Listopad 2003

Čeští Romové dopadli za války nejhůř

Luděk Navara

Historik z brněnského Muzea romské kultury Petr Lhotka, který se zabývá problematikou vyhlazování Romů, je přesvědčen, že čeští Romové byli za druhé světové války postiženi nejvíc. Alespoň z těch zemí, které bezprostředně okupovali němečtí nacisté.

Dá se srovnávat vyhlazování Romů s vyhlazováním židů?

Myslím, že na území protektorátu a německé říše, tedy i na území dnešní České republiky, je to naprosto srovnatelné. Šlo v obou případech o systematické vyhlazování podle čistě rasových kritérií. Na Slovensku je to už více diskutabilní, tam šlo spíše o genocidní nájezdy, ale chyběla systematičnost toho procesu.

Jak na tom byli čeští Romové z protektorátu?

Ti byli postiženi nejvíc z Evropy. Zůstalo jich nejmíň. Zřejmě tím, že už před válkou jich zde žilo poměrně málo. Navíc byli často smíšení s Čechy či Němci a nacističtí rasoví teoretikové zastávali názor, že míšenec je nebezpečnější než čistý Rom. Považovali to na základě svých rasových "výzkumů" za faktor, jímž se může šířit kriminalita. Dalším faktorem, proč tolik Romů zahynulo, je, že v protektorátu šla nařízení rychle po sobě a málokdo byl varován. Navíc bylo zakázáno kočování a Romové byli trvale usazeni v takzvané domovské obci, takže o nich byl přehled.

O Romech rozhodovali Němci, nebo Češi?

Protektorát byl součástí německé říše. Tam němečtí rasoví teoretikové z Berlínského ústavu rasové hygieny pracovali na definici, kdo je, a kdo není cikán. Ale už v roce 1938 obávaný nacistický pohlavár Himmler vydal nařízení o potírání cikánského zlořádu. O českých Romech rozhodovala německá kriminální policie. Tábory na území Čech a Moravy byly sice pod správou českých úřadů, ale třeba do Hodonína u Kunštátu přijeli "odborníci" na rasový výzkum z Berlína. Prováděli tam vlastní měření, ale zařazení Romů do transportu to neovlivnilo. Transporty byly dány pokyny z Berlína a končily v Osvětimi.

Dalo se uniknout?

Vím, že bylo možné dostat se z tábora v Letech u Písku na základě úplatků. O tom, jaké to bylo v táboře Hodonín u Kunštátu, nevím, tam se té dokumentace tolik nezachovalo. Ale z transportů byla například vyjmuta známá muzikantská rodina Jožky Kubíka z Hrubé Vrbky na moravském Slovácku. Stalo se tak na základě přímluvy spolku Národopisná Morava, což však byla v podstatě proněmecká, kolaborantská organizace.

Pokoušeli se lidé Romy varovat?

Například na shromaždišti v Brně stál přímo komisař německé kriminální policie Josef Herzig, který osobně vybíral do transportu. Rozhodovala barva kůže, někdy mohl někoho poslat zpět. Někdy čeští četníci někoho schovali, aby ho neviděl. Právník a první český Rom s vysokoškolským diplomem Tomáš Holomek utekl, protože byl varován českými úředníky. Měl kontakty, na ministerstvu vnitra mu řekli, že po něm jde Herzig. Ten se prý o Holomka osobně zajímal a chtěl ho dostat do transportu. Prý proto, že na rozdíl od "méněcenného" Cikána měl sám jen základní vzdělání.

Jak je holocaust dokumentován?

Zaznamenali jsme rozhovory s pamětníky na videokazetách. Kromě toho se zachovaly archivní materiály, různé soupisy a zápisy. A především díky brněnskému profesoru Nečasovi existuje dnes už i odborná literatura. Myslím, že v Česku je povědomost o této události docela dobrá, zmapováno je to i v Německu a Rakousku. V zemích na Východě však odborná historická literatura chybí.

(MF DNES)