Listopad 2003

Zač je v ČEZ uhlí

Marek Pokorný

Z polostátních firem podivně odtékají peníze do Appian Group

Na první pohled jsou to dva nepřátelé, jejichž spor musel pokutou řešit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ale když pak přijde na konkrétní obchody, jeden z nepřátel se náhle promění v nepochopitelně štědrého mecenáše.

O koho jde? O polostátní energetický gigant ČEZ (České energetické závody, pozn. red. CS-magazínu) a soukromou Mosteckou uhelnou společnost ze skupiny Appian Group. Před několika lety vedly obě firmy obchodní spor, který nakonec ČEZ v roce 2000 uzavřely tím, že v tichosti – a v naprostém rozporu s doporučením svých právníků – vyplatil Mostecké uhelné 457 milionů. A ve hře je nyní další podobná suma: 376 milionů korun, které má zaplatit pražský stavitel elektráren Škoda Praha své plzeňské jmenovkyni za urovnání letitého sporu o ochrannou známku. Plzeňskou Škodu Holding přitom od loňského podzimu vlastní týž majitel jako Mosteckou uhelnou a Škodu Praha mají tuto středu definitivně ovládnout ČEZ. Takové náhody už vypadají podezřele.

Zneužíváte monopol

Počátkem října 1999 ta zpráva zaplnila přední stránky všech novin a ovládla i televizní zpravodajství: ČEZ diskriminují Mosteckou uhelnou, protože od ní nechtějí odebrat objednané uhlí (místo 9 milionů tun v roce 1999 odebraly pouze 5 milionů). Od dalších uhelných společností přitom odebíraly celé sjednané množství. Do hry se okamžitě vložil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a v únoru následujícího roku ČEZ udělil pokutu 10 milionů korun s tím, že podnik úmyslně zneužil svého dominantního postavení. (ČEZ se proti pokutě odvolaly k soudu, ale ten verdikt potvrdil.)

Už mimo televizní kamery pak proběhlo urovnání celého sporu. V únoru 2000, zhruba dva týdny po zveřejnění verdiktu, ČEZ podepsaly s Mosteckou uhelnou dohodu, že zaplatí cenu neodebraného uhlí 386 milionů korun a navíc smluvní pokutu 71 milionů korun. Smlouvy dostala k posouzení advokátní kancelář Bedrna a spol., která je označila za krajně nevýhodné. „Podle dříve uzavřených smluv měly ČEZ zaplatit pouze smluvní pokutu ve výši 5 procent ceny neodebraného uhlí, tedy 19,3 milionu korun. Závazky, které ČEZ na sebe převzaly, se nám jeví jako nepřiměřené,“ stojí ve zprávě pro představenstvo ČEZ, kterou podepsal advokát Jiří Bedrna. Jinými slovy: ČEZ v žádném případě neměly platit zboží, které neodebraly.

Představenstvo ČEZ sice argumentovalo, že povinnost platit i neodebrané uhlí vyplývala z přílohy ke smlouvě, ale o existenci této přílohy není ve smlouvě ani zmínka. Existuje tedy vážné podezření: vše bylo jen záminkou k tomu, aby se peníze z polostátní firmy přelily do soukromému subjektu.

Dal či nevzal?

ČEZ trvají na to, že oněch 457 milionů nebyly vyhozené peníze. „Doktor Bedrna zcela chybně vyhodnotil řadu pasáží smlouvy,“ říká na adresu najatého právníka mluvčí firmy Ladislav Kříž. „Představenstvo si vyžádalo další posudky a dohodu přijalo, protože ji považovalo za výhodnou. Mostecká uhelná měla reálnou šanci na plný úspěch v hrozícím soudním sporu.“ Advokát Bedrna na svém posudku trvá.

Respekt má k dispozici také důvěrnou korespondenci ČEZ, kde si jedna z jejích dceřiných firem v únoru 1999 stěžuje, že Mostecká uhelná ani přes urgence nedodala 50 tisíc tun uhlí. „Jak jistě víte, dodavatel nebyl ochoten zvýšené dodávky akceptovat,“ odpovídá zástupce ředitele nákupu ČEZ Ladislav Štěpánek v dopise z 5. března 1999. Smlouvy však byly zkonstruovány tak, že stanovovaly přísné pokuty pro případ, že ČEZ neodeberou domluvené uhlí, ale chyběla v nich sebemenší sankce, pokud by naopak Mostecká uhelná nebyla schopna objednané palivo dodat.

A pointa toho všeho? Pod uvedenou smlouvou o narovnání s Mosteckou uhelnou je podepsán tehdejší výrobní ředitel ČEZ Jan Krenk. Ten loni v září nastoupil na totéž místo – ovšem u Appian Group, vlastníka Mostecké uhelné. Následoval ho tam i další člen vedení ČEZ Jan Vacík – ten byl zase shodou okolností generálním ředitelem ČEZ v prosinci 1998, kdy se podepisovaly kontrakty na následující rok.

Šíp míří do Prahy

ČEZ a Appian Group budou zanedlouho urovnávat další spor. Přesněji řečeno: jejich dceřiné firmy. Tuto středu mají totiž ČEZ ovládnout firmu Škoda Praha, stavitele jaderné elektrárny Temelín. (Temelín je ostatně hlavním důvodem této transakce. Za jeho pozdní dodání měla Škoda Praha zaplatit ČEZ penále 700 milionů, na to však nemá dost peněz ani nových zakázek. Místo peněz proto ČEZ dostanou její akcie a stanou se tak největším vlastníkem této firmy.) Před svým příchodem ale ČEZ požadují, aby pražská firma vyřešila letitý spor se svou známější plzeňskou jmenovkyní o název Škoda.

Škoda Praha proto okamžitě nabídla plzeňskému holdingu smír a nádavkem se dohodla, že mu zaplatí 376 milionů – buď ve splátkách na 15 let, či podílem na podniku. „Byla velká pravděpodobnost, že spor prohrajeme. Pak by nás to přišlo na mnohem víc,“ vysvětluje ředitel Škody Praha Jiří Hurych. Shodou okolností ale podobný spor vedl plzeňský holding se třetím podnikem toho jména – Škodaexportem – a neuspěl. Ředitel Hurych své smírné řešení hájí tím, že jeho podnik díky tomu bude moci používat po dobu 15 let světoznámé značky s okřídleným šípem. „Když chcete fungovat globálně, po celém světě, tak se bez zavedené značky neobejdete,“ říká a odmítá otázky, nakolik jsou ty značky potřebné, když je podnik dosud vůbec nepoužíval.

(Respekt)