Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Listopad 2003


O elektronické komunikaci

Věra a Karel Pokorný-Scheufler

Internet a e-mail. Nemohu si to vynachválit. Spojení s celým světem, rychlá komunikace s přáteli, pokud se tedy odvážili do pralesa WorldWideWeb. Informace, spousta informací, jako na dlani.

Někdy se ale člověk nechtě setká s nečekanými a překvapivými účastníky této moderní korespondence. Nedávno se nám v poště objevil e-mail od zcela neznámého pána takového typicky českého jména, no, říkejme mu třeba Hrnec. Dotyčný pan Hrnec, o kterém jsme opravdu v životě neslyšeli, nám nabízel ojetá auta určité, ve Španělsku vyráběné značky a k tomu od kamaráda pěstitele exotické papoušky. Též hledal obchodní kontakty pro toto zboží, prý v češtině či angličtině.Protože nemáme zájem ani o jeden z těchto produktů, napsali jsme mu to. Papoušky v Holandsku prodávat nemíníme, ojeté auto už jedno máme. Jen jsme se ještě pana Hrnce zeptali, kde sebral naši adresu.

A to jsme tedy dělat neměli. V dalším e-mailu sice nevysvětlil, kde k naší adrese přišel, ale námi použité slovo „sebral“ ho dokonale sebralo. Prskal na nás, že to asi tady „máme zažité“, on že nic nesbírá. Prý to nepotřebuje. Teď jsme zase byli my trochu překvapeni. Co to znamená „míti zažité?“ Zřejmě je to něco ohavného, podle tónu páně Hrncova soudě.V dalším e-mailu jsme mu tedy vysvětlili, že jsme staří lidé v důchodu, v Holandsku žijeme už 35 let, když jsme ještě pracovali, byla naše profese zcela odlišná od jeho a ani teď, na stará kolena začínat nějaké obchody s ojetými auty a papoušky nemíníme. A že bychom přesto rádi věděli, odkud má naši adresu.

Nyní začala z pana Hrnce ucházet pára jak z papiňáku. Jeho jedovatý e-mail zcela charakterizoval postoj českých krajanů k nám, zrádným emigrantům. Prskal na nás, že by rád věděl, kteří naši komunističtí soudruzi nás sem do emigrace poslali, atd. Vida, to by nás v životě nenapadlo! Komunisté nás sem teda vyslali, asi jako Minaříka. To je novinka! Že jsme si šli za lepším, to už známe. Taky je to pravda. Kdo by chodil za horším, že ano.

Moc se nám to líbilo. Povzbudilo nás to. Hned jsme se začali těšit na další setkání s našimi krajany. Odkud má naši adresu nám pan Hrnec ale stejně nesdělil. Nechcete od něj aspoň papouška?



Zpátky