Říjen 2003

Spektakulární policejní zásahy v Polsku

Petruška Šustrová

Politici a novináři se navzájem nemají rádi, nebo to tak aspoň může vypadat. Anebo, ještě spíš, politici nemívají rádi novináře, protože jim novináři, pokud dělají svou práci dobře, šlapou na paty a odhalují jejich prohřešky, čímž ohrožují jejich příští zvolení. Prohřešků se ovšem dopouštějí i novináři, a někdy to dokonce dělají schválně. Přesto bychom měli při každém střetu mezi politiky a novináři zpozornět, protože při něm může jít o skutečně významnou událost.

Jeden z takových střetů mezi politiky a novináři se právě odehrává v sousedním Polsku. Koncem minulého týdne napadl ředitel Agentury pro vnitřní bezpečnost - tedy polské tajné služby - Andrzej Barcikowski největší polské noviny, Gazetu Wyborczu, které se podle jeho názoru zachovaly neslušně. List totiž podrobně popsal a zkritizoval akci, při níž byl minulé úterý (19.08.2003, pozn. red. CS-magazínu) zadržen pracovník Nejvyššího kontrolního úřadu Jacek Kalas. Zatčení a prohlídek se účastnily čtyři po zuby ozbrojené týmy – jeden zatkl Kalase v Agentuře pro rozvoj průmyslu, ve které se zúčastnil kontroly, a v poutech ho předvedl na policii, další tři provedly domovní prohlídky na jeho pracovišti, v jeho domě u Toruně a v bytě jeho tchána.

Gazeta Wyborcza usoudila, že akce připomínala zatčení nějakého hrozného teroristy – u Kalasova tchána, bývalého profesora dějin umění, byl například zabaven počítač, kompaktní disky týkající se dějin devatenáctého století, a rodinné fotografie z dob, kdy Jacek Kalas ještě nebyl na světě. V Kalasově domě u Toruni zase byly zabaveny mj. diskety se školními úkoly nejstaršího z Kalasových pěti dětí. Těžko se tedy divit, že tak drastické prohlídky připomněly členům postižené rodiny komunistické časy.

Nechme ale teď stranou, zda byly okolnosti Kalasova zatčení zbytečně dramatické, a podívejme se, co má mít na svědomí. Je obviněn, že naváděl dva příslušníky polské tajné služby k vyzrazení služebního tajemství. Stojí za to podotknout, že zatčeni a obviněni z vyzrazení služebního tajemství byli i oni dva zmínění příslušníci, ale každého z nich zatýkala jen jedna skupina policistů. A za velmi důrazné připomenutí stojí, že varšavský soud neuznal za vhodné poslat kteréhokoli z obviněných do vazby a propustil je.

Není nic výjimečného, zatýká-li policie s velkou okázalostí ozbrojené zločince nebo známé postavy podsvětí. Jde-li o úředníka Nejvyššího kontrolního úřadu, přece jen to příliš obvyklé není. Jenže Jacek Kalas není tak úplně běžný úředník NKÚ, ještě před nedávnem totiž pracoval v tajné službě. Do Úřadu na ochranu státu, jak se polská tajná služba před svou transformací jmenovala, nastoupil v roce 1991 jako nový člověk zvenčí. V osmdesátých letech byl za stanného práva internován a poté se podílel na podzemní činnosti nezávislého odborového svazu Solidarita.

Na svém novém působišti udělal v devadesátých letech skvělou kariéru, v roce 1999 ho za práci v tajné službě vyznamenal polský prezident Alexander Kwaśniewski, v roce 2001 premiér Jerzy Buzek. Velmi zajímavé je, jako někdejší zástupce ředitele vnitřní kontroly služby dodnes zná služebních tajemství podstatně víc, než mohou znát příslušníci, které měl navádět k jejich vyzrazení.

Před své úspěchy byl Kalas v roce 2001 ze služby v rámci její reorganizace spolu s celou skupinou svých kolegů propuštěn. Novináři tenkrát soudili, že jde o snahu podřídit tajnou službu a její apolitičnost levicové vládě. Kalas se spolu s dalšími obrátil na soud, a ten rozhodl dvakrát v jeho prospěch, takže z hlediska zákona je Jacek Kalas i nadále zaměstnancem služby, která se nyní, jak už jsme řekli, jmenuje Agentura pro vnitřní bezpečnost. Toto zaměstnání bylo také zapsáno ve formuláři, který zatýkající orgány vyplnily při zatčení.

Úspěšné soudní pře by mohly docela dobře budit nevoli dnešního vedení tajné služby, jenže Jacek Kalas má u státních úřadů ještě další vroubek. Jako kontrolor totiž přišel na to, že zpráva vlády obsahuje nepravdivé údaje – a nepochybně je dost vládních představitelů i úředníků, kterým taková věc vadí. Jde-li tedy v Kalasově případě skutečně o politickou pomstu, zatím jí už dvakrát zabránil nezávislý soud. Uvidíme, co bude dál.

(ČRo 6)