Listopad 2003

Utečenci podali ruku. Marně

Ivan Macek

Cizinci nabízeli lidem v Kostelci krajové speciality

Kostelec nad Orlicí - Na náměstí v Kostelci nad Orlicí prší a lidé, kteří si vyřizují poslední nákupy, se vyhýbají děvčatům, která nabízejí gruzínské, kazašské, čečenské nebo ukrajinské pochoutky. Málokdo si vezme. Děvčata, která patří k uprchlíkům, zůstávají většinou osamocena. Chtěla, aby se lidé v Kostelci více seznámili s kulturou jejich rodných zemí, ale místní je ignorují. Uprchlíky ve městě nechtějí. "Lidé se tu o cizince nezajímají. Bojím se, že podanou ruku nepřijmou. Cizinci jim připadají divní. Možná jen napíšou další petici, že je tu nechtějí mít," říká Martin Filip ze sdružení Job, které akci pořádá už potřetí. Na poloprázdné náměstí hledí smutně. "Snažili jsme se lidi přilákat alespoň na muziku, ale asi marně," stýská si mladík v džínách a černé košili. Před koncertním sálem stojí několik velkých stolů obložených zákusky. Uprchlíků je v místnosti více a hosté většinou nejsou místní. "Přijel jsem se podívat na koncert i na cizince. Škoda, že tu nikdo není, možná mohla být větší propagace. Nevím, je to pěkná akce," říká Pavel Mančál, který přijel z nedalekého Potštejna. Vedle něho se objevuje muž se sklenicí piva, kterého sem vylákala rocková kapela. "Vezměte si tohle. To jsou kazašské bursaky. Jsou slané a se sýrem, to se k pivu hodí," nabízí třicetiletá Armine Balubekyanová. Muž si bere a ještě si přidává trochu čečenské chalvy. "Je to dobré. Být vámi, taky bych nevydržel a emigroval tam, kde se dá žít a kde se neválčí," říká dívkám František Izák, který se v Kostelci živí jako projektant. Uprchlíci jsou z nezájmu místních zklamáni, ale jejich lhostejnost chápou. "Lidé jsou tu na nás slušní, ale asi nebyl čas. Myslím, že v Praze by to bylo asi stejné, a možná i horší," omlouvá kostelecké ukrajinský uprchlík Dmitrij Mitanjuk.

(MF DNES)