti politické vězně elektrickým proudem, natočila koncem devadesátých let Kristina Vlachová v brněnském studiu. Proč tedy Grebeníčka v Brně nechtějí, když by vlastně navazoval na její předchozí práci? „Vedení v čele s dřívějším ředitelem Zdeňkem Drahošem provedlo v brněnském studiu po televizní krizi čistky. I když jsme je upozorňovali, že dělají chybu, zbavili se lidí, kteří moc šťourali a byli příliš nezávislí. To byli logicky ti, kteří dělali aktuální dokumenty. Zbytek, který zůstal, dělá většinou neproblematické, například historické či kulturní projekty,“ komentuje situaci Müllerová. Nevyváženost brněnské dramaturgie tedy jak se zdá není žádná náhoda. Programový ředitel Florian byl totiž jmenován ještě ředitelem Drahošem a jde zjevně v jeho stopách. Při dalších otázkách po důvodech odmítnutí dokumentu Vlachové Florian znervózní a rychle pokládá telefon: „Už jsem vám to vysvětlil dost, nashledanou.“

Komunismus nebereme

Samotná Kristina Vlachová je přístupem brněnského studia šokovaná: „Nejdřív mi řekli, že mají dost vlastních námětů, a když jsem se zeptala jakých, odbyli mě, že musejí zachovávat mlčenlivost. Takovou aroganci moci jsem dlouho nezažila.“ Zjistit, na jaké dokumenty se v Brně chystají, kupodivu opravdu nelze: místní studio tuto informaci tají a jen v kuloárech lze zaslechnout, že diváci se mohou těšit například na zprávu o brněnských archeolozích nebo v úvodu zmíněné Římany na Moravě. Kristinu Vlachovou mlčenlivost veřejnoprávní televize rozčilila a letos v srpnu se rozhodla podat stížnost Radě ČT, která předala záležitost novému řediteli Jiřímu Janečkovi. Tento týden by měl odpovědět a Rada jeho vysvětlení projedná.

Někteří radní jsou ovšem o případu již informováni z vlastních zdrojů a mají na věc jasný názor. „Kauzu paní Vlachové znám. Sám jsem jí doporučil, aby podala Radě stížnost,“ říká člen Rady ČT Jiří Voráč a dodává: „Je s podivem, že médium veřejné služby nepodpoří natáčení dokumentu na tak exponované téma, navíc zkušenou autorkou. Je to selhání brněnské dramaturgie.“ Ostatně politické zločiny a odboj proti komunismu nejsou příliš vítány ani v Praze. Podle hlavní programové ředitelky ČT Markéty Luhanové nenapadlo nikoho z kmenových dramaturgů natočit dokument o vleklých soudech s Aloisem Grebeníčkem a výmluvné jsou i zkušenosti režiséra Jana Šterna, jednoho z autorů úspěšného dokumentárního cyklu o politických vězních Ztracená duše národa. „V České televizi je mezi dramaturgy nevůle dělat tento typ dokumentů a vracet se k tématům z předlistopadové doby. Měl jsem osobně velké problémy, i když jsem měl jeden milion korun z Fondu české kinematografie, a podařilo se mi tam protlačit se svým dokumentem až po obrovském martýriu,“ říká Štern. Podobnou zkušenost má novinářka a dokumentaristka Petruška Šustrová, která chce točit dokument o Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

Zlepší se tato situace? První odpověď by mohla přinést za pár týdnů volba nového šéfa brněnského studia. Do konkurzu se kromě desítky dalších uchazečů hlásí také Jiří Florian a jeho podřízený Petr Raus, kteří odmítli dokument o Grebeníčkovi a navíc utajují před veřejností svůj výrobní plán. Pokud uspějí, Drahošova éra zatím neskončila.

(Respekt)