Listopad 2003

Závislost na informacích

Vlastimil Marek

Také jste si všimli, když dočtete knihu, kterou jste dostali pod stromeček, že už nejste tak šťastní, jako jste bývali, když jste dočetli první verneovku? Že čím více novinek a dobrých článků jste četli a filmů viděli, tím jsou vaše nároky vyšší, a i když shlédnete film, který je celkem v pořádku, jste zklamaní, protože jste čekali víc? Co když jsme všichni prostě oběti jevu, který bych nazval závislost na informacích.

Tvrdím již mnoho let, že my lidé jsme tvorové nehotoví, v tomto smyslu nepřipravení na takové jevy a způsoby vnímání, jako je třeba symfonická hudba, film a televize, nebo atomová energie. Dnes, jak tak koukám kolem sebe a jak prožívám svá vlastní zklamání, nemohu nepřipojit ještě jednu závislost: závislost na informacích.

Mozek je prapodivné, neustále se vyvíjející zařízení, schopné výkonů Einsteina či Hawkinga, ale také Hitlera a bin Ládina. Mozek dítěte je jako houba: nasává informace a čím víc jich má a čím dokonaleji je dokáže zpracovat do smysluplného tvaru, tím víc sám sebe upgraduje a je (dítě) šťastnější. I mozek dospělého neustále vytváří, podle toho, čím se ta která osoba zabývá a co intenzivně koná, nová propojení. Samo slovo informace přitom nabízí důsledek zvědavosti, rozhovorů, naslouchání či jakékoliv soustředěné činnosti: „formare“ znamená tvořit, formovat. Slovy současné neurofyziologie a neuropatologie, když čteme něco, co nás bytostně zajímá, nebo když nasloucháme rozhovoru kolegů a napadají nás další souvislosti, mozek okamžitě vytváří tisíce nových dendritických propojení. Pokud se takto vzrušující (většinou nové) činnosti věnujeme alespoň tři měsíce, nová propojení jsou pak trvalá.

Co je ovšem hlavní: mozek zároveň produkuje endorfiny, přirozené opiáty. Moc se nám to (stále nové filmy, zážitky, mobily, skandály) líbí. Dopřáváme si „opium“ v přírodní, lépe řečeno přirozené formě. Bereme informační drogu. A ve společnosti, jako je ta současná, se stáváme na informacích stále závislejší.

Noviny před dvanácti lety měly u nás jen několik stran, televize jen dva programy, mobilní telefony neexistovaly a počítač byl jen trochu větší kalkulačka s klávesnicí. Jsme dnes s kabelovým připojením (několik desítek kanálů), internetem, DVD a s SMS šťastnější?

Rozumějme si, nemám nic proti technologickému pokroku a nárůstu informací. Jen namítám, že zacházíme stále víc a s jakousi samozřejmou naivitou s něčím, o čem toho mnoho nevíme. Jinými slovy, možná bychom měli co nejdříve začít studovat způsoby, jakými nás příliv informací (in)formuje. Desítky mrtvol na prvních stránkách každých novin a denně v televizních zprávách jsou disproporčně zkresleným zrcadlem světa (kdy vás naposled zavraždili?). Nevíme, jak vnímáme a čím vším a jakým znaménkem (in)formujeme to, co nás cele řídí a ovládá – svůj mozek. Lépe řečeno, už začínáme tušit, že náš svět je negativně formován také vlivem toho, že jsme obklopeni negativními informacemi.

Varovných znamení přibývá. Když o něčem (zdánlivě neškodně) řeknu, že s tím či oním mám „problém“, tělo začne produkovat adrenalin a v mžiku jsem tělesně připraven na problém: svaly se stáhnou, zrychlí se tep. Proč ne, je-li to potřeba. Jsem-li ale stažen dnes a denně neustále (viz ony mrtvoly a katastrofy a problémy – a všichni „řeší problematiku“ všeho všude kolem), pak jsem individuálně, a v případě informační exploze, pak jsme i společensky stále víc nemocní. Více jak 90% všech zvláště dlouhodobých zdravotních potíží je totiž prokazatelně způsobeno dlouhodobým napětím v těle.

Co dělat? Začít konečně zkoumat, jak vnímáme a jak jsme způsobem, jakým registrujeme, třídíme a zpracováváme informace, (in)formováni. Především je třeba si to uvědomit. Nelze se dostat z pasti, dokud nezjistíme, že jsme v ní. Mysl je přitom zvláštní potvůrka. Nezná ironii a zápor je pro ni jen zápor. Takže se z negativního (in)formování nedostanu, když prohlásím, že „s tím žádné problémy nemám“. Reklama, která o nějakém výrobku tvrdí, že „nemá chybu“, nefunguje. Jenže ono to jde daleko hlubinněji. Ukazuje se dokonce, že negativní očekávání pedagogů negativně (in)formuje jejich žáčky školáčky.

Tak jako oheň (a atomová energie a symfonická hudba a film a televize), také informace jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Zatím je konzumujeme jak zvířátka, většinou nevědomě a naivně. Nevíme, co a jak nám ta která informace v mysli dělá. Přesto jich konzumujeme, bez rozmyslu, stále víc a se stále větší závislostí. Umění užívat si (informací, ale i hudby, atomové energie) ale nenechat se zneužít, a vědomě a pozitivně (in)formovat svou budoucnost, to je (a hlavně bude), oč tu běží.