Říjen 2003

Za dobré chování vyhazov

Eliška Bártová

Pražský magistrát chce dál omezovat práva zdravotně postižených

O tom, že je nutné vrátit lidem s postižením jejich svobodu a vymanit je z ústavů, se už zdejší úředníci naučili mluvit, jako když bičem mrská. A ohánějí se tím i ve svých koncepcích. Ale lidi, kteří literu vezmou vážně a snaží se ji uvádět do praxe, tady zatím čeká tvrdý náraz. Jednoho ředitele ústavu pokoušejícího se vrátit své klienty do běžného života úředníci odvolali už před dvěma měsíci – a minulý týden (11. - 17.08.2003, pzn. red. CS-magazínu) padl druhý. Reformátoři z branže bijí na poplach. Státní správa podle nich otevřeně maří snahy vrátit lidem s postižením jejich práva a důstojnost.

Běžte pryč

„Každý ústav je zločin.“ S touto myšlenkou začínal v roce 1994 tehdejší ředitel Ústavu sociální péče v Horní Poustevně na Děčínsku Milan Cháb měnit přísnou instituci v místo, kde by se obyvatelům žilo aspoň trochu příjemněji. O dva roky později prošel kurzem amerických odborníků na zlepšování života pro lidi s postižením a ve své myšlence se utvrdil: rozhodl se ústav zrušit a klientům pomoci v návratu do běžného života.

Cháb nejprve přestěhoval klienty odkázané na vozík z prvního patra do přízemí, aby se mohli po letech strávených jen v místnostech ústavu dostat ven. Pak odkoupil od okolních obcí vilu a pronajal několik bytů, ve kterých dnes lidé z jeho ústavu bydlí a s větší či menší pomocí asistentů žijí běžným životem. Ve dvou ústavních budovách tak z původních 114 zůstává už pouze třicet klientů, kteří si na ústav za desetiletí v něm strávená natolik zvykli, že už nechtějí žádnou změnu.

Když v roce 2001 ředitel Cháb náhle zemřel, dostal od ministerstva zdravotnictví in memoriam cenu za správnou a skvělou péči o zdravotně postižené. Na jeho místo nastoupil Zdeněk Štandera, který chtěl v liberální vizi pokračovat. Minulý týden ho však Rada pražského magistrátu, pod který ústav spadá, vyhodila.

Je to pěkné, ale

„V Horní Poustevně dělali přesně to, o čem se dlouho jen mluvilo a co se nyní snažíme prosazovat – tedy pomáhali lidem s postižením žít běžný život,“ chválí Chába a Štanderu Jarmila Vostráková z ministerstva zdravotnictví. Magistrát ovšem pochvaly neobměkčují. Radniční audit totiž před časem zjistil, že Štanderův ústav má nesplacené pohledávky a dluží dvouměsíční splátku sociálního a zdravotního pojištění; hospodaří tak se ztrátou milion sedm set tisíc korun. (Podle podkladů, které ředitel v připomínkách k auditu na radnici zaslal, se ale úředníci spletli a skutečná ztráta je o milion nižší. Tedy 700 tisíc.) Na odstranění chyb dostal ředitel pět měsíců. Za tu dobu splatil pojištění a dohodl si splátkový kalendář, našel nového ekonomického ředitele a stanovil termín dodání finanční a ekonomické rozvahy. To však radní Haně Halové, která má tuto problematiku na starosti, nestačilo. A přestože magistrát nechává ostatní ústavy hospodařící s obdobnou ztrátou bez problémů na pokoji, ředitele Štanderu navrhla Halová okamžitě odvolat. „Nestačí mi kroky, které udělal, ztratila jsem v něj důvěru,“ vysvětluje svou nesmiřitelnost. „I když věděl, že nemá peníze, nasmlouval pro své svěřence byty a nájmy. To by si v žádném jiném ústavu nedovolili.“ Ale co s tím, že právě tento ústav dokázal přesně naplnit sociální koncepci magistrátu – tedy odklon od ústavní péče, přiblížení podmínek běžnému životu v domácím prostředí? „Kvalita může být jen na takové úrovni, na jakou jsou peníze,“ říká Halová. Jenže podle expertů se zahraničním vzděláním, kteří připravovali zdejší reformu sociálních služeb, tkví v takovém uvažování zásadní omyl. Inspekce jasně ukázaly, že ve zdejších ústavech nelze naplňovat lidská práva a chránit lidskou důstojnost. „Proto by se měly hledat způsoby, jak co nejrychleji pomoci lidem dostat se odtamtud pryč,“ říká Milena Jónová, která na ministerstvu sociálních věcí vedla kontrolu kvality péče v ústavech. „V tomto případě si měl magistrát s ředitelem sednout a najít, jakým způsobem by mu pomohl.“ To však radní Halová zcela odmítá. „Jsem právník a trvám na dodržování předpisů. A už mě zlobíte s těmi dotazy. Prostě je to moje kompetence takto rozhodnout.“

Jen pro připomenutí – stejní radní, kteří tak rychle rozhodli o osudu ředitele ústavu, nechali rok svého zástupce v Bruselu Zdeňka Wernera promrhat 20 milionů korun a na kritiku jeho práce od některých členů zahraničního výboru vůbec nereagovali. Teprve po letošní květnové kontrole ho Rada odvolala, ve své funkci ale zůstává dál až do října – a nové výběrové řízení dosud nebylo vyhlášeno.

„I proto mě překvapila rychlost, s jakou padl ředitel Štandera. Radní tak dali jasně najevo, že jsou v téhle oblasti proti jakýmkoli změnám,“ říká členka zahraničního výboru magistrátu a zastupitelka Monika Janíková (Evropští demokraté). Jak se k věci staví primátor Pavel Bém (ODS), není možné zjistit: první muž pražské radnice nezvedá telefony a na textové zprávy nereaguje. Jeho náměstek Jiří Paroubek (ČSSD) je však nekompromisní. „Ten ředitel tam prostě nemá co dělat,“ říká. „To, že neplatil pojištění, je jasný doklad toho, jak to vedl. První věc, o kterou má sociální demokracie starost, je, aby se šéf dobře staral o své zaměstnance.“

Obavy z toho, že radní nepřejí změnám, posiluje i plán radní Halové. „Rozhodla jsem se, že porovnám všechny naše ústavy a pak stanovíme, kudy se poskytování sociálních služeb bude ubírat,“ říká. „Nechám si od ředitele ústavu, který nemá finanční problémy, popsat, jak to funguje, a podle něj by to pak mělo být všude. Chráněné bydlení, uvádění zpět do života je sice pěkné, ale musím zvážit, zda neuděláme úsporná opatření.“

(Respekt)