Říjen 2003

Co se od 11. září nezměnilo

Jiří Pehe

Od 11. září 2001 slýcháme, že se svět v důsledku teroristického útoku na USA výrazně změnil. Je to jen poloviční pravda, protože důležité změny proběhly především ve Spojených státech a v zahraniční politice USA. Evropa a zbytek světa reagovaly polovičatě.

USA přijaly 11. září 2001jako vyhlášení války. Rozhodly se, že spojení fundamentalistických režimů, schopných získat zbraně hromadného ničení, a teroristických organizací, které dokáží zaútočit „anonymně“ kdekoliv na světě, učinilo zastaralým mezinárodní pořádek založený na vztazích mezi státy. Bushova vláda usoudila, že Organizace spojených národů a mezinárodní právo nejsou schopny novým hrozbám čelit, a že USA mohou k obraně svých zájmů použít i preventivní války.

Evropa tuto logiku nepřijala. Evropští politici si na rozdíl od amerických kolegů odmítají připustit, že nepřítel je vskutku „nový“. Neuznává běžné konvence, včetně mezinárodního práva. Jeho zbraní je sebevražda, kterou považuje za mučednický čin. Nemá konkrétní požadavky, jako třeba vyhlášení nezávislého státu. Jeho cílem je zničení západní civilizace. Zároveň ovšem tento nepřítel neoperuje ze stratosféry. Podporu mu poskytují konkrétní státy.

Evropské přesvědčení, že nejlepší cestou je trpělivě vyjednávat a „řešit“ sociální problémy rozvojového světa, zůstalo k údivu Američanů neměnné i po 11. září. Pokud jde o rozsáhlou pomoc chudým zemím, která by prý odstranila kořeny terorismu, Evropa, jak se dalo čekat, zůstala jen u slov. Pro některé země bylo pohodlnější svalit vinu na USA. Nastoupila tradiční premisa evropského antiamerikanismu, že jednou z příčin útoku na USA je arogantní americká zahraniční politika a neschopnost vyřešit izraelsko-palestinský konflikt.

Bohužel USA některým evropským kritikům nahrály tím, že válka proti terorismu není zastřešena jasným plánem, jak odstranit jeden po druhém režimy, které poskytují teroristům zázemí. Útok na Afghánistán, odkud operovala bin Ládinova Al Kajda, byl ještě logickým krokem, ale útok na Irák tuto logiku porušil. Pro svržení Saddámova režimu existovaly dobré důvody, ale Sadám nebyl spojencem Al Kajdy.

Poučení z 11. září ovšem zůstává neměnné. Nejen USA, ale celý západní svět, je ve válce s nepřítelem, kterého je třeba výrazně oslabit nebo zničit, než se zmocní zbraní hromadného ničení. Pokud se v tomu nepodaří zabránit, 11. září může být jen nevinnou epizodou na cestě k Armagedonu.

(www.pehe.cz)