Říjen 2003

Kati nezávislých soudců: po Grebeníčkovi Minařík

Jan Šmíd

Česká justice vyslala signál: stáváme se rájem pro teroristy. Ode dne, kdy soud v Brně osvobodil Pavla Minaříka, u nás totiž přestává být osnování pumového útoku trestným činem. Aféra kolem osvobození agenta Minaříka, který připravoval výbuch v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově, není jediným výstřelkem posledních měsíců. Obrázek české justice ovlivnily další dvě události. Zemřel Alois Grebeníček, brutální vyšetřovatel StB, kterému na to, aby si šest let dělal legraci z celé justiční mašinérie, stačil dostatek drzosti, trochu šikovný advokát, známí doktoři a přátelsky nakloněná soudkyně. Třetím výstřelkem je případ vězně a bývalého majitele fotbalové Sparty Petra Macha, který má zaplatit 400 tisíc korun za urážku soudu.

Mach se provinil tím, že se mu jeho proces nelíbil (komu by se taky líbilo dostat pět let "natvrdo"), a tvrdil o něm, že byl politicky zmanipulován tak, aby akce "čisté ruce" přinesla alespoň nějaký výsledek. Tím mohl ohrozit důvěryhodnost soudní moci. Měl by být rád, že za "útok na státní orgán" dostal jen pokutu. Machův případ ukázal, jak moc jsou soudy citlivé na jakékoliv zpochybnění jejich nezávislosti, a to je dobře. Nezodpovězená zůstává jen otázka, proč chtějí svou nezávislost hájit zrovna potrestáním kritika. Kdyby české soudnictví opravdu dbalo o svou dobrou pověst, nepropáslo by tolik jiných příležitostí, jak si ji vylepšit. Kromě útoku na státní orgán, kterého se dopustí třeba ten, kdo "jej hrubě urazí nebo pomluví", máme totiž ještě obdobný paragraf nazvaný pohrdání soudem. Dopustí se jej každý, kdo například opakovaně zmaří jednání soudu. Přinejmenším dva takoví delikventi u nás mařili jednání soudu celých šest let, a to zcela beztrestně. Byli to už výše zmíněný Grebeníček, Alois, který působil ve zločinecké bandě, a vedle nějž vypadá Al Capone jako decentní sňatkový podvodník. V tomto případě by náhradní rozsudek jen za to, že šest let nepřetržitě znevažoval justici, byl namístě. Neméně správné by bylo obžalovat spolu s ním také soudkyni Radomíru Veselou, která takové excesy Grebeníčkovi trpěla.

Kupodivu je nikdo nezažaloval, tak jakýpak boj o čest justice. Minaříkův soud zase svou zjevnou nechuť odsoudit teroristu dal najevo nepříliš chytrou konstrukcí: Minařík nespáchal trestný čin, jelikož prý není možné přesně spočítat škodu, která by vznikla, kdyby svůj plán dotáhl do konce. Nabízí se otázka, jak bude vypadat Česká republika po těchto třech justičních příhodách. Od chvíle, kdy je příprava pumových útoků legální, mohou teroristé natahovat křížem krážem dráty od pumových náloží, a nikdo jim nezkřiví ani vlásek. S odvoláním na Minaříkův precedens je nelze potrestat odnětím svobody - vždyť se, stejně jako u Minaříka, nedá zjistit, jaký by byl rozsah škod, kdyby nálož opravdu odpálili. Po výbuchu se sice škody sečtou, ale tou dobou si už terorista může opatřit lékařské potvrzení na dušnost a bodání u srdce, což mu po Grebeníčkově vzoru vynese svobodu po zbytek života.

Že je to absurdní představa? Ano, je. Soudci naštěstí neměří všem stejně; s Al Kajdou by jistě po zásluze zatočili. Zato jiní jako by měli právo na zvláštní zacházení. Nikdo se už nediví, jakou má česká justice mizernou pověst. Viníkem samozřejmě není Petr Mach, jemuž hrozí pokuta 400 tisíc za zpochybnění soudcovské nezávislosti, ale někteří soudci a soudkyně, kteří dokázali napáchat stonásobně větší škody. Co s nimi? Zdalipak také padnou trestní oznámení a tresty?

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)