Říjen 2003

Jedy nám sem sypou z Marsu

Jindřich Petrlík

Ministerstvo zemědělství nedbá o jedy vypouštěné továrnami

Kdyby někdo sledoval události v české kotlině během posledních několika týdnů, mohl by si říci, že na ni sypou jedy mimozemšťané. Kdykoliv se totiž objeví problém s kontaminací potravin toxickými látkami, jako je DDT, dioxiny, rtuť anebo polychlorované bifenyly, hned je tu politik anebo šéf nejbližšího podniku, aby řekl, že to není z nejbližší fabriky. Jak by také mohlo, když se tam tyto látky stále vyskytují anebo z ní utíkají každý den. To dá rozum.

Znečištění tu je, ale...

Poté, co i státní instituce jako Státní veterinární správa přišla s tím, že drůbež, vejce a ryby v okolí Spolany jsou kontaminované jedy odolnými vůči rozkladu, přišlo vedení chemičky hned s několika teoriemi, jak původcem není jejich provoz. Pan ředitel ví, odkud se vzalo DDT, ale říci to nemůže, leda mezi čtyřma očima - lidi ho mají doma ve sklepě a sypou si ho na zahrádky. Paní starostka Libiše to tvrdí už dávno - lidi si jedy nosili domů z fabriky a lili je na své zahrádky. Ano, je to možné. Ale to se dělo v 60.-70. letech minulého století. Znečištění je tu dnes a kumuluje se podél libišské strouhy a v přírodní rezervaci Černínovsko. Tedy na místech, kam odchází voda se splachy z chemičky. S takovými potravinami budou mít naši zemědělci v Evropské unii těžký život. I přesto, že nás hlavní pražský hygienik ujišťuje, že máme přísnější normu pro obsah polychlorovaných bifenylů v potravinách než unie, není tomu tak. Evropská unie zareagovala na skandál s belgickými kuřaty a zpřísnila limit na obsah dioxinů a polychlorovaných bifenylů v potravinách. Po vstupu Česka do unie budeme muset plnit i tento právní předpis. Zatímco do české normy se obsahem dioxinů a polychlorovaných bifenylů kohout od spalovny v Lysé nad Labem vejde, na stůl Evropanů na západ od nás by ho nepustili kvůli osminásobně vyššímu obsahu těchto látek, než je limit. Ano - vejce, ryby a drůbež u Spolany jsou kontaminovány DDT, polychlorovanými bifenyly, hexachlorbenzenem a rtutí. V okolí spalovny v Lysé to jsou zase dioxiny a polychlorované bifenyly. Máme jedy kontaminované potraviny i v dalších místech republiky, ale nás nezajímají toxické látky vypouštěné továrnami do životního prostředí. To říká ministerstvo zemědělství. A když už, tak nechceme znát údaje o tolika látkách. Takto prezentují názor ministerstva, které se stará o čistotu našich potravin, zdraví ryb a zvěře, jeho zástupci na jednáních o tzv. integrovaném registru znečišťování (IRZ).

Nenásilný klacek na jedové chýše

To je databáze zavedená například v USA, Mexiku, Austrálii, Nizozemsku či Velké Británii, do které jednotlivé podniky ohlašují množství konkrétních toxických látek vypouštěných do vzduchu, do vody, do půdy, do odpadů a také množství nebezpečných chemikálií vstupujících do výroby. Selským rozumem by si člověk řekl, že může pomoci identifikovat zdroje znečištění. Integrovaný registr znečišťování ve Spojených státech, kde ho poprvé zavedli, zafungoval jako nenásilný klacek na jedové chýše. Jeho efekt byl jednoduchý, ukázal v plné nahotě míru škodlivých látek vypouštěných do životního prostředí jednotlivými podniky. Najednou se ukázalo, kdo z průmyslu je největší špindíra. Průmyslové společnosti si stanovily programy k redukci škodlivin vypouštěných do životního prostředí. Na mnoha místech si vedoucí pracovníci poprvé spočítali, kolik které látky jim utíká děravými trubkami, a vylepšením technologie nakonec i ušetřili.

Dají nám šanci dozvědět se?

Uzákonění práva na informace o toxických látkách ve Spojených státech přineslo celkové snížení nebezpečných látek vypouštěných továrnami do životního prostředí. Emise toxických látek do ovzduší, vody i půdy se v průběhu pěti let (za období 1988-93) snížily o 46 procent. Stačilo udělat první krok, přijmout zákon o registru znečišťování a o volném přístupu k informacím v něm. Zákon již máme. Teď jde o to, zda se budeme dozvídat údaje jen o oxidu siřičitém, oxidech dusíku a zhruba padesátce dalších chemických látek, anebo také o DDT, polychlorovaných bifenylech a styrenu, tedy zhruba o další sedmdesátce. Rozhodují o tom ministerstva zemědělství, životního prostředí a průmyslu a obchodu a posléze celá vláda. Přiřknou občanům roli slepých obětí znečištění, anebo nám dají šanci dozvědět se o jedech z průmyslu více?

(MF DNES)