Říjen 2003

Spor o ústavní soudce

Petruška Šustrová

Ústavnímu soudu prý hrozí, že nikdy nebude kompletní, řekl v sobotu (23.08.2003, pozn. red. CS-magazínu) České televizi ředitel tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek. Jde o to, že soudce ústavního soudu schvaluje na návrh prezidenta republiky horní parlamentní komora, senát.

Letos v červnu skončilo desetileté funkční období většiny ústavních soudců, a povinností prezidenta Václava Klause tedy bylo navrhnout ústavní soudce nové. Václav Klaus to udělal, ale senátoři z navržených nových devíti soudců schválili jen pět, ostatní zamítli. To znamená, že ústavní soud je dosud neúplný a nemůže vykonávat některé své funkce.

Výrok Petra Hájka se vztahuje k tomu, co předtím řekl senátor Eduard Outrata, který by očekával, že hlava státu před navržením jednotlivých soudců bude o možných kandidátech s představiteli senátu jednat, aby se nestalo, co se stalo – že senátoři kandidáty neschválí.

Představitelé prezidentské kanceláře a podle všeho i prezident pokládají dosavadní postup senátu za “zpolitizovaný”, což je dost směšné, neboť obě komory zastupitelského sboru jsou politická tělesa. Jejich členové jsou politici, volení až na výjimky na základě své stranické příslušnosti nebo podpory politické strany.

Ústavní soud by však měl stát nad politikou, či přesněji řečeno nad stranickou politikou – už proto se ústavní soudci volí na dobu deseti let. Za tu dobu se může složení zastupitelských sborů i osoba prezidenta změnit, ale právě ústavní soud má zaručovat kontinuitu právního uspořádání, jak je založeno v ústavě. Délka funkčního období ústavních soudců má také zajistit, že nebudou poplatní těm, kdo je zvolili, už proto, že posláním ústavního soudu je mimo jiné zajišťovat soulad jednotlivých přijímaných zákonů s ústavou, která je zákonem nejvyšším a stanoví právní rámec celé společnosti a jejího uspořádání.

Neshoda senátorů s prezidenta v názoru na to, kdo se hodí pro funkci ústavního soudce a kdo ne, je jistě nepříjemná, ale není příliš překvapivá. Řada senátorů s mnohými postoji Václava Klause nesouhlasí, senát jako sbor při volbě prezidenta stál za jinými kandidáty, a není tedy divu, že se většina senátorů s prezidentem neshodne ani na osobách ústavních soudců. V takové situaci je nesporně nutné se pokusit dohodnout, hledat způsob, jak najít oboustranně přijatelné kandidáty. Jestliže prezident – a v této věci je úplně lhostejné, zda je jím Václav Klaus nebo kdokoli jiný – není ochoten vyjednávat, padá odpovědnost za neúplnost ústavního soudu jednoznačně na něj.

(ČRo-Regina)