Listopad 2003

Antonín Klimek nemá rád legendy

Karel Pacner

Nejstarší vzpomínku má Antonín Klimek jako dvouleté mrně na podzim 1939. Poté, co vznikl Slovenský štát, rodina soudce Klimka, Čecha, musela z Humenného odejít do Prahy, s sebou si mohla vzít jenom to nejnutnější. "Otec odjel do Prahy s tím, že mu bratr Adolf pomůže - byl totiž vládním komisařem na ministerstvu školství. Avšak bratra zavřelo gestapo. Pomáhal našim letcům utíkat za hranice. Byl nejdřív odsouzen k smrti, ale protože v devětatřicátém roce chtěli ještě Němci ukazovat mírnost, dali mu doživotí. Válku strávil v německých kriminálech." Otec sehnal práci u exekučního soudu. Když vypuklo 5. května 1945 v Praze povstání proti Němcům, odnesl malý Tonda na barikádu v jejich ulici několik kočičích hlav, jimiž byla vydlážděna. Aby sis to zapamatoval - říkali mu.

Ročník podle prospěchu

Komunistický puč v únoru 1948 vnímal jedenáctiletý Tonda podle reakcí rodičů jako něco zlého. Když k nim v těch dnech přišel strýc Adolf, generální tajemník lidové strany, poslali rodiče Tondu ven sáňkovat. "Už byla tma. Najednou šli okolo dva milicionáři s puškami na ramenou a jeden z nich mi řekl: Jdi domů, chlapče. Mohlo by se ti něco stát. Šel jsem tedy domů. Rodiče řekli, že strejda už odešel, ale do jednoho pokoje jsem nesměl vstoupit - snad tam ještě pár dnů bydlel. Potom utekl na Západ." Do gymnázia chodil do Londýnské ulice. Zuřila válka v Koreji. Dr. Klimek už nebyl soudcem, komunisté ho sesazovali a šikanovali tak dlouho, až sám odešel. Našel si zaměstnání nočního hlídače na stavbě. Matka se stala domáckou dělnicí - šila pro družstvo Ozdoba, pak pracovala ve skladu. Po maturitě v roce 1955 chtěl jít studovat práva nebo filozofii. "Otec mne však před právnickou fakultou varoval - to, co nastolují komunisté, není spravedlnost. A o filozofii jsem se dověděl, že se tam většina přednášek scvrkla na marxismus. Přihlásil jsem se tedy na historii. Měl jsem štěstí. Děkan Mirko Očadlík řekl: Zkusíme přijímat studenty hlavně podle znalostí, na nějaké kádrování nebudeme moc hledět. Tenhle pokus se příliš nezdařil."

Čas na dva prezidenty

Čerstvý historik Klimek dlouho hledal v roce 1960 zaměstnání. Asi po půl roce, když ho odmítli ve více než dvaceti institucích, se dověděl o místě v archivu plzeňské Škodovky v Praze. "Nikdo to nechtěl vzít, protože archivář neměl kancelář, jenom dva obrovské sklepní depozitáře pod budovou v Jungmannově ulici." Ze Škodovky jsem také chodil studovat do blízkého Ústavu marxismu-leninismu, kde v té době byly uloženy archivy prezidentů Masaryka a Beneše. Mívám štěstí na přátele. Jednoho jsem získal i v tamním archivu. A on mi velkoryse nabídl: Bádej si v těch dvou archivech, co chceš. Strávil jsem tedy nad Masarykovými a Benešovými dokumenty přes patnáct let." Nikdo od něj nechtěl, aby okamžitě publikoval nějakou studii, a on po tom také netoužil, protože věděl, že by nemohl napsat, co by chtěl. Měl čas a klid.

Píši o vrchních velitelích

V roce 1990, kdy se od základu proměňoval Vojenský historický ústav, dostal nabídku, aby tam nastoupil. První práci, kterou prokázal své obrovské znalosti, mohl publikovat už v roce 1989 - jmenovala se Diplomacie na křižovatce Evropy. Následovala knížečka Jak se dělal mír v roce 1919. V roce 1992 vydal pro širokou veřejnost knihu o Edvardu Benešovi Zrození státníka. "Kolegové zpracovávali různá vojenské témata. Když se ptali mne, čím vojenským se zabývám, odpověděl jsem - já přece píšu o vrchních velitelích." Bouře vypukla, když v letech 1996 a 1998 vydal ve dvou dílech Boj o Hrad. Snažil se tam kriticky rozebrat vnitřní politiku první republiky, a to na pozadí boje o nástupnictví po prezidentu T. G. Masarykovi. "Nemám rád legendy. Respektuji Masaryka jako jednoho z největších mužů 20. století. Jenže byl to také jen člověk se slabinami a omyly. Snažil jsem se dělat totéž co on, když brojil proti falešným Rukopisům." Druhým vrcholem Klimkovy tvorby jsou dva tlusté díly z řady Velké dějiny zemí Koruny české, opět věnované první republice. Nyní Klimek napsal pro edici nakladatelství Havran knížku Nástup Hitlera - počátek konce Československa. "Mnichov musel přijít. Versailleský mírový systém, s nímž bylo Československo osudově spjato, se začal rozkládat a aby Západ pochopil, že republika měla být zachována, vlastně musela být nejdříve zničena, se všemi tragickými následky pro Evropu a svět." A co bude psát Klimek dál? "Hledám téma. To mi dá často víc námahy než vlastní psaní. Cosi se mi v hlavě rýsuje, ale jsem pověrčivý a mluvit o tom nechci."

(MF DNES)