Listopad 2003

Gynekolog a systém vítězem

Vlastimil Marek

„Při vytahování plodu ženského pohlaví odtrhli novorozeněti hlavičku…“ oznámily noviny, a zatímco mne mrazilo při pomyšlení, jakou silou asi porodník vytahoval dítě ze zcela jistě injekcemi zklidněné, rozuměj, omámené matky, rozum paradoxně přemítal, že snad konečně pohár přetekl. Tak dlouho vytahovali porodníci plody z matek, až se jedna hlavička utrhla.

Všimněte si terminologie článků: hovoří se o plodech, vytahování, „tělíčko nešlo ven, až nakonec došlo k oddělení hlavičky“, součástí porodnického oddělení nemocnice v Olomouci je „i špičková jednotka intenzivní péče pro novorozence, které slouží ženám z celé Moravy“, „porodnictví je obor, kde se nedá všechno předvídat“ a „u porodu byl zkušený odborník, který gynekologii dělá už desítky let a odrodil stovky dětí“.

Druhý den mi volali z jedněch novin, a tak jsem jim svůj názor vyjádřil jednoznačně: Porodníci zcela přejali úlohu rodit, odstrčili rodičky mocensky na vedlejší kolej a tahají plody! Je jasné, že k tomu muselo dříve či později dojít. Tohle je snad poslední kapka, co se týče laxního přístupu veřejnosti k tomu, co se děje v našich porodnicích. Je to důkaz, že místo aby lékaři pomohli rodičkám, vyskytne-li se problém, rutinně a šmahem nařizují ženám, co musí a hlavně nesmí dělat! Prostě přijdou a vytáhnou plod, místo aby ženě dovolili přirozený, normální porod. Vždyť na fakultách se přirozený porod nikde u nás nevyučuje, takže porodníci ani netuší, jak takový přirozený porod vypadá! Vystudovali tahání plodů, operace a injekce, jednají s co největší vervou a přesvědčením, že to tak neomylně má být a vždycky bude! Rodička by měla rodit v intimitě, šeru, ve svém tempu, protože příroda nezná plán porodů a konec směny. To jen porodníci spěchají a urychlují a trvají na zákazech a příkazech, například na poloze ženy v leže na zádech - aby tak lépe viděli a snáze se jim nastříhávala hráz. Nemají čas a tak tahají a tahají.

„Nejtvrději, jako chybu systému a dlouhodobé výchovy porodníků k průmyslovému pojetí porodu, odsoudil tragédii autor knihy Nová doba porodní a propagátor přirozeného porodu Vlastimil Marek,“ uvedl Večerník Praha. Komentáře jiných dotazovaných odborníků v tomtéž článku byly jednoznačné: nikdo takovou tragédii nepamatuje. Zkušená porodní asistentka přitom uvedla, že když se porod zastaví, obvykle stačí rodičku zvednou z tak nevýhodné polohy vleže a postavit ji nebo nechat pokleknout. Jak prosté, milí gynekologové a zkušení porodníci: stačilo by, abyste poslouchali ženy a ne své z knih vyčtené a stále opakované a vlastní komorou schválené rutinní postupy! Jenže to vy přece nikdy neuděláte, protože vás to nikdo neučil!

V čerstvém dvojčísle revue Prostor (Rodí se nový pohled na zdraví a nemoc?) to biolog S. Komárek nazval také bez obalu: „Je příznačné, že v současnosti zaujímá medicína či lépe medicínskoprůmyslový komplex, to místo ve společnosti, které kdysi zaujímala církev…To, co je na pováženou, jsou nepřiznané mocenské nároky, které moderní medicína uplatňuje vůči objektům svého působení…Základním problémem je nahromadění a arogance moci, která zbytek společnosti,“laiky“, zdětinšťuje a monopolně ovládá. V tomto směru je třeba vidět medicínskoprůmyslový komplex jako integrální součást státu, jehož málo přiznávanými cíly je také infantilizace většiny populace a její uvedení do závislosti na centrální mašinérii.“

Jinými slovy, dělají z nás poslušné blbce, kteří si je navíc musí povinně platit.

Bylo by to téměř k smíchu, kdyby to nekončilo „odtržením hlavičky plodu“ a stovkami fatálních a zatím nikdy nepotrestaných „omylů“ odborně vzdělaných, a tak přece z principu neomylných lékařů.

A co mám proti „systému“? Jen to, že když přestal fungovat, je třeba ho změnit. Mimochodem, o tom je i legendární sci-fi cyklus Franka Herberta Duna. V jednom rozhovoru spisovatel uvedl: „Neodevzdávejte všechna svá rozhodující práva lidem s mocí, bez ohledu na to, jak obdivuhodní se vám mohou zdát. Za fasádou hrdiny najdete lidskou bytost, která dělá lidské chyby. A když se lidské chyby dělají v měřítcích superhrdinů (a já dodávám, i v rolích nepotrestatelných politiků, ministrů, ředitelů bank a kampeliček, architektů či přednostů gynekologických a porodnických klinik), mohou být obrovské. Jen tak pro zajímavost, s ohledem na stav naší politické scény přidávám i další Herbertův výrok, který se porodníků netýká, ale má to na stav naší společnosti stejně zhoubný vliv: „ Navíc je dokazatelné, že mocenské struktury přitahují lidi, kteří chtějí moc kvůli moci a že značná část těchto lidí je nevyrovnaná, jinými slovy, pomatená.“ Připomínám, že před rokem musela vyhledat akutní lékařské ošetření těhotná žena těsně před termínem porodu, protože jí její muž, lékař, zlomil nos a čelist v hádce o tom, kam půjde rodit.

A tak mi nezbývá než zopakovat, co jsem napsal již v článku Gynekolog vítězem: Dokud nebudou gynekologové alespoň symbolicky (na veřejných shromážděních a v tisku a v médiích) „klepnuti přes prsty“ za svou aroganci a tvrdohlavost, s jakou poškozovali generace svých spoluobčanů, v zásadě se nic nezmění. A obávám se, že dokud se my, občané, kteří jsme oběti systému a arogance moci i na mnoha jiných než gynekologických úrovních, jasně a hlasitě neozveme, budou se i nadále občas „oddělovat hlavičky od tělíček plodů.“

Mimochodem, jsem moc zvědav, jak z téhle situace vybruslí onen zkušený porodník v Olomouci, jeho přednosta, jiní porodníci, kteří také celé roky zkušeně tahají plody, ale také ministryně zdravotnictví a další zodpovědní a námi placení odborníci. Nebo jinak,jak dlouho ještě budou gynekologové vítězi za každou cenu? Nebo jinak, kolik ještě bude muset být utržených hlaviček, než nám to dojde a bouchneme pěstí - nejen do stolu, ale i do systému?