Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Listopad 2003


Chci změnit etiku, říká nový ministr spravedlnosti Karel Čermák

Jdete do vlády v době vášnivé diskuse o reformě veřejných financí. Jak se na ni díváte?

V situaci, kdy nevidím možnost, jak zvednout příjmy, mně nezbývá nic jiného, než šetřit. Musím vyjít s tím, co mám. Takže s tím souhlasím.

Nedávno byl ve vládě konflikt, jestli se má nájemné regulovat či ne, jaký pohled je vám bližší?

V tomto ohledu je u nás absolutní sociální solidarita. Kdyby se deregulace provedla v doprovodu se zajištěním ochrany pro sociálně slabé, tak už je dnes realizovatelná. Solidarita se všemi, kteří využívají regulovaného nájemného, není správná, protože je mezi nimi spousta těch, kteří by si tržní nájemné mohli dovolit.

Tato vláda se prohlašuje za proevropskou, a vy?

Tento kabinet má velkou zásluhu, že referendum celkem hladce a bez velkých emocí skončilo úspěšně. Je to pozitivní rozhodnutí a nadějná situace pro Českou republiku. Já jinou alternativu nevidím, takže jsem v referendu vstup podpořil.

Ačkoli nejste politik a jdete do resortu spravedlnosti, budete muset dělat i taková rozhodnutí, jestli ve vládě třeba podpořit zásah v Iráku…

Podpořil bych ho. Boj proti terorismu je ještě důležitější než boj proti korupci, to je zřetelné a nepochybné. S postupem vlády jsem se ztotožnil.

S KSČM byste do vlády šel? A souhlasil byste případně alespoň se spoluprací s ní?

KSČM je v našem ústavním pořádku legitimní politická strana. Kdybych měl svou politickou stranu, což nemám a nebudu mít, tak bych byl určitě pro to nespolupracovat.

Když už jsme u komunistů, co říkáte tomu, že se za devět let nepodařilo dostat do soudní síně Aloise Grebeníčka?

Bohužel to demonstrovalo celé veřejnosti jistou bezmoc justice. Neschopnost rozhodnout z formálních důvodů vážně oslabuje vlastní pozici a autoritu justice. Soudce musí rozřešit každý případ a to i při sebemizernějších zákonech, takže i pro mne je tento případ neuvěřitelný.

Může v takovém případě něco udělat ministr spravedlnosti?

Ministr spravedlnosti může udělat velice málo, soudní moc je nezávislá. Jediné, co by mohl ministr udělat, je nějakým způsobem se dát informovat o tom, zda procesní postupy použité v konkrétním případě byly v souladu se zákonem nebo ne. Ministr nemůže zasahovat do věcí do té míry, že by říkal, že soudce zvolil nevhodný postup. To je otázka jisté kultury práva.

A jak se tedy díváte na to, že v kauze Františka Kinského politici napadli soudy, že rozhodují mimo politickou shodu, a chtěli kvůli tomu měnit zákony?

Moc soudní je a musí být nepolitická a nezávislá. Samozřejmě nějaká souhra všech státních mocí musí existovat, ale nespočívá v tom, že by některá z politických sil, ať už výkonná nebo i zákonodárná, se pokoušela korigovat nálezy nezávislého soudce. Jediný, kdo může sjednávat nápravu, je vyšší soud. Měnit kvůli tomu zákony je minimálně neúčelné, protože zpětně to nemůže fungovat. A nějaké jiné politické tlaky, motivované tím, že něco nezapadá do vládní politiky, k tomu nezávislý soud přihlížet nesmí a ani nemůže.

Jaký je váš názor na milosti? Patří podle vás do našeho právního řádu?

Institut milosti má místo v každém právním řádu. A já bych ho neeliminoval, protože umožňuje korekci právního nálezu ne z hlediska práva, ale z úplně jiných principů, jako je třeba milosrdenství. Někdy si ho zaslouží i člověk, když spáchal bůhvíco.

Jaký si dáváte v ministerstvu cíl?

Změnit smýšlení soudců a právníků. Je třeba nastavit základní principy etických hodnot, jako je tomu třeba u lékařů. Více ale budu vědět, až se v ministerstvu rozkoukám.

(ptal se Erik Tabery)

(Respekt)



Zpátky