Listopad 2003

Gynekolog vítězem

Vlastimil Marek

Porodnice nabízejí novinky, přirozené porody bez zbytečných lékařských zákroků jsou stále žádanější. Titulky v pražské příloze MF Dnes z 19. září 2003 by mohly svědčit o přece jen lepšící se situaci v našem porodnictví. S překvapením jsem si pak ovšem dále přečetl, že právě Motol a Apolinář jsou považovány za porodnice s lékaři, kteří se svého medicínského přístupu k porodům nejméně vzdávají. U Apolináře by však také chtěli vybudovat samostatné pokoje pro porody. „Potřebovali bychom na to ale 60 milionů korun,“ říká přednosta kliniky Jaroslav Živný. I u něj je však patrná změna. Ještě před rokem říkal, že masáže hráze pro snadnější porod a snížení rizika nástřihu jsou hloupost. Nyní s nadšením vypráví, jak místní porodní asistentky začaly využívat aromaterapie. „Mají nejrůznější olejíčky a masírují maminky. Dávají je na hráz, rodička to vše může dělat i před porodem a všechno pak jde lépe. A maminky jsou z toho nadšené,“ vypráví se zaujetím.

Bylo by to krásné, kdyby ovšem právě tento přednosta chlubivě neuvedl, že v jeho porodnici je epidurální analgezie (ženě rodičce je píchnuta injekčně dávka narkotika do prostoru míchy a její tělo je pak od pasu dolů necitelné, ochrnuto) (známo také jako lumbální anestéze, pozn. red. CS-magazínu) „k dispozici kdykoliv, bez poplatku.“

Oč jde? Dvacet let se ví, a u nás nejméně od roku 1999, že je to poněkud jinak. Tehdy na konferenci Porod je duše a tělo ve Špindlerově mlýně přednesl zásadní projev Marsden Wagner (bývalý poradce Světové zdravotnické organizace pro porodnictví). Mimo jiné konstatoval, že „navzdory politickým změnám ve střední Evropě do zdravotnického systému demokracie ještě nevstoupila. Šéflékaři mají vždy poslední slovo, vládne diktátorská hierarchie, ženy si nemohou vybrat, kde chtějí přivést své děťátko na svět a nemohou rozhodovat, co se s jejich dítětem bude dít ihned po porodu. Výsledky vědeckých výzkumů dokazují, že zacházet s rodícími ženami jako s pacientkami je nevhodné. Rutinní holení nemá jiný účel než rodičku ponížit. Rutinní aplikace klystýru v podstatě jen zvýší nebezpečí infekce a v ženě opět zvýší pocit méněcennosti. O tom, jak je nevhodné provádět rutinní nástřih hráze, se již všeobecně ví.“

Gynekolog Živný tedy ještě před rokem nástřihy rutinně aplikoval. Dnes se tváří jako vítěz, a „se zaujetím“ vypráví o masážích hráze. Nic nepochopil. Nedošlo mu, a nikdy mu nedojde, že změna porodnictví nezávisí na milionech korun. Že je nutná především změna přístupu a myšlení lékařů a personálu – a ta nestojí ani korunu. Moderní porodní lůžko stojí přes 300 000 korun, dřevěná porodní stolička, na které je porod snadnější, rychlejší a bezpečnější, stojí 1 300 korun.

Podobné je to s epidurální analgezií. Vraťme se k tvrzení (nejen) dr. Wagnera: na jedné straně jsou porodní bolesti, proti kterým se analgezie nabízí, častější, když žena rodí na neznámém místě, ve společnosti neznámých lidí, při aplikaci neznámých procedur, když je delší dobu osamělá, když je připoutána do horizontální polohy, když se nemůže volně pohybovat, když jí nastřihnou hráz a když ji nutí užívat léky. Na druhé straně pak při rutinní aplikaci epidurální analgezie je žena vystavena čtyřikrát větší možnosti nutného chirurgického zásahu a nejméně dvakrát většímu nebezpečí případného císařského řezu!

Gynekolog, neomylný odborník a přednosta se zaujetím vypráví o aromaterapii, kterou ještě před rokem označoval za hloupost. Mimochodem, jeho učitel a vzor, profesor Hájek, dokonce ještě nedávno veřejně označil matky, které odmítaly holení, za dementní! Je tedy, jako typický arogantní muž, který nikdy nepřizná chybu, opět vítěz. Nedošlo mu, co celé ty roky na rodičkách a nás všech páchal. A dokud mu nezatrne, nikdy mu to nedojde. A mezitím přednáší desítkám mladých gynekologů, kteří se od něho tento tak typicky mužsky dominantní a nedemokratický postoj podvědomě naučí.

Co dělali všichni ti porodníci, gynekologové, přednostové porodnic, ale také ministři a ministryně zdravotnictví za posledních třináct let? Jak to, že nestudovali „poslední vědecká zjištění“, jak mají v popisu své práce? Frederic Leboyer již více jak před dvaceti lety prohlásil, že „je těžké představit si děsivější vstup do života, než ten, který porodnictví vymyslelo několika posledním generacím“. Mimochodem, jeho kniha Porod bez násilí vyšla v češtině v roce 1995.

Jinými slovy, co kdyby třeba HAM (Hnutí za aktivní mateřství) nebo nadšenkyně z Aperia například zorganizovaly happening a před novináři uspořádaly soud s přednostou porodnice u Apolináře, ve kterém by se s ním soudily o částku, kterou jsme museli my všichni na daních zaplatit jenom za desetitisíce zbytečných nástřihů jen za ten poslední rok, v průběhu kterého pan doktor Živný změnil svůj názor? To nehovořím o tisících poškozených dětech a celospolečenských důsledcích rodičkám stále vnucovaných medicínských porodech. Přitom stačí podívat se na internetu (zkuste Michel Odent, Frederic Leboyer, Marsden Wagner), nebo zajít do knihkupectví a jen nahlédnout do knihy Henci Goerové Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu (napsané také v roce 1999, u nás vydané nakladatelstvím One Women Press v roce 2002).

Dokud tedy budou gynekologové, kteří ještě před rokem arogantně šmahem odsuzovali hnutí maminek za přirozené porody jako hloupost a kteří se dnes chlubí úspěchy svých porodních asistentek, a zároveň rutinně nabízejí epidurální analgezii či dokonce císařský řez jako nějaký nadstandard, společensky uznáváni a dokonce obdivováni, dokud nebudou alespoň symbolicky (na veřejných shromážděních a v tisku a v médiích) „klepnuti přes prsty“ za svou aroganci a tvrdohlavost, s jakou poškozovali generace svých spoluobčanů, v zásadě se nic nezmění. Vítězem i v porodnictví bude nadále gynekolog (muž), který to přece musí vědět lépe, než rodička (žena).