Listopad 2003

Soud o jedinou větu se vleče přes 13 let

Luděk Navara

Česká justice slaví smutné jubileum - spor mezi vyučujícím a bývalými studenty trvá právě pět tisíc dní. Z bývalých studentů, s nimiž se soudí někdejší stranický šéf Jan Snášel, jsou už dnes otcové od rodin. A spor z roku 1989 se stále vleče.

Brno - Soudní pře, v níž požaduje Snášel omluvu za to, že ho po listopadu 1989 studenti kritizovali, je po třinácti letech prakticky na začátku. Tři studenti, kteří reprezentovali stávkový výbor za revoluce v roce 1989 měli tu smůlu, že se jejich podpisy objevily pod prohlášením kritizujícím celkem pět pedagogů spjatých s minulým režimem. Jeden z nich, předseda ZO KSČ Jan Snášel, si to nenechal líbit a chce omluvu. V prohlášení se tehdy objevila tato slova: "Ing. arch. Snášel, CSc - zneužívání politického postavení (předseda ZO KSČ) vůči studentům i pedagogům - demagogické, arogantní a kariéristické vystupování." Jak se spor táhne, mění se pomalu osazenstvo v soudní síni: první porevoluční děkan fakulty, který se studentů samozřejmě zastával (a stále zastává), je už prakticky v důchodu, "studenty" už před dveřmi soudních síní demonstrativně nepodporují jejich kolegové, ale vystřídali je současní, o generaci mladší studenti. A i ti už na českou spravedlnost narazili: představitel současných studentů, který se za své předchůdce veřejně postavil, čelil trestnímu oznámení a policisté jej skutečně letos vyšetřovali (po interpelaci ve sněmovně byl případ odložen). Problémy s podpisem mají dnes tři architekti: Jiří Slezák, Zdeněk Hirnšál, Martin Laštovička. Přitom jejich kolegové i učitelé potvrdili, že se jednalo o kolektivní stanovisko. Navíc se do sporu chtěla zapojit i brněnská Vysoká škola technická (VUT), aby svým někdejším absolventům pomohla. Soud ovšem před několika dny definitivně rozhodl, že VUT se jako vedlejší účastník sporu nepřipouští. Snášel včera na svém telefonu nebyl k zastižení. Jde o složitý spor, že se tak vleče? Brněnský soudce Marek Cigánek, který případ soudil, si to nemyslí. Nemyslí si to ani advokát studentů Jaroslav Brož: "Podle mě jde o posouzení jedné věty. Jenže problém je v tom, že české soudy neumějí řešit případ, v němž jde o hodnoty chráněné listinou lidských práv a ústavou," říká.

O co v případu jde: Bývalý šéf komunistické buňky na fakultě architektury požaduje omluvu od tří studentů, kteří mu jménem stávkového výboru po listopadové revoluci vyjádřili nedůvěru

Kolikrát soudy rozhodovaly: jedenáctkrát

Které soudy rozhodovaly: brněnský městský, brněnský krajský, nejvyšší soud, případ přijal také Evropský soud ve Štrasburku.

Známé české soudní "ležáky":

1. Případ Berty Kohnové-Schmidtové. Za více než deset let nedokázali brněnští soudci a úředníci rozhodnout o restituci nemovitostí ve výši asi půl miliardy v Brně. Štrasburský soud nařídil české vládě vyplatit za průtahy Kohnové-Schmidtové odškodnění ve výši 200 tisíc korun. Devadesátiletá Kohnová-Schmidtová leží v německém sanatoriu, po jednání s českými úředníky dostala mozkovou mrtvici.

2. Případ Červeňákových. Romské rodině koupil magistrát v Ústí nad Labem lístky na vlak, aby se mohla vystěhovat na Slovensko, ta mezitím přišla o byt. Červeňákovi se s radnicí soudí od roku 1993. Když hrozilo, že Česko kvůli průtahům prohraje spor ve Štrasburku, dohodli se Červeňákovi s vládou na mimosoudním vyrovnání ve výši 900 tisíc korun.

3. Případ Hartmanových. Emigranti Hartmanovi se od pádu komunismu neúspěšně pokoušeli získat zpět rodinnou vilu v Želízích a nemovitosti v Praze. Za vleklou restituci nařídil štrasburský soud české vládě, aby Hartmanovým vyplatil jako odškodné 310 000 korun.

4. Případ Dany Bořánkové. Dvaapadesátiletá Dana Bořánková se soudila s bývalým manželem o dům patnáct let. Štrasburský soud nařídil vládě, aby Bořánkovou odškodnila a vyplatila jí půl milionu. Peníze přišly v poslední chvíli, Bořánková byla už v takové finanční tísni, že jí hrozila exekuce majetku.

(MF DNES)