Listopad 2003

Ministr chce vyhnat lidi z domovů

Eliška Bártová

Šéf průmyslu oprášil komunistickou praxi: uhlobaroni mají přednost

Nad vrcholky stromů při úpatí krušnohorského masivu vyčnívá úchvatná stavba zničeného zámku Jezeří. Krajina rozprostírající se pod jeho vysklenými okny připomíná Mars. Rozlehlou šedivou poušť oživují jen kouřící komíny fabrik a elektráren a obrovská jáma uhelného dolu. Když se však zvědavec ze zámeckého okna pořádně vykloní, spatří na okraji té spouště domky dvou obcí, na které těžařská rypadla ještě nedosáhla. Horní Jiřetín a Černice jsou posledními vzpomínkami na čas, kdy tady všude žili lidé a okolní krajina patřila k nejkrásnějším v Evropě. Dnes je však i osud této poslední výspy a jejích dvou tisíc obyvatel vážně ohrožen. Ministerstvo průmyslu totiž obnovilo starou totalitní praxi a navrhuje vládě, aby „v zájmu další těžby“ nechala Jiřetín a Černice srovnat se zemí.

Tady žijeme

„Támhleta rypadla hrabou zrovna v místech, kde stával náš dům,“ říká kastelánka zámku Jezeří Hana Krejčová a vykloněna z okna posledního patra ukazuje do hluboké jámy, kde právě bagry ukusují další kus zeminy. Rodina paní Krejčové žila až do roku 1983 jen pár set metrů od zámku v obci Albrechtice. Jenže právě tato obec stejně jako dalších osmdesát měla tu smůlu, že pod jejich katastrem byly zásoby hnědého uhlí: během 50. až 80. let museli všichni zdejší odejít do paneláků. „Tehdy nikoho ani nenapadlo, že bychom se mohli nějak bránit, protestovat. Bez odporu jsme odešli,“ vzpomíná paní Krejčová. Ona sama se však z mosteckého sídliště za čas odstěhovala studovat do Ústí nad Labem, pak získala angažmá v Libereckém divadle a posléze i v Praze. „Když jsem v roce 1996 skončila s divadlem, hrozně jsem si přála vrátit se domů – jenže Albrechtice už spolkli těžaři. Jediné, co zbylo a co mi připomínalo výhled z okna našeho domu, byl zámek Jezeří, a tak jsem se přihlásila na místo kastelánky.“ Pokus vyšel: paní Krejčová se už sedm let snaží opravit s pětimilionovým rozpočtem rozlehlý a za komunistické éry zcela zdevastovaný zámek. Návštěvníkům ukazuje nejen barokní skvost z 18. století, ale i zničenou krajinu kolem a staré fotky, na kterých je vidět, že místo dnešními rypadly býval zámek obklopen lesy, loukami a vesničkami. Do dnešních dob zůstaly jen dvě – Černice a Horní Jiřetín. Zachránil je pád totality a vládní usnesení z roku 1991, které stanovilo hranice těžby a jasně řeklo, že kvůli ziskům z uhlí už nesmí být ničen kraj a lidé vyháněni ze svých domovů. Teď ale přichází ministr průmyslu Milan Urban s návrhem ochranné limity zrušit.

Lidé z bezprostředně ohrožených vsí se dali do boje. Hornojiřetínský starosta Branko Glavica (nezávislý) sepsal minulý týden proti Urbanovu plánu petici, pod kterou rychle přibývají podpisy. „Tady je náš domov, tady si opravujeme dům, a i přesto, že tady kvůli smogu nejsou v noci vidět hvězdy, chceme tady žít,“ říká Miloslava Petříková, majitelka místního obchodu. V průběhu dvanácti let, kdy limity dávaly místním jistotu, že jejich domy nepadnou za oběť těžařům, se v obci začalo stavět a lidé se pustili do oprav. „Dřel jsem na tom deset let,“ říká místní podnikatel Josef Foltýn před vraty svého renovovaného domu. „Teď ale vůbec nevíme, co bude.“

Ještě a ještě dál

Jenom kostel zbyl z obce Libkovice, poslední tuzemské oběti těžařů, po které se slehla zem v roce 1993. O bourání se rozhodlo už za normalizace, kdy ze vsi také odešla tisícovka lidí do přikázaných paneláků. Zbytečně – pod Libkovicemi se dodnes nezačalo těžit. Uhlí je totiž nadbytek a těžba v těchto místech by byla příliš nákladná. Přesto ministr Urban v nové energetické koncepci navrhuje zbourat kvůli uhlí další obce a pro případ, že s tím jejich obyvatelstvo nebude souhlasit, navrhuje vládě rovnou další postup: použít kvůli těžbě hnědého uhlí institut „veřejného zájmu“. Celkem ministerstvo vypracovalo šest variant, jak a z čeho bude Česko v dalších třiceti letech čerpat energii. Jednu z nich – paradoxně označenou jako zelenou si pak po konzultaci s premiérem Vladimírem Špidlou zvolili jako preferovanou. Podle ní by se měl dostavět Temelín a zrušit limity pro těžbu uhlí.

Zastánci šetrného přístupu ke krajině stejně jako ministerstvo životního prostředí však upozorňují, že celý plán je nesmyslný. Podle Petra Pakosty, bývalého horníka a poradce pro čerpání dotací z fondu EU na ekologii, je těžba v těchto místech naprosto neekonomická. Kilometr široké území, kde by bylo možné kutat, je totiž sevřeno z jedné strany masivem Krušných hor a z druhé již vytěženým lomem. „V tak úzkém pásmu se dá vytěžit jen velmi málo,“ říká pan Pakosta, mimo jiné i místostarosta nedaleké obce Hora Sv. Kateřiny. „Když si ještě uvědomíme, že uhlí je v těch místech vysoce sirnaté, tak je na místě otázka, kvůli čemu vlastně ty obce chtějí zlikvidovat.“ (Testy jiřetínského uhlí vykazují až 27% obsah síry, přičemž u kvalitního uhlí nesmí tato hodnota přesáhnout 1 %.) Ekologové i zainteresovaní odborníci proto usuzují, že pravým důvodem Urbanova útoku na limity je spíš ministrova snaha pomoci uhlobaronům z Mostecké uhelné dostat se přes Jiřetín a Černice dál – k dalším místům a zásobám. Pro úředníky se zrušením limitů navíc otvírá šance dostat k rozdělování balík státních peněz na likvidaci obou vesnic (bourání Libkovic přišlo státní kasu na 160 milionů korun).

Že nejde o uhlí, potvrzují i slova Urbanova náměstka Martina Peciny. „Nejsme vlastně pro to, aby se těžilo dál, jde o to zrušit limity, aby se pak mohli těžaři dohodnout s občany,“ říká náměstek. „Mostecká uhelná těm lidem určitě nabídne cenu, za kterou budou chtít své domy prodat.“ A ministr Urban tvrdí totéž: „Prostě jen nechceme, aby vláda nějakými limity rozhodovala, kde se má těžit. Když občané nebudou chtít, tak se těžit nebude.“ Zmínka o uplatnění „veřejného zájmu“ je podle Urbana prý jen „konstatování právní možnosti“. Podle ministra životního prostředí Libora Ambrozka je však celý tento plán nepochopitelný. „Zrušení limitů a bourání obcí je zajímavé pouze pro uhelné společnosti,“ říká ministr Ambrozek. „Vláda by se spíš měla soustředit na hledání úspor energie a její šetrné využívání.“ Také proto MŽP vypracovalo svou variantu energetické koncepce, v níž se místo Urbanem prosazovaných dalších jaderných elektráren a těžby uhlí počítá s využíváním a podporou obnovitelných zdrojů. O tom, podle jaké varianty se bude Česko ubírat, by měla vláda rozhodnout v průběhu zimních měsíců.

(RESPEKT)