Listopad 2003

Různé druhý chleba

Ross Hedvíček

Když jsem byl malý, posílala mne maminka pro chleba do samoobsluhy na náměstí. Samoobsluha se tam objevila, až zrušili lékárnu, protože ta byla soukromá a to pochopitelně nesmělo být. Šel jsem z naší Mlýnské ulice takovou úzkou uličkou zvanou "fortna" vedle hotelu Pivovar, kam opilci chodili čurat a blít, smrdělo to, ale bylo to kratší, a okolo pošty do samoobsluhy Pramen. Chléb stál dvě koruny, později ho zdražili (to vždycky vystoupil nějaký prezident v rádiu a řekl, že chleba dražší nebude a druhý den ráno byl dražší) na 4 koruny dvacet a půlka stala 2,10. Nevím, jak to bylo v Praze, protože v Praze bylo vždycky všechno jinak, ale existoval jen jeden druh chleba, šiška, a tak jsem vyrostl v dojmu, že na celém světě existuje jen jeden druh chleba. No nevěděl jsem, kdo nikde nebyl, většinou taky nic neví - a pak se jim v tom Česku divte!

A ještě nám tam v Česku blbli hlavu články v novinách, jakože když třeba byli naší vynikající montéři v bratrské Sýrii nebo tam někde, jak se jim zoufale stýskalo PO ČESKÉM CHLEBU! A když Expedice Lambarené jela přes Afriku a potkala kdesi v řiti v Alžírsku české montéry, tak památný výkřik zněl: "Máte český chleba?"... No prostě jako když si Eskymák myslí, že není lepší jídlo než syrová ryba a kus sádla z mrože.

A pak jednou do kina Haná v Kojetíně místo obvyklého Pádu Berlína nebo Bitvy u Kurska přišel jakýsi francouzský film a zapomněli tam vystřihnout scénu z obchodu - to se běžně dělalo, vystřihávaly se scény ze západních obchodů, aby český divák neviděl ani ve filmu scénu z obchodu či supermarketu, kde je zboží dost a plné regály, oj, to byly doby! - a byl tam Alain Delon a z obchodu si nesl cosi dlouhého bílého - a pak to jedl, tudíž to byl chléb! Alain Delon měl krásné modré oči a chléb nesl v podpaží - to bylo zajímavé. I Bob Denard měl modré oči, jenže on nenosil pod paží chleba.

No prostě od vygumovaného přesvědčení, že není nic jiného než český chleba, k poznání, že existuje i chléb francouzský, kubánský, se slunečnicovým semínkem, rozinkami a vším možným, uplynula delší doba - ale stalo se. Snažili se mne zblbnout - ale nepovedlo se jim to!

Minulý týden jsem byl na návštěvě u českých přátel - něco jako česká "party". Hostitele se narodili v Táboře, i jejich rodiče se narodili v Táboře a myslím, že i prarodiče byli z Tábora - tedy Tabor, Jižní Dakota. Jaký jiný? Hostiteli bylo právě 93 let, manželce 89 - a dodnes mluví česky! Ani nevím, zda vůbec někdy v Česku byli - možná ani ne. Společnost byla hojná, hodně "Čechů" z Nebrasky, Dakoty, Floridy, s různým stupněm znalosti češtiny a většinou sami na rozpacích, zda jsou Češi nebo Bohemians. Je v tom vůbec rozdíl? Mluvíme česky, ne?

A zde jsem si zase vzpomněl na ten chleba z kojetínského náměstí. Měli jsme českou večeři "vepřovou-knedlík-zelí" (znali to všichni, i když vyslovit to uměli jen někteří) a na dalších tácech byly ne zcela české polské klobásy (které mám rád) a naprosto nebohemians salát z krabů a tropického ovoce a tak jsem se zájmem sáhl po polských kiełbasách a požádal o hořčicí a chléb - hořčice byla v pořádku, ale jako "chléb" mi byla předložena nefalšovaná česká sladká vánočka. Hlavou mi problesklo české přísloví "všude je chleba o dvou kůrkách" s mým dodatkem "ale v Americe je měkčí a sladší!", ale neprotestoval jsem a spokojeně se cpal gumovkou.

Mezi přítomnými na party byli i dva hlavní pořadatelé českého festivalu v Nebrasce, který se koná každý rok v srpnu. Loni se slavnosti zúčastnil i "ambassador Alexander Vondra," bylo mi s pýchou sděleno a hned na mne byly vytaseny fotografie s důkazy "Šmankote, to Vondrovo dítě ale vyrostlo!!! A jakou má držku vypasenou! Takovej byl malej a hubenej! To asi až tady v Americe tak přibral, co? A jakou má pěknou národopisnou červenou vestičku! To má určitě z Ruska! Ukažte mi tu fotku blíž, možná je na vestičce na zádech vyšitý srp a kladivo!"

Dále mi bylo zvěstováno, že zároveň s českým festivalem v Nebrasce bude na místní univerzitě pořádáno sympozium o Češích a Slovácích v Americe, kde bude PANEL (vzpomněl jsem si na motocykl Jawa 250 PANEL, rok výroby 1962, dva výfuky, který jsem kdysi dávno měl a na kterém jsme s manželkou jezdili na Helfštýn, Hostýn a Tesák, kdepak asi panelka je?), zhusta se zabývající stavem "češství" na světě a tímto jsem oficiálně zván do Nebrasky, abych stanul v panelu (zase ta představa mne a motocyklu Jawa 250) a pronesl řeč na dané téma.

"Ale to je báječné!" pronesl jsem polichoceně, "a kdo tam ještě bude?" Pořadatelé vypočítali řadu mně neznámých jmen, na což jsem jen přikyvoval a pak říkají "no a bude tam jistě i ambassador Vondra" (zcela ignorovali mé pokrčené čelo a obočí zkroucené do vlnovek) a jako závěrečný trumf vynesli "a i prezident přislíbil účast!" "Dubya?" povídám potěšeně. "Ne, prezident Havel!"

Smůla. Takže jsem musel pořadatelům sdělit, že to nepůjde, že kdybych měl být zachycen na jedné fotografií s výše uvedenými, že bych si asi radši přetáhl košili přes hlavu, jako to dělají sexuální úchylaci, když je policajti vedou k soudu, aby se jejich fotky neobjevily v novinách.

"Ooooo!" pravili překvapení pořadatelé českého festivalu v Nebrasce, "a to proč?" Uchopil jsem zbytek té nakrájené sladké vánočky, která mi tak chutnala, nacpal si ji do úst, což mi poskytlo moment si to promyslet, a pak jsem tak říkaje "ex abrupto" neboli "spatra" proslovil přednášku o chlebu. Pro jistotu v angličtině, aby tomu rozuměli všichni přítomni "Češi" - zkrácená verze v češtině vypadá asi takto:

Stejně tak jako máme velké množství druhů chleba, od placek v Africe až po onen německo-český chléb a nebo dokonce vánočku, což všechno se dá zahrnout pod všeobjímající název "chléb", tak máme různé druhy "Čechů" a obzvláště různé druhý "emigrantů", "exulantů", či "krajanů".

Napřed bych rád definoval pojmy: Krajan je někdo, kdo má český nebo slovenský původ, třeba ještě mluví česky nebo slovensky, ale už se většinou narodil v zahraničí, třeba v Táboře v Jižní Dakotě, v Praze v Texase nebo v Ciceru v Illinois, není si vůbec jist, zda Václav Havel byl nebo nebyl komunista a téměř ve všech případech je mu to jedno. Česká vyslanectví mají krajany velice ráda, neboť si nechají nakecat každou ptákovinu, mají rádi český křišťál a zvou "ambasadora" na české festivaly, kde se vždycky všichni dobře napapaj a napijí...

Kategorie "emigrant" a "exulant" mají společné, že nositelé se většinou narodili v Československu a odešli z něj za různé nepříznivých podmínek. Emigrant se od exulanta liší tím, že emigrant odešel natrvalo, aby se už nevrátil, kdežto exulant odešel s tím, že se jednou vrátí. Odešel tedy pouze DOČASNĚ (jako byla sovětská vojska dočasně umístěna na území ČSSR). Krásným historickým příkladem exulanta byl Jan Ámos Komenský, který odešel z Růžového paloučku, aby se jednou vrátil, nebo i Tomáš Garrigue Masaryk byl exulant, odešel, aby se vrátil po změně systému. Exulanti mají vždy pozitivní vztah ke staré vlasti a vyslanectví je mají většinou ráda, pokud jsou dostatečně ovladatelní a manipulovatelní, protože se z nich dají tahat prachy a dají se využívat k propagandistickým účelům na různých setkání krajanů v Praze v Karolinu či ve staré sněmovně. Exulanti posledních padesáti let se taky často (mnohdy ke svému vlastnímu zklamání) vraceli do Česka nebo na Slovensko. Je ještě malá část exulantů, co mají kladný vztah k bývalé vlasti, ale už ne k vládnoucímu režimu. Takoví jsou pochopitelně vyslanectvími ignorování. Tak to byli exulanti.

Oproti tomu emigranti odcházejí (= emigrují), aby si někde jinde zařídili svůj život - odcházejí natrvalo a přestože většinou mají ke staré vlasti pozitivní, mírně sentimentální vztah, vládnoucí režim v České či Slovenské republice mají celkem na háku. Opět hezkým historickým příkladem by mohl být Augustin Heřman, který v 16. století (doufám, že jsem to století nepopletl) dokonce zakoupil a částečně i dostal pozemky ve Virginii a Marylandu a plánoval tam přestěhovat své krajany z Evropy a vytvořit Česko v Americe. Heřmanovi se to sice nepovedlo, ale dobrý úmysl to byl, povedlo se to třeba osadníkům města Moraviatown (dnes Chatham) v jihozápadním cípu Ontaria, později tam v bitvě zahynul slavný indiánský náčelník Tecumseh nebo Salem v Karolíně nebo všechny ty Prahy a Tábory...

Emigranti posledních let se už ovšem nezabývali zakládáním vesnic s českými jmény, ale většinou se docela dobře integrovali do stávající společnosti, tudíž nemají potřebu jezdit do Česka učit na universitu nebo dělal úplně zbytečného poradce Havlovi (páč ten si poradit nedá).

No a pak ještě byly exilové/emigrační vlny posledních padesáti let. První byli takzvaní osmačtyřicátnici - odešli před komunismem a tak se jim ve velké většině současná situace v České republice příliš nepozdává. Ti první odešli ještě jakžtakž snadným způsobem, ti pozdější už šli přes zasněženou Šumavu, někteří se museli doslova prostřílet - nesnadnost odchodu z tehdejší ČSR je přímo úměrná negativnosti názoru na dnešní Českou republiku. A tak to platí i pro těch pár jedinců, kteří se dokázali dostat přes hranice v padesátých letech. A dá se to asi zevšeobecnit ještě více na úplně všechny generace - míra nesnadnosti odchodu z Československá je určujícím faktorem ve vztahu k dnešní vládnoucí garnituře v České republice - protože komunistické Československo nemá s dnešní Českou republikou jen právní kontinuitu dle Rychetského, ale jsou to pořád i dnes ti stejní komunisté u moci. A to je dost těžké přehlédnout.

Pak byla vlna osmašedesátníků - která to měla velice snadné, řada z nich prostě sedla na autobus v Brně a vystoupila ve Vídni a šli utiskovaně "žádat o azyl". Snadnost jejich odchodu (a fakt, že mezi touto generaci se vyskytovalo mnoho doktorů, inženýrů a jiných lidí s členstvím v KSČ, což jistěže ve Vídni zapřeli) ovlivnila jejich vztah k předlistopadovému i polistopadovému Československu. V téhle generaci se vyskytovalo neuvěřitelné množství vychcánků, kteří jednoduše emigrovali, aby se měli lépe, komunismus v Československu jim vlastně ani příliš nevadil. Dokazovali to častými návštěvami do Československa, obvykle pod blbou výmluvou, že "maminka byla nemocná, tak jsem tam musel jet". V Kanadě to bylo obzvlášť fascinující, protože tam existovala možnost si takzvaně "upravit vztahy k ČSSR" - museli jste estébákům na konzulátu (pracují tam stejní lidé dodnes) zaplatit pár tisíc dolarů "za školy", něco požalovat na ostatní emigranty (jako třeba který český emigrant pracuje v továrně vyrábějící součástí pro vojenská letadla, kde a jak, to je přece užitečná informace!) a oni vám vydali ČESKOSLOVENSKÝ cestovní pas a jeli jste do Česka (kde jste museli zase na pohovor na StB - stejně jako to platí dodnes!). Takoví lidé pak fungovali jako "špióni/užiteční idioti" mezi exulanty/emigranty a většina z nich si tu neuvěřitelnou nemorálnost jejich počínání nikdy ani neuvědomila. Tito lidé jistěže polistopadový režim v Česku vyloženě milují a naopak, vyslanectví je považují za své nejlepší kamarády.

Dle mých informací odešlo z ČSSR v létech 1968-69 dvě stě padesát tisíc lidí. Podobná vlna tu byla jen jednou předtím, když v padesátém šestém odešlo 300 tisíc Maďarů téměř přes noc - když uvážíte, jak je Maďarsko malé, to je jako by se polovina Maďarska zvedla a odešla do Rakouska!. Mezi lety 1969 až 1989 odešlo dalších 200 tisíc lidí, plus minus 10 tisíc ročně - s výjimkou zajímavého roku 1986, kdy odešlo čtyřicet tisíc lidí.

Po dubnovém plénu KSČ v roce 1969 (dosažen Husák, Dubček poslán do Turecka), spadly v září definitivně hraniční závory, autobus z Brna do Vídně přestal jezdit a tak se příchozí skládali většinou z emigrantů, nikoliv exulantů. Ti také po listopadu 1989 neinklinovali jezdit do Československa - což byla specialita osmašedesátníků a dodnes je.

No a pak přišel listopad, a historie skončila. Traiskirchen a Latina přišly o svůj pravidelný příliv lidiček z Československa. A krajánci z Česka, které vídáme uklízet K-Marty, ti si sem přišli jen načerno vydělat pár dolarů - ti už ani neví, o čem to celé bylo... Ano, jsou i takoví, co si to musí pamatovat, o čem to bylo, jako třeba Lasica a Satinský jezdící na pozvání Světového kongresu Slováků do Los Angeles nebo plešatý Olympic tamtéž, Markovič na Floridu... je to sice za mrzký peníz, ale dolary nesmrdí, ne? Lasica a Satinský, Markovič nebo Olympic, ti si jistě pamatují, o čem to celé bylo, ale neřeknou... To víte, ta nepříjemná věc zvaná "špatně svědomí" ...

Emigranti nejsou jen jednoho druhu. Je jich spousta různých druhů...

Skončil jsem. Celé posluchačstvo v hlubokém zamyšlení, vyhládl jsem z toho mluvení. "Ještě tady vidím kousek kiełbasy. Nemáte tam kousek chleba? KUBÁNSKÉHO chleba?"