Listopad 2003

Bermudský trojúhelník české politiky

Emanuel Mandler

Nazýváme tento prostor všelijak výstižně i méně výstižně, ale ve skutečnosti jde o zdařilou obdobu bermudského trojúhelníku: většina politických stran se v něm ztratí dříve, než se do něho dostane, a ty, které v něm manévrují, mizí pozvolna v nenávratnu. Jde o prostor ve vládě, který ponechávají koaličním partnerům hlavní vládní strana ČSSD a KDÚ-ČSL. Ten prostor je malý, ovšem strany, které jej zabydlují, rovněž nepatří k největším. A je to prostor svým způsobem obligátní. Když hrozilo, že ve vládě bude zastoupena Čtyřkoalice (KDU-ČSL, US, ODA, DEU, pozn. red CS-magazínu), která by tento prostor “zasedla”, toto spojení stran se rozdělilo na lidovce KDÚ-ČSL a na US-DEU. A tak, alespoň podle posledních průzkumů český bermudský trojúhelník bezchybně funguje a US-DEU mizí v nenávratnu. Lidovci přirozeně nemají s bermudským trojúhelníkem nic společného – musí přece být v každé vládě.

US-DEU následuje svým vypařováním z politické scény svého předchůdce, stranu ODA. Dalo by se říci, že obě tyto malé strany se nemohly prosadit pro programovou i “operační” podobnost s ODS, a dost na tom je. Čím víc se ODA od ODS distancovala, tím víc se desetimilionové dary na její provoz podobaly obdobným darům ODS; čím víc zdůrazňovala DEU amorálnost ODS, od níž se odtrhla, tím patrnější bylo, že sama je její amorální odnoží. Je vůbec na celé této záležitosti něco pozoruhodného?

Ovšemže je. V poslední době se totiž US-DEU opravdu osamostatnila v jedné zásadní věci: její předseda a místopředseda vlády Petr Mareš odmítá (spolu se senátorem Rumlem) oprávněnost a spravedlnost vyhnání Němců. Tím se vedení této strany vymyká z protisudetoněmecké celonárodní jednoty, potvrzené naší sněmovnou (Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, pozn. red. CS-magazínu) . Snadno lze dojít k závěru, že pokles volebních preferencí této strany souvisí s tím, že se US-DEU (alespoň její předseda a senátor Ruml) postavili proti této naší neradostné větvi nacionalismu. Pád US-DEU se bude vysvětlovat různým způsobem, ale tato příčina chybět nebude. Kdyby tomu tak ovšem bylo, jak si tuto okolnost srovnáme s neméně rychlým pádem ODA, jíž se malá míra nacionalismu opravdu dala těžko vytýkat? Není to ještě jinak?

Těch občanů mezi českými voliči, kteří nesouhlasí s poválečným vyhnáním Němců, je opravdu málo, zhruba mezi deseti až patnácti procenty. To však zcela postačuje, aby strana s důsledným a propracovaným protinacionalistickým programem získala 5 % nutných k zastoupení v parlamentu. Jenže v případě US-DEU to tak není. US-DEU přece také hlasovala pro nutnost zachovat “výsledky druhé světové války”, jako celek se nijak proti nacionalismu nepostavila a jednotlivá ušlechtilá gesta jejích představitelů, jakkoli jsou záslužná, její situaci nezlepší – spíše zhorší. Vždyť je to podobné jako se vznikem této strany.

Pád US-DEU lze však vykládat ještě jiným způsobem. A to tak, že naše politické spektrum nutně potřebuje politickou stranu, která by se nikoli marginálně, ale rázně postavila proti celonárodní jednotě zakrývající nechvalné činy minulosti a namířené proti občanům, kterým poválečné Československo tolik ublížilo. Do parlamentu by se určitě dostala. Vždyť její program, v němž by nebylo místa pro nacionalismus, by se jistě lišil od programu ostatních stran v mnoha důležitých vnitropolitických i zahraničněpolitických otázkách (kupříkladu evropská jednota a transatlantická spolupráce). A že by se od ostatních stran lišila svou praktickou činností, to snad není třeba dokazovat.

Nemyslím, že taková strana v dohledné budoucnosti vznikne. Ale je škoda, že tu není.