Listopad 2003

Bulhaři přicházejí

Eliška Bártová

Vláda spustila test, jak zachránit vymírající českou společnost

Po letech váhání a pochyb začala vláda vážně testovat možnosti obrany proti stárnutí zdejší populace. I střízlivé odhady totiž varují před zásadními potížemi na českém trhu práce už za dvě desítky let. Lék je známý: imigrace. Ale noví příchozí to zatím mají v uzavřené postkomunistické společnosti těžké. Ministerstvo práce a sociálních věcí proto rozjelo projekt, který má postupně mapovat šance a hledat další cestu. Začátky jsou ovšem skromné: zatím jen tři desítky špičkově vyškolených odborníků ze tří vybraných zemí dostaly šanci nečekat na úřední svolení k pobytu obvyklých deset let, ale jen čtvrtinu té doby.

Vyšlo to

Miroslava Vasileva (30) vždycky bavila škola – a díky touze studovat to taky dotáhl z malého městečka na bulharském pobřeží až na fakultu filozofie v chorvatském Záhřebu. Během tří let se naučil jazyk, získal diplom a krátce nato chytil za pačesy další šanci: v roce 1998 získal grant britské University of Wales, který mu umožnil studovat dál filozofii a teologii u britských lektorů v Česku. Pan Vasilev se i s manželkou bez váhání odstěhoval do další cizí země, kde po třech letech se třemi diplomy v kapse a znalostí tří jazyků dostudoval. Když se manželům narodil syn, rozhodli se, že v Česku zůstanou. Se sháněním práce neměl pan Vasilev žádné problémy – rozuměl počítačům a uměl skvěle anglicky. Pobočka světové počítačové firmy Oracle ho proto přivítala s otevřenou náručí. Dnes tam pracuje na vysokém postu jako počítačový expert a už tři roky platí do české pokladny daně. Z nadprůměrného platu si pronajal domek kousek za Prahou, zaplatil vysokoškolská studia své ženě a díky pružné pracovní době se může i sám starat o syna. Celých šest let, co v Česku žije, však musel – a stále musí – každoročně podstupovat schvalovací řízení, kterému tady neujde žádný cizozemský usedlík.

Podle neziskových organizací z branže je u nás největším problémem 150 tisíc zahraničních pracovníků čekajících na trvalý pobyt byrokratická šikana. „Na úřadech s nimi zachází jako s někým méněcenným a často po nich chtějí doklady, které třeba v jejich zemi vůbec neexistují nebo jsou úplně zbytečné – třeba výpis z rejstříku trestů pro jednoleté dítě a podobně,“ říká Selma Muhič z Českého helsinského výboru. „Navíc rozhodnutí o tom, zda tu cizinec může zůstat, závisí jen na úředníkovi. Takže člověk, který tady žije a pracuje celá léta, nemá žádnou jistotu, že ho najednou beze slova vysvětlení či důvodu nevykážou za hranice.“ Pan Vasilev si radši už na pravidelný byrokratický kolotoč najal speciální firmu, která za něj veškeré administrativní záležitosti vyřizuje. A před měsícem svitla Vasilevovým naděje. Z televize se dozvěděli o projektu ministerstva práce, který expertům z vybraných zemí nabízel zkrácenou cestu k žádosti o trvalý pobyt. Přihlásili se – a vyšlo to.

Drsné podmínky

Pan Vasilev má to štěstí, že pochází ze země, na které hodlá česká vláda otestovat svoji vstřícnější cizineckou politiku. Kromě Bulharska se projekt otevřel občanům Chorvatska a Kazachstánu. „Potřebovali jsme vyzkoušet náš záměr na malé skupině, abychom to zvládli. Proto vypadla Ukrajina, kde se dá očekávat obrovský zájem, který by byl nad naše současné síly,“ vysvětluje Věra Ivanovičová z odboru pro migraci a integraci na ministerstvu práce.

Popudem k zahájení projektu byl nepříznivý demografický vývoj české společnosti. Podle ministerské studie porodnost prudce klesá, a Česko tak ztrácí každým rokem na 20 tisíc obyvatel, podle předpokladů by za takovýchto okolností mělo v roce 2030 chybět na českém trhu práce zhruba 420 tisíc osob. Zahraniční zájemci o pomoc musí splnit základní kritéria – země původu, středoškolské vzdělání, vízum a povolení k zaměstnání. Pak jim na základě dalších poskytnutých dat – jako počet dětí, vzdělání, znalost českého a anglického jazyka – přidělí počítač body. Nejvýhodnější postavení má vysokoškolák do 35 let se dvěma dětmi, znalostí češtiny i angličtiny. Kdo dosáhne stanovené hranice 25 bodů ze 66 možných, je zařazen do projektu. Což znamená, že ministerstvo sleduje jeho další kroky zde a po dvou a půl letech může žádat i s rodinou o trvalý pobyt. Zatím se přihlásilo zhruba třicet lidí – převážně počítačoví experti a zdravotní sestry.

Autoři celé akce však zatím příliš mnoho lidí nalákat nechtějí. „Naším záměrem je analýza známého faktu, že podmínky pro cizince tu jsou velmi drsné,“ říká Michal Meduna, ředitel ministerského odboru pro migraci. „To je nutné změnit, protože my tyto lidi budeme ještě velmi potřebovat.“

Zažádat o trvalý pobyt může dnes v Čechách cizinec, který zde žije nepřetržitě deset let – doba studia se však nezapočítává. Na občanství pak takový člověk čeká ještě dalších pět let (dohromady třikrát déle, než je běžné v zemích západní Evropy). Proč tomu tak je, zdůvodňuje tiskové oddělení ministerstva vnitra strohým odkazem, že to „vyžaduje zákon“. Právě nastartovaný projekt má ukázat, že cizincům, kteří se osvědčili, není třeba klást žádné překážky. Naopak: ministerstvo práce hodlá v budoucnu nabídnout zvýhodněné podmínky příslušníkům všech zemí a profesí, které na českém trhu chybějí.

(Respekt)