Listopad 2003

Venezuela dnes

Jaroslav Teplý

Politická situace ve Venezuele se blíží v poměrně krátkém údobí již po druhé k bodu varu. Více než 3 miliony voličů podepsalo petici, aby funkční období presidenta Cháveze bylo předčasně ukončeno. Vůdcové opozice požádali Národní volební radu o uspořádání referenda, které je podle ústavy možné, jestliže má prezident za sebou více než polovinu svého funkčního období.

Podle průzkumů veřejného mínění si přejí dva ze tří venezuelských voličů odchod presidenta Cháveze. Jeho stanovisko je, že byl zvolen v korektních volbách a že proto může vládnout dál. Při nedávné státní návštěvě Argentiny prohlásil, že jeho političtí odpůrci nemají ani ten nejmenší respekt před volebním zákonem a že už po druhé směřují k nebezpečné politické konfrontaci. Jeho stoupenci argumentují hlavně s tím, že je mnoho náznaků. že mnoho podpisů je falešných, ale to ovšem musí zkontrolovat Národní volební rada.

Chávez je obviňován ze špatné správy státu. Ekonomika státu bohatého na ropu je v troskách. Jsou obavy, že národní důchod klesne tento rok o dalších 20% . Téměř třetina výdělečně činného obyvatelstva je nezaměstnaná.Tak zvaná "Bolívarovská revoluce", kterou chtěl Chávez situaci zachránit, uvrhla Venezuelu do propasti. Odbory a opoziční strany se nijak netají s tím, že ochromí život v zemi, bude-li Chávez lpět na své moci.

Tomuto střídmému popisu (De Telegraaf, 23.08.2003, Wim Romeijn, mírně zkráceno) můžeme ovšem dodat něco nám známých barev výtahem z dvou dopisů B. Stolkera, otištěných v Metru 29.07. a 05.08.2003:

Pan Stolker žil ve Venezuele od roku 1962 zhruba 38 let a vrátil se zpět do Holandska . Zažil tam mnoho atentátů a jeden nepříliš demokratický Chávezův puč v roce 1992. Podle něho není teď situace ve Venezuele zrovna nejlepší. Země je zaplavována Kubánci, Libyjci, šíity, Indy - lidmi, kteří nikdy předtím nevkročili na venezuelskou půdu, ale přesto přicházejí s venezuelskými pasy. Všechny zákony jsou ignorovány. Chávez je obklopen dvěma sty osobních strážců - Kubánců toho nejhoršího druhu, kteří infiltrovali také do policie a armády. Při Chávezových projevech (někdy až šestihodinových) vlaje kubánská vlajka bratrsky vedle venezuelské vlajky, Také tam vlaje stará komunistická vlajka s kladivem a srpem. V kubánském tisku je Venezuela nazývána třiadvacátou provincií Kuby.

Fidel Castro se snaží proniknout do jižní Ameriky právě prostřednictvím Cháveze, který se po svém zvolení ukázal, že je ze stejného druhu s příslušnými následky. Je ve své "revoluci" stoprocentně podporován Fidelem, každý den si spolu telefonují. Podle B. Stolkera si mnoho lidí neuvědomuje, že Fidel Castro je jakýsi Saddám Husajn bez ropy. Tu teď dostává zdarma z Venezuely od svého žáka Cháveze a prodává ji za tržní cenu.

"Z mnoha dopisů a informací, které z Venezuely dostávám vím, že revoluce (čti zavedení komunismu) je v plném chodu. A nikdo nic nedělá, ani USA ani EU" končí B. Stolker svůj dopis z 29. července.

(Neviditelný pes, otištěno se svolením autora)