Říjen 2003

Orwell v Bruselu a v Čechách

Jiří Pehe

Václav Klaus prohlásil na semináři pořádaném ke stému výročí narození George Orwella, že i po pádu komunismu se objevují způsoby popisované v knihách George Orwella, tentokrát ve vyhláškách Evropské unie. Což o to, některé, i když zdaleka ne všechny bruselské vyhlášky mají orwellovský nádech. Jenomže, proč chodit za slabým odvarem Orwella až do Bruselu, když je všudypřítomný v Čechách? Zde je jeden český orwellovský příběh.

Už v polovině devadesátých let český politik, kterému můžeme v této orwellovské úvaze propůjčit jméno Napoleon - jak Orwell nazval prasečího diktátora v románu Farma zvířat - ohlásil konec reforem s tím, že české hospodářství je po úspěšném operačním zákroku a zotavuje se v pooperační péči. Tentýž Napoleon popsal spoušť, kterou po sobě zanechaly jeho „reformy“ v podobě vytunelovaných fondů, rozkradených podniků a zkrachovalých bank, jako pouhý pohled do zpětného zrcátka transformace. Okradené oběti se musely při pohledu do tohoto zrcátka cítit vskutku orwellovsky. Holt ne každý může být členem kasty privilegovaných sviní, které Orwell tak pěkně popsal.

Náš Napoleon, který už tehdy poučoval Evropskou unii a považoval visegrádské sousedy za přítěž, musel své „neviditelné ruce trhu“ v roce 1997 šlápnout prudce na její nevybíravé prsty, což popsal jazykem vskutku orwellovským jako úsporné „balíčky“. Vzápětí se zjistilo, že strana našeho Napoleona poněkud zorwellovštěla a sponzorují jí Pepové z Hongkongu, občané z ostrova Mauritius, i dávno zesnulí Lájosové Bácsové.

Když se proti těmto praktikám vzbouřili někteří členové vedení, kterým ještě orwellovské praktiky zcela nezatemnily mozky, dopustili se - Orwell by to lépe nevymyslel - „sarajevského atentátu.“ Před volbami v roce 1998 mobilizoval náš Napoleon proti nástupu levice, aby se pak s toutéž levicí spojil ve čtyřletém svazku, který se zcela orwellovsky nazýval „opoziční smlouva“. Ještě téhož podzimu bylo možné shlédnout Napoleona na obrovském billboardu stojícím na místě, kde dříve Praze vévodila Stalinova monstrózní socha. Jeho opozičně-smluvní partner se vybledle krčil v pozadí, což bylo vysvětleno orwellovským sloganem „Myslíme jinak.“

Náš Napoleon nám v té době vysvětlil, že za minulé chyby může centrální banka. Spojenectví s jiným orwellovským „hrdinou“, který hezky po česku oblafl americké investory v nejvlivnější soukromé televizi v zemi, bylo zdrojem dalších orwellovských perel. Například té o „kriminalizaci úspěšných“. To když se o železného spojence našeho Napoleona začala zajímat policie. Ruka mezinárodního práva nakonec uštědřila České republice pokutu deseti miliard korun. Nemluvila přitom žádným „eurospeakem.“ Poměrně jasnou řečí nám vysvětlila, že na Západ od nás, tedy i v Bruselu, platí určité zásady a principy.

Po volbách v roce 2002 se zdálo, že čtyři léta opozičně smluvní orwellovštiny nakonec našeho Napoleona smetou. V čele jeho strany ho dokonce nahradil jakýsi prázdný a dutý Topol. Jenomže náš Napoleon je nezničitelný. S vydatným přispěním pohrobků orwellovského systému Velkého bratra se nechal zvolit do funkce přímo nejvyšší. Vzápětí nám vysvětlil, že on sám nikdy nebyl anti-Bratr ale pouze ne-Bratr a Velké Bratry začal zvát k diskusím. Je dojemné, že nás nyní varuje před nebezpečím orwellovských praktik ve společenství, kde by naprostá většina zde vyjmenovaných českých orwellovštin byla považována za nemyslitelnou absurditu.

(www.pehe.cz)