Listopad 2003

UDÁLOSTI (od 16. září do 15. října 2003)

Bohumil Doležal

Speciální rubrika pro zájemce o denní události z České republiky i ze světa. Ve dnech, kdy v České republice vycházejí běžné deníky, tedy mimo neděle a státní svátky, komentuje pro vás každodenní dění politolog Bohumil Doležal.

Úterý 16. září

Předseda ODS Topolánek přichází s několika reformními návrhy. Především se změnou volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na většinový. Žádná strana kromě ODS tento nápad v současné době nemůže podpořit, protože by tím pro ODS vyhrála volby. Strany vládní koalice by se navíc odepsaly. Způsob volby je ovšem zakotven v ústavě, takže ODS potřebuje k prosazení nápadu 120 hlasů v PS, 49 v Senátu Parlamentu ČR. Topolánek podmiňuje souhlas ODS s mimořádnými volbami do poslanecké sněmovny (PS) tím, že se už bude volit většinově, jinak ČSSD čeká dlouhé trápení v neefektivní koalici nebo v menšinové vládě, během něhož přijde i o ty preference, které ještě má. Ústavní většina je zapotřebí i ke zkrácení volebního období. Ústavní většina bez ODS je ovšem teoreticky myslitelná. Smysl návrhu není jasný, jde snad o nepříliš výrazný populistický tah. Topolánek rovněž navrhuje zrušení senátu, resp. jeho transformaci ve sbor delegovaný krajskými zastupitelstvy (kde má ODS silné pozice). V minulosti jsem senát v současné podobě kritizoval a zastával pozice podobné těm Topolánkovým. Dnes se zdá, že senát je v současné době kupodivu funkční. Nezbývá mi tedy, než se k problému vrátit.

Ministr Škromach varuje ČSSD před duhovou vládou s ODS. Upozorňuje, že složení kabinetu by pak výrazně ovlivňoval prezident Klaus. Klaus se možná záhy octne v situaci, kdy bude moci oprášit Havlův projekt z roku 1997 a pokusit se ho – na rozdíl od Havla – dovést k úspěšnému konci. I k této zprávě se vrátíme.

Exministr Bureš se zjevně vrátí do justice. Nevyloučil prý, že by mohl nahradit předsedkyni Nejvyššího soudu ČR Ivu Brožovou, která leží Klausovi v žaludku. Jmenování a odvolání předsedy nejvyššího soudu je výlučně v rukou prezidenta. Prezident má velké pravomoci i při jmenování soudců ústavního soudu. Ústava prezidentovi umožňuje podstatným způsobem ovlivňovat soudnictví.

Václav Klaus si pořídil nadaci: totiž Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových. Zjevně i v tomhle chce jít ve stopách svého předchůdce a rivala, ač ho za to v minulosti kritizoval. V čele správní rady prý stane bývalá generální ředitelka Transgasu Vitásková. V téhle souvislosti stojí za zmínku, že paní Vitásková má proti normálním smrtelníkům jako já výhodu, že o její bezúhonnosti, pokud jde o spolupráci s StB, nemá jen pofidérní potvrzení od jakéhosi správního orgánu (ministerstva vnitra), ale něco daleko pádnějšího a přesvědčivějšího, totiž rozhodnutí nezávislého soudu. K tomu, aby mohl člověk takové nevyvratitelné potvrzení počestnosti dostat, je zapotřebí jediné: být uveden v registru svazků jako tzv. áčko. Safra, že jsem se víc nesnažil!

Nový ministr spravedlnosti Čermák se v MfD vyslovil pro odhalování korupce pomocí provokatérů. Je to zoufalý pokus o silové řešení, který povede nejspíš k tomu, že se do korupce zapojí i provokatéři, lépe řečeno všeobecná korupce je něžně obejme a schramstne. Varování „běda tomu, skrze něhož přichází pokušení“ není totiž jen planý morální apel, ale velmi praktické upozornění.

Poslanec Robert Kopecký prohlásil, že vystoupí z ČSSD, pokud jakýsi restituční spor v Děčíně nedopadne podle jeho představ. V civilizované společnosti s politickou kulturou by se tím měl znemožnit úplně stejně, jako kdyby byl v dnešním suchém létě chtěl pomoci zemědělcům tím, že by byl prohlásil: vystoupím z ČSSD, pokud do týdne nesprchne. Politická strana nemá mít ani chuť, ani instrumenty k tomu, aby ovlivňovala soudní řízení.

Zdá se, že na euro si ještě počkáme. ČR neplní a nejspíš nesplní důležité podmínky, např. schodek státních financí bude v roce 2006 4% domácího produktu, EU vyžaduje maximálně 3%. Maďaři a Slováci dělají razantní kroky k tomu, aby mohli zavést euro už v roce 2007, ČR se k témuž chystá až v roce 2010. Nemůže se stát, že nás do té doby náš nynější život na dluh vzhledem k oběma zemím výrazně znevýhodní?

Středa 17. září

Podle průzkumu veřejného mínění, pořízeného agenturou STEM, vede suverénně ODS, i když v posledním kvartále trochu ztratila. Propad ČSSD pokračuje, malinko přibrzdil, to, co ČSSD ztratila, získala KSČM, což nepřekvapuje. US-DEU je, zdá se, ztracena, KDU-ČSL se drží. Významné je, že podle přepočtu by nyní koalice ODS - KDU získala v poslanecké sněmovně 108 mandátů, což je zcela pohodlná většina. To je velký podnět pro Svobodovy lidovecké oponenty.

Problematické základy české prosperity jsou zase o něco lépe vidět. Lékaři chtějí v ordinacích žádat pacienty o půjčky. Je možné se pozastavovat nad takovým vydíráním, jenže problém je v tom, že sociální a zdravotní pojištění je zatím pořád nastaveno po socialisticku a nestačí na kapitalistické nároky české společnosti, pokud jde o zdravotní péči a o důchody. Žijeme na dluh. Státní dluh za poslední půlrok vzrostl o 50 miliard Kč, dosáhl 450 miliard, do konce roku přeroste pět set miliard a bude představovat 50 tisíc na osobu. Znamená to celkové zadlužení ve výši 21,6% HDP (hrubého domácího produktu). Do roku 2010 se můžeme dostat na 60%, což je limit, jehož překročení zabrání zavedení eura. Státní dluh roste šestnáctiprocentním tempem, HDP jen čtyřprocentním. Dluhy českých domácností rostou, a to rychleji než vklady a příjmy lidí; od roku 2000 o 65%, činí teď skoro dvě stě miliard Kč. Část půjček už lidé nedokážou splácet. Nejsem ekonomický odborník, ale trend je i pro laika výmluvný. Ostatně, změnilo se v těchto věcech mnoho od posledního desetiletí „normalizace“? Totéž odkládání neodkladného, tytéž půjčky z budoucnosti.

Zdá se, že došlo k jakémusi smíru mezi vládou a odbory, které si zjevně nepřejí pád vlády. Pád vlády si možná přeje poslanec Hojdar (ČSSD) a je otázka, proč. Premiér Špidla ho poníženě prosí o schůzku. Děsné. Premiér Špidla rovněž pomalu couvá od slibu, že v případě neschválení reformy vláda odstoupí. Teď už mluví o odstoupení v souvislosti s rozpočtem na příští rok. To není známka velké pevnosti v kramflecích.

Václav Klaus zítra letí do USA, kde se mj. zúčastní výročního zasedání společnosti sdružující laureáty Nobelových cen. Buď mi něco ušlo, nebo byl náš prezident přijat do stavu nobelovských kandidátů?

Předseda ODS Topolánek údajně dospěl k názoru, že předčasné volby nebudou, protože je nikdo nechce. Drtivá logika, škoda, že si toho všiml trochu pozdě. „Jakákoli jiná konstelace než tato vláda je v tuto chvíli lepší“. To je dobré, když to vztáhneme i na komunisty. Bude na čase připravovat modrou knížku myšlenek předsedy Topolánka.

Když bude člověk zahuben zvířetem vzácným a chráněným (např. medvědem nebo, což je málo pravděpodobné, bobrem), obdrží jeho děti po padesáti tisících Kč, ostatní příbuzní polovinu a stát uhradí pohřební údaje (neplatí to ovšem pro případ, když si člověk začne). Mezi pozůstalé po člověku, který zahynul v komunistickém lágru, se rozdělovalo sto tisíc. Potud Mladá fronta Dnes. Tatáž Mladá fronta Dnes píše, že manželka podnikatele Zimmermanna vyplatila za objednávku jeho vraždy dvě stě tisíc korun. To je jakýsi účetní nepoměr. Dal by se vyrovnat tím, že by dodavatel násilného aktu vyplatil pozůstalým (a tedy i objednavatelce) sto tisíc. Nároky by byly uspokojeny a akce by byla přesto nepochybně zisková.

Šizení cizinců by měla napříště stíhat „turistická policie“. Problémy prostituce bude analogicky řešit sexuální policie, trestnou činnost ve zdravotnictví zdravotní policie, atd. atd., pak bude za každým Čechem stát jeden policajt a nakonec zjistíme, že jsme všichni policajti a že se jinak nic nezměnilo.

Čtvrtek 18. září

S demisí vlády to asi nebude tak horké, poslanec Hojdar už na ní chce jen nějaké malé ústupky, zákon o DPH (daň z přidané hodnoty) podpoří a důvěru jí nedá jen tehdy, pokud při hlasování o důvěře projdou pozměňovací návrhy koaličních partnerů a ne ty jeho. Jednal s ním už Gross, bude s ním jednat Špidla. Po ústupcích odborům je prý ovšem už tak mírňoučká reforma ještě bezzubější a hlavně, jakou autoritu může mít vláda, jejíž předseda a místopředseda lezou po břiše před vzpurným renegátem. Hojdar by prý chtěl menšinovou vládu ČSSD. To znamená vládu s tichou podporou komunistů. To se řadě lidí v ČSSD pořád ještě nebude líbit.

Klaus se chystá zatopit vládě na říjnové konferenci o euroústavě v Římě. Jakousi dělostřeleckou přípravu provedl už v Pasově. Nechce společnou evropskou zahraniční politiku, nechce evropský pas, nechce společnou obranu (nepřeje si, aby jeho synové byli na vojně někde v jižním Portugalsku – ale armáda přece má být profesionální, hodlají snad mladí Klausové, jak se říkalo za mých mladých let, zadýzlovat? Klausovo stanovisko se prostému lidu jistě bude líbit, Špidlovi a Svobodovi se asi líbí o něco méně. Budou problémy, nynější prezident je podstatně energičtější kverulant než ten předchozí.

Poslanec Jičínský píše v Právu, že kardinál Vlk dluží vysvětlení (komu? Panu Jičínskému? Lidu? Nebo je pan Jičínský a lid jedno?) ohledně církevních restitucí. Pan poslanec Jičínský by měl taky leccos vysvětlovat, vezmeme-li v úvahu jeho aktivity při budování světlých zítřků v stalinistické ČSR a poststalinistické ČSR a „ČSSR“.

V našem parlamentě se v souvislosti s „párováním“ zastupitelů uhnízdilo velmi originální pojetí gentlemanství. Nyní zjevně umírá jakýsi komunistický poslanec. To asi zachrání vládu před pádem. Ale jen v tom případě, když nešťastník nebude vypárován. Poslanec strany reprezentující křesťanské hodnoty Talíř se v té souvislosti nechal slyšet: "Gentlemanské dohody fungují do chvíle, pokud nejde o nic vážného. Párujeme vždy, když to lze, ale nemyslím si, že je kvůli nepsané gentlemanské dohodě možné nechat zbořit vládu.“ Tedy: buďme gentlemani vždy, když nejde o nic vážného.

Pátek 19. září

Na obzoru je nový prestižní konflikt mezi Hradem a Strakovou akademií. Prezident Klaus vyslovil přání zúčastnit se konference v Římě, kde se bude projednávat tzv. evropská ústava, a premiér mu vyhověl. Ukazuje se však, že Klaus se chce ovšem konference zúčastnit jako hlava české delegace (jinak to neumí). Premiér nemá nejmenší důvod, aby tomuto kaprici vyhověl. V tom případě tam prezident buď s kraválem nepojede, nebo pojede jako kverulant. Jeho výhrady k ústavě jsou podstatně větší než ty Špidlovy a Svobodovy a jistě jim dá prostor, hlavně na těch fórech, kde se bude moci se Špidlou a Svobodou veřejně a pořádně pohádat. Export ostudy z ČR, jak se zdá, zdárně poroste.

Hysterická atmosféra před zasedáním poslanecké sněmovny (PS) vrcholí. Vedení ČSSD jde na vzpurného Hojdara střídavě s prosíkem a s výhružkami. Jeho konzervativní dvojník Marvanová se prý zase hodlá v příštích týdnech věnovat novorozeňátku a do PS údajně nezavítá, ačkoli se již připravují komnaty, kde by se mohla nerušeně věnovat mateřským povinnostem. Vládní koalice je opravdu bláznivé uskupení.

Václav Žák přišel v Právu na to, že Zemanovo vládnutí přes velké klady (konsolidace ekonomiky, zejména bankovnictví) mělo i některé stinné stránky, totiž pokračování v klausovském klientelismu. Zemanovo vládnutí mělo jen stinné stránky. Teď se ukazuje, že na všechno, co dělal, si půjčil od svého nešťastného stranického kolegy a nástupce (a od dalších a dalších nástupců v premiérském křesle). Až do té míry cynickou politiku Klaus přece jen kdysi neprovozoval. Když lesní muž v premiérském křesle dovršil dílo zkázy a Špidlu v předstihu ožebračil o preference, které předtím straně na dluh vydobyl, odstěhoval se na Vysočinu, odkud novému vedení strany metá klacky pod nohy. Vykutálená konsolidace!

ODS brojí proti odškodnění českých Němců ze státního rozpočtu, proti „Památníku vyhánění“ a vyjadřuje své rozhořčení nad dr. Čapkem (obhájcem Kinského), který srovnal „čs. denacifikační legislativu“ (to je nový konzervativní název pro Benešovy dekrety) s norimberskými zákony. I já považuji „čs. denacifikační legislativu“ za srovnatelnou s norimberskými zákony.

Agentura APK2 žaluje exmiss ČR Kobzanovou, že se nechala vyfotografovat nahatá v jakémsi časopise pro pány. Ve smlouvě s adeptkami na miss stojí, že se nesmějí nechat fotit nahaté do konce roku, v němž soutěžily, a ty, co se účastní mezinárodní soutěže, celé tři roky. To je zvláštní moralismus. Když už někdo chce být moralista každým coulem, např. na způsob poslance Karase, měl by se věnovat místo pořádání soutěží krásy církevní charitě. Pokud se ovšem soutěžím krásy věnuje (což považuji za chvályhodné), neměl by si vymýšlet tak pitomá omezení, které pak stejně nikdo nebude dodržovat.

Ministr Fischer, tento zelený Modrovous ve vládě kancléře Schrödera, zapudil svou čtvrtou ženu a chystá se pojmout pátou. Na rozdíl od svého slavného anglického předchůdce v mnohoženství předchozí manželku neutratil, což svědčí jako obecný důkaz, jak se někdejší političtí radikálové přece jen civilizují. Ministr Fischer je jakýsi německý komplement k poslankyni Marvanové. Neměli by se dát dohromady?

Sobota 20. září

Poslankyně Marvanová se zřejmě rozhodla rezignovat na svůj mandát s tím, že se chce věnovat rodině. To je důvod zcela respektabilní. Navíc možná paní poslankyně příliš nevěří životaschopnosti vlády a ví, že vzhledem k preferencím US-DEU po případných předčasných volbách nemá velkou šanci. Paní poslankyni nahradí předseda pražské organizace Tomáš Vrbík, další radikál a odpůrce účasti US-DEU ve Špidlově vládě. Reformu nejspíš podpoří, stejně jako by ji byla nejspíš podpořila Marvanová. Na pádu vlády nemá zájem, kdyby vláda padla, hrozí i jemu nebezpečí, že napříště bude moci své radikální politické koncepty prosazovat jen v úzkém kruhu rodinném. A tak má pan Vrbík před paní Marvanovou pro Špidlu vlastně jen jednu technickou výhodu, která pozici vlády malinko upevní: dá se takřka s jistotou předpokládat, že nikdy nebude rodit.

Ministr Svoboda dal přednost posilování své otřesené pozice v čele strany (účast na moravských konferencích KDU-ČSL) před pohřbem zavražděné švédské ministryně Lindhové. Právo to s velkou pompou rozmazává: Svoboda si mnoho nepomohl, měl s tím počítat.

Předseda ČMKOS Štech napadl na základě zkreslené informace Špidlu a hlavně místopředsedu vlády Mareše za nekompetenci (kdosi mu namluvil, že ústupky vlády vůči odborům nejsou dva, ale jen jeden). Když se všechno vysvětlilo, reagoval po česku. Věnujeme tomu zvláštní poznámku.

Pondělí 22.září

Další spor vypukl mezi prezidentem Klausem a Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, lépe řečeno její vládní většinou. ČSSD podporována koaličními partnery navrhla na funkci prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) svou poslankyni a místopředsedkyni poslanecké sněmovny Kupčovou (patří mezi Zemanovy stoupence a chtějí ji zřejmě uklidit). Protože ČSSD už má viceprezidenta, měla by ve vedení úřadu silnou pozici. Přitom Špidla kdysi naznačoval, že místo prezidenta přenechá opozici. V době Klausových vlád sice funkci prezidenta i viceprezidenta ovládala ODS (Voleník, Peřich z KDS, která pak s ODS splynula), nicméně prezident má v této věci pravdu a jeho zdráhání je oprávněné (ostatně, Havel se taky bouřil, když na něm chtěli, aby do funkce viceprezidenta NKÚ jmenoval jiného uklizeného sociálního demokrata, Brožíka, a nechtěl znovu potvrdit ani prezidenta Voleníka). ČSSD takto exportuje do institucí, které by měly být svou povahou neutrální a na vládě nezávislé, své vnitřní problémy.

Pavel Kohout se zúčastnil Dnů literatury v německém Ludwigshafenu a varoval tam před pokusy sudetských Němců „přepisovat historii“. Měl na mysli prý hlavně plány na zřízení Centra proti vyhánění v Berlíně. Vyzval historiky (historikové všech zemí, spojte se?) aby “sestavili takový obraz dějin, který nevyvolává úzkost“. To by chtělo podrobněji okomentovat.

Ruský prezident Putin prohlásil, že Rusko podpoří jen takovou rezoluci RB o Iráku, která nesníží OSN na pouhou dekoraci. Zároveň nevyloučil vyslání ruských jednotek do Iráku a nevyloučil ani, že by budoucí mezinárodní jednotky v Iráku mohly stát pod americkým velením. Upozornil zároveň, že některé západoevropské země zastávají ještě tvrdší postoj než Rusko. Putin by zřejmě rád lavíroval mezi oběma stranami sporu a snažil se získat něco tu od Evropy, tu od USA. Typické.

CSU dosáhla drtivého vítězství v bavorských volbách, polepšila si proti těm minulým o 10% a obsadila přes dvě třetiny křesel v Zemském sněmu. Všeobecně se to vykládá jako velká porážka kancléře Schrödera a Stoiberova odveta za volby do Spolkového sněmu (podlehl tenkrát o pouhou setinu procenta). Působení kancléře Schrödera na evropské politické scéně je neblahé, ať už jde o irácký problém nebo o nesmyslné ustupování českým nacionalistům. Zkomplikoval vztahy se zámořím a neuklidnil natrvalo vztahy ve střední Evropě.

Úterý 23. září

Dnes začíná schůze sněmovny, která rozhodne o osudu Špidlovy vlády (začala pro vládu dobře, poslanecká sněmovna hladce přehlasovala prezidentovo veto v případě zákona o DPH). ODS se chce pokusit Špidlu „sundat“ už tento týden. Nevím, zda by po bouřlivých peripetiích se schvalováním finanční reformy, které se dají takřka s jistotou předpokládat, nebyla v lepší pozici. Zatím se Výkonná rada ODS usnesla, že současná vláda škodí ČR. Mohli by to navrhnout jako zákon, který by doplňoval ten o zásluhách dr. Edvarda Beneše. Možná, že by se to dokonce dalo stěsnat do jednoho zákona o dvou paragrafech. §1: Edvard Beneš se zasloužil o stát. §2: Špidlova vláda poškozuje ČR.

Miloš Zeman nabíral síly na žofínskou konferenci v kruhu věrných: zúčastnil se oslav pětapadesátých narozenin svého exšéfporadce Šloufa. Přitom se dostal do konfliktu s ministrem kultury a informací Dostálem, který na něm požadoval, aby svá stanoviska uplatnil ve straně. Zeman údajně odvětil, že nemá zájem vést stranu zbabělců, což jsou všichni, kdo podpoří reformu veřejných financí, tedy včetně ministra Dostála. Ministr Dostál v parlamentu samozřejmě Jánošíka dělat nebude, vždyť co by z něho zbylo, kdyby přišel o ministerskou sesli. Proto nese krajně nelibě, když se mu ji Zeman pokouší svalnatými řečmi vytáhnout zpod zadnice.

Petr Mareš prohlásil v Právu, že se US-DEU chce napříště deklarovat jako „strana jednoznačně zakotvená v liberalismu“. Zároveň strana hodlá vložit deset milionů korun do kampaně za získání nových příznivců. Část těchto prostředků jim poskytne Evropská lidová strana, sdružující křesťanské a konzervativní strany. Duchovně tedy bude US-DEU jednoznačně zakotvena v liberalismu, finančně v konzervatismu.

Spor o lidské právo slečny Kobzanové (královna krásy mající ve smlouvě, že se nebude nechávat fortografovat nahá, pozn. red. CS-magazínu) na vlastní prezentaci v rouše Evině pokračuje. V zásadě ji podporuji, mám jen jeden problém. Slečna Kobzanová prohlásila v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes: „Za ty peníze, které jsem dostala, by to udělalo pětadevadesát procent národa“. A to je dost úděsná představa.

Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen chystá uzákonění této rovnosti a zřízení institucí, které na ni budou dozírat (možná dokonce ministerstva). To je informace natolik výrazná, že si zaslouží podrobnější komentář.

Expředseda OSN Kavan narazil ve své straně při tažení do Štrasburku na jakési potíže. Na křesla v Evropském parlamentu je pěkná tlačenice, např. ČSSD hodlá sestavit kandidátku o 28 jménech, ačkoli ČR má pouze 24 mandátů. Uchází se např. Rouček, Laštůvka, Lachnit, Zaorálek, z ODS zase, jak známo, Zahradil. Strany tak tímto způsobem mohou zbavit nepohodlných lidí. Zdá se, že Evropský parlament by mohl do budoucna – byť i v míře omezené 24 poslaneckými křesly - plnit tu hygienickou funkci, jaká podle pověsti za svatého Václava připadala Německu.

Středa 24. září

Novela zákona o dani z přidané hodnoty (DPH) prošla, vláda bez problémů uplatnila většinu potřebnou k přehlasování prezidentského veta. Rovněž všech 11 zákonů finanční reformy zatím nenarazilo, kritický moment ovšem budou pozměňovací návrhy. Tam si budou moci někteří poslanci ČSSD zadělat na alibi, aby konečnou verzi zákona mohli s čistým štítem poslat ke dnu. Hlasování o důvěře proběhne v pátek ráno, veřejně a po jménech. Pro disidenty v ČSSD je daleko snadnější potopit vládu v nepřehledné změti pozměňovacích návrhů než vstát a prohlásit: tato vláda nemá mou důvěru.

Rada pro televizní a rozhlasové vysílání zamítla žádost CET21 o ochranu před zásahy třetích osob do vysílání. Jde o ministra kultury a informací Dostála, který si soustavně stěžuje, že v Nově nedostává dost prostoru k tomu, aby mohl své ministerstvo hájit proti jejímu zpravodajství. Rada zřejmě bude dbát na to, aby Dostál měl na Nově dostatečný prostor. Gratulujeme. Má praxi novinového komentátora, teď získá cennou zkušenost i před kamerami.

Konflikt mezi Zemanem a Dostálem, o němž jsme psali včera, se podle Lidových novin netýkal obvinění ze zbabělosti, ale vznikl poté, co se Dostál Zemanovi pochlubil, že při prezidentské volbě dal svůj hlas Klausovi. Zeman nato prý prohlásil, že každý má svého Stauffenberga. Neustálé hauzírování českých politických primitivů Hitlerem stojí za zvláštní pozornost, ještě se k němu vrátíme.

Čtvrtek 25. září

Zdá se, že parlamentní jednání o reformě veřejných financí zatím probíhá jednodušeji, než by byl leckdo předpokládal. Problém je v tom, že opozice (vnější – ODS, KSČM) i vnitřní (disidenti v ČSSD) je nejednotná, nikdo nemá jasnou představu o alternativě – věcně (jakou tedy reformu) i technicky (co po Špidlovi). Pozměňovacích návrhů je málo, jádra úspor se údajně významněji dotýká jen Hojdarův návrh, aby se v prvních třech dnech nemoci nesnižovalo nemocenské.

Ministr Škromach chce zaměstnancům zakázat vedlejší pracovní poměry, respektive povolit je jen s tím, že celková týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout 40 hodin. To by byl jakýsi návrat k bolševické praxi. Prý to vyžaduje Evropská unie (musí se dbát na to, aby se pracující příliš neunavili) – jenomže jaké jsou platy v zemích EU a jaké jsou u nás?

Soud, který rozhodoval o přiznání jakési nemovitosti hraběti Kinskému (rozhodnutí zatím nepadlo) ozdobil svou přítomností známý sociálně demokratický předák a také vicehejtman Ústeckého kraje Foldyna. Nemyslete si, že šlo o nestydatý pokus ovlivnit soudní rozhodnutí! Pan vicehejtman tam totiž vůbec nebyl jako vicehejtman, ale jako někdo úplně jiný: „Nejsem tady jako politik, ale jako syn rodičů, které nacisté odvlekli do lágru. Dnes tady právní zástupce obhajuje potomka nacistů. Udělám všechno, co je v mých silách, aby tito lidé nedosáhli svého.“ K tomu je třeba říci, že pana Foldynu nedělá lepším, že jeho rodiče odvlekli do lágru, stejně jako pana Kinského nedělá horším, že je „potomek nacistů“. Ani hříchy, ani zásluhy se nedědí. Rodiče jsme si nevybrali. To, co pan Foldyna předvádí, je kádrování v bolševickém stylu.

Miloš Zeman připomíná vypasenou masařku, která se znovu a znovu marně pokouší proletět okenní tabulí, jež ji odděluje od světa politiky. Svůj osud si vybral sám. I když jeho rozhodnutí opustit politickou scénu se dnes, po několika komicky nevydařených pokusech o návrat, jeví jako nepromyšlený čin, sociální demokracii tenkrát výrazně pomohlo. Rozhodl se odejít z politiky podobně, jako když se „kněžka lásky“, jak se říká v novinářské hantýrce, v náhlém hnutí myslí rozhodne odejít z veřejného domu, vstoupit do stavu manželského a založit rodinu. Protože Zemanovi už chybí jakékoli politické instrumenty, opouštějí ho kamarádi (Škromach, naposledy Dostál): už jim nemůže být nijak užitečný. Z více než ročního odstupu udivuje, jak je možné, že tak nemožné individuum zaujímalo v ČR po sedm let vysoké ústavní funkce. Nedává nám to dobré vysvědčení – rozdíl mezi Zemanem a Sládkem není zase tak veliký, jen škoda, kterou Zeman této zemi způsobil, je asi stokrát větší než ta, kterou způsobil Sládek.

Právo uveřejnilo v příloze Salon rozhovor s posledním žijícím členem štábu povstání ve varšavském ghettě Markem Edelmanem. Rozhovor je plný nekontrolovaných nenávistných a primitivních výpadů proti Němcům. Averze pana Edelmana k Němcům se samozřejmě dá pochopit, ale jeho názory podléhají stejné kritice jako názory člověka, který válku prožil v bezpečí a teple, nebo který válku vůbec nezažil. Povstání v ghettu je jedna věc, národnostní štvaní druhá. A je krajně důležité, aby národnostní štvaní nebylo zaštiťováno minulými zásluhami a aby bylo jako národnostní štvaní otevřeně označeno.

Evropský parlament (EP) žádá pro EU stálé zastoupení v Radě bezpečnosti OSN (RB OSN), protože jako celek přispívá do rozpočtu OSN více než USA. Dobře, nechť pak ale z RB OSN odejdou Francie a Británie, které do rozpočtu OSN přispívají daleko méně než USA. EP chce rovněž reformovat právo veta v RB OSN – veto by muselo napříště být dvojité (tj. museli by ho vznést dva stálí členové zároveň). To je nejlepší cesta k tomu, jak z OSN vypudit Spojené státy. Navíc první, co by RB OSN po zavedení dvojitého veta udělala, by nejspíš bylo, že by prodala Izrael jeho nepřátelům.

Mezi USA a evropskými velmocemi dochází k jakémusi smiřování: Francie je dosud neústupná, Schröder už poněkud nalomený, a Putin se zjevně chystá, když mu Spojené státy dobře zaplatí, na své spojence v protiamerickém tažení jaksi zapomenout. Je dobré, když Chirac i Schröder na vlastní kůži pocítí, zač stojí ruské spojenectví.

Pátek 26. září

Před hlasováním o důvěře a o finanční reformě proběhla dvojí populistická kanonáda o zhruba stejné úrovni, aspoň pokud jde o politickou kulturu. Poslanci ODS se předháněli v siláckých a hulvátských výrocích na adresu Špidlova kabinetu – před televizními kamerami, ovšem. Podle pana Tlustého se pod názvem reforma veřejných financí skrývají mnohem prozaičtější věci: zdražování všeho, co se dá. Vláda nehájí zájmy pracujících, pardon, občanů, ale bruselských imperialistů. Podle místopředsedy poslanecké sněmovny (PS) Langera jde o vládu politických podvodníků, kteří prý nemají rádi lidi (rozuměj pracující lid). Tato vláda prý bere lidem práci, vede Českou republiku k bankrotu, mění zemi v policejní stát, nezvládá administrativu a je protievropská. Poslanec Říman řekl o ministru Svobodovi, že míra schopnosti jeho manipulace je až goebbelsovsky neuvěřitelná. Je nepochybné, že na kritice ODS něco je, proč však musí být podávána v tak hnusném obalu?

Od Miloše Zemana ovšem žádnou noblesu čekat nelze: proto nepřekvapí, že jen tak mimochodem přirovnal Bernda Posselta k Hitlerovi a Špidlu (nepřímo) k myši, která roste v krysu. Taky populistická nota, pokud jde o jeho protinávrhy, je zcela standardní: zvýšit daňové zatížení bohatců, oholit cizáky, zavést všude registrační pokladny. Ze standardu přece jen trochu vybočuje návrh na zřízení zvláštního ministerstva nucených, přesněji řečeno veřejně prospěšných prací. To bude obhospodařovat armádu nezaměstnaných: nezaměstnaný, který se odmítne zúčastnit veřejně prospěšných prací za minimální mzdu, přijde o podporu v nezaměstnanosti. Návrh je nedůsledný, je ho třeba dotáhnout: všichni občané budou brát místo mzdy podporu v nezaměstnanosti a ministerstvo nucených, tedy veřejně prospěšných prací jim bude přidělovat veřejně prospěšné práce za minimální mzdu. Kdo odmítne, přijde o podporu a přirozeně i o minimální mzdu. Arbeit macht frei.

Přes tuto dělostřeleckou přípravu pak opozice za jediný den slavně prohrála jak hlasování o důvěře, tak o zákonech finanční reformy. Projevila se ne snad síla vlády (zdá se, že s poslancem Hojdarem si nemůže být jistá), nýbrž slabost opozice. Vláda ovšem ještě nemá vyhráno: senát a prezident ji mohou dostat do situace, kdy bude potřebovat sto jedna hlasů, které má v tuto chvíli asi z jedné čtvrtiny.

Ministr Svoboda by rád vyměnil nemocnici v Iráku za protiteroristickou jednotku. To měla vláda udělat hned na začátku, nemocnice tam zjevně není vytížená a je navíc, jak se ukazuje, podstatně dražší než bojové jednotky. Problém bude s podporou ČSSD pro tenhle návrh, předseda zahraničního výboru už dal najevo, že čeští vojáci tam mohou jít, ale jen tenkrát, když nebudou pod americkým velením. Vykutálené.

Sobota 27. září

Vláda bez obtíží zvládla hlasování o důvěře a opoziční vůdci mluví o to, že k udržení vládní jednoty byly použity nátlak a zastrašování. Největším nátlakem a zastrašováním byla hrozba, že opozice vládu porazí. Žádné z vládních stran se to teď nehodí, všechny tři by byly vrženy do existenční nejistoty. To takřka dokonale sjednotilo hlavně znesvářenou ČSSD.

Poslanec Hojdar je prý ve špatném fyzickém stavu a uvažuje o odchodu z politiky. Upřímně řečeno, postavit se takhle vlastní straně, zvláště když je to strana silná a u moci, je dost náročná akce. Hojdar ovšem zůstal docela osamocen, jeho stanovisko nebylo pro veřejnost zvlášť sdělné, zbytek ČSSD spíš sjednotil, než rozdělil, a předem bylo zjevné, že příliš velkou naději na úspěch nemá. Jeho čas samozřejmě ještě může přijít, pokud senát nebo prezident některý ze zákonů poslanecké sněmovně vrátí. A ovšem taky při hlasování o rozpočtu.

Premiér Špidla se utěšuje, že Klaus rozhodně nebude žádný ze zákonů reformy vetovat. Právo ovšem tvrdí, že už v létě vznikla v příhradí neformální skupina odborníků, která má ty zákony posoudit. To nezní pro Špidlu příliš nadějně.

Podle Nečase měla vláda sama požádat o důvěru, bylo by to politicky prozíravé. Rozdíl je hlavně v tom, že k vyslovení důvěry při stoprocentní účasti sto hlasů pro nestačí, kdežto k tomu, aby vláda ve stejné situaci při hlasování o důvěře obstála, sto hlasů, které nejsou proti vládě (tedy i pouhé zdržení se hlasování) stačí.

Předseda ODS Topolánek zraje k tomu, aby byla vydána modrá knížka jeho slavných výroků. Tentokrát se ho v MfD zeptali: „Vy jste dokonce řekl, že koaliční poslanci byli vydíráni, korumpováni, odposloucháváni. To jsou silná obvinění. Máte nějaké důkazy?“ Odpověď zněla: „Já vůbec žádné důkazy snášet nemusím. Od toho jsou média a orgány v trestním řízení.“ Pan předseda bojuje zjevně za své lidské právo svobodně pomlouvat konkurenty. Důkazy pak musí snášet jiní. Aby to bylo dokonalé, měl by ještě žádat, aby obvinění byli povinni snést důkazy o své nevině.

Martin Putna vytáhl v Mladé frontě Dnes na prezidenta Klause se svatováclavskou korouhví. Klaus je pro Putnu něco jako antikrist. Jeho článek je zdařilým protějškem nedávného Knížákova výpadu proti Havlovi. Žádné argumenty, jen emocionální prokletí. Základní informace, kterou se čtenář dozví, je: pan Putna nesnáší pana Klause.

Podle slov senátora Koláře se senátoři (snad jen ti za Klub otevřené demokracie – nebo i lidovci a sociální demokraté?) necítí být součástí vládní koalice. Senát se hodí jen na destruktivní práce, je to jakási ženijní jednotka na odpalování zákonů, za Zemana jen těch ústavních, dnes za změněné konstelace v poslanecké sněmovně, všech.

Včerejší hlasování o reformě bylo zkomplikováno tím, že jeden poslanec ODS se jej nemohl zúčastnit pro zdravotní indispozici. Podle Práva zdravotní indispozice spočívala údajně v tom, že byl ožralý jako Dán. Poslanecký klub ODS si prý vyžádal hodinovou pauzu, kterou využil k tomu, že se snažil poslance uschopnit natolik, aby byl při hlasování schopen mačkat správná tlačítka. Ani této činnosti, kterou by v hladce zvládli Pavlovovi psi, však dotyčný nebyl schopen, a tak si ODS nakonec vynutila jeho vypárování. Pokud je to pravda, může se český parlament ve společnosti jen těžko těšit nějaké vážnosti.

Pondělí 29. září

Poslanec ODS Kott se zřejmě opravdu opil tak, že nebyl schopen zúčastnit se hlasování sněmovny. ODS, když se ukázalo, že se věc nedá zatlouci, zvolila zásadový přístup a hodlá dotyčného vyloučit z poslaneckého klubu. Zároveň ho vyzvali ke složení mandátu. Složení mandátu je ovšem výlučně v poslancově kompetenci a Kott složení odmítá s tím, že jeho neúčast byla úmyslná, protože s částí reformních zákonů souhlasí a nechtěl hlasovat proti. To samozřejmě může být, a asi bude, dodatečné účelové vysvětlení. Zároveň to ale staví divného světla Kottovo vypárování: hodlá do budoucna ODS nechat vypárovat všechny své neposlušné poslance? A bude opozice natolik vstřícná, že jí to dovolí? A kromě toho: mandát poslance, byť i s nadměrnými sympatiemi k alkoholu, má nyní cenu zlata, a to, jak Kott zdůvodňuje svou absenci, dává tušit, že s ním hodlá obchodovat. Přitom ODS už těžko může ze svého okázale zásadového stanoviska ustoupit. Vládní koalici se otvírá cesta k bezbolestnému vypárování Hojdara. O tom, co projde a neprojde ve sněmovně, rozhodují u nás, jak se zdá, náhodné konstelace, v nichž velkou roli hrají nevypočitatelní zastupitelé nestandardních parametrů. Zatímco vládní strany dodávaly a dodávají výstřední kverulanty, ODS, strana zemitá a všelidová, obohatí tuto neurčitou zónu na přechodu mezi koalicí a opozicí spíše opilci.

Kolem poslance Hojdara se prý v poslední době pohybovala dvě auta s espézetkami (státní poznávací značky - SPZ, pozn. red. CS-magazínu), které používá BIS (Bezpečnostní a informační služba, pozn. red. Cs-magazínu). Tvrdí to aspoň Hojdar (totiž že ta auta se kolem něho pohybovala). Člověku, který zažil bolševickou StB, byť i jen v jejím posledním tažení, to na politické mučednictví připadá trochu málo. BIS je ovšem vůči Hojdarovi ve velké nevýhodě, musí dokazovat svou nevinu: totiž že ta auta byla v té době někde úplně jinde a že je to doložené. Jinak má smůlu, i kdyby si pan poslanec Hojdar byl to všechno vymyslil (čemuž má silné nutkání uvěřit autor těchto Událostí).

Umírání je smutná věc, a to i tenkrát, když jde o politickou stranu. Je proto hezké, když se politický subjekt snaží nastávající pozůstalé i v posledních chvílích své existence pobavit a rozptýlit jejich chmury. US-DEU za tím účelem se značným finančním nasazením vytvořila Agendu 12, která ve volebních kampaních příštího roku bud prosazovat měsíc po měsících následující hesla: hrdost, svoboda, odvaha, otevřenost, vzdělanost, radost. Bylo by dobré vyobrazit taky odpovídající alegorické postavy, zobrazující tyto ctnosti (celý plán má výrazně rokokový charakter): tak hrdosti by mohl stát modelem pan Kühnl, svobodě paní Marvanová, odvaze pan Pilip (vzpomeňte si na neohrožený výraz v jeho tváři, když v ČT kdysi ohlašoval sarajevský atentát na svého tehdejšího partajního předsedu). Jen s radostí budou zatím potíže, preference jsou hluboko pod naplánovanými 12%. Taky desatero (hrdého) člena US-DEU bude jistě zajímavá četba.

Prezidenti Putin a Bush si v Camp Davidu notovali i v čečenské otázce. Bush prohlásil: „Teroristé musí být poraženi všude, kde šíří chaos a destrukci, včetně Čečenska.“ Čečenci je nešťastný národ: jejich politické plány byly kdysi příliš ambiciózní a teď obyčejné Čečence svírají v kleštích z jedné strany profesionální terorističtí hrdlořezové, z části importovaní, z druhé strany ruská armáda (nebude o moc lepší než ti první) a tuzemští kolaboranti. A Amerika tomu nechtě a nepřímo žehná. Prezident Bush o svém ruském kolegovi prohlásil: Nebudete mi to věřit – ale já ho mám rád.“ To je znepokojivě podobné výroku „Myslím, že mne má rád.“ Pronesl ho někdy v roce 1944 Franklin Delano Roosevelt a ten, o kterém mluvil, se jmenoval Josef Vissarionovič Stalin.

V souvislosti s malérem poslance Kotta se v tisku objevila zpráva, že jeho otec prý čelí vážným potížím s policií: vykazoval údajně zubařské zákroky na pacientech, kteří již zemřeli. Nevím, čemu se kdo diví. Ošetřovat mrtvoly musí být pro zubaře atraktivní: živý pacient při zákroku řve, někdy i kope a škrábe. Zjevně proto někteří zubaři po roce 1989 opustili své ordinace a vrhli se střemhlav do politiky, kde se svými (politickými) pacienty nebyli v tak těsném kontaktu. Ošetřovat mrtvolu je nepříjemné jen v určitém období po smrti, kdy se rozkládají měkké tkáně. Trestný takový zásah snad není - problém by nastal pouze tehdy, kdyby se ukázalo, že pacient k lékaři přišel živý a on, aby si ulehčil práci, použil umrtvující prostředek v užším slova smyslu.

Úterý 30. září

Poslanec Kott, jak se dalo čekat, hodlá využít situace, kdy jeden jediný hlas ve sněmovně rozhoduje o zcela zásadních věcech: neodstoupí. Z ČSSD se už ozvalo, že by ho brali. Opilostí ke kariéře. Neměl by se celý parlament redukovat na tohoto jednoho člověka (ostatní jsou zjevně zbyteční)? Lid si žádá, aby se poslancům ve sněmovně přestalo nalévat. To je nesmysl: jedno nebo dvě piva k jídlu nikoho nečiní neschopným soudně uvažovat a prohibice - neprohibice, kdo bude chtít nasávat, přinese si v každé kapse jednu placatici, jak to kdysi činil ve FS ČSFR poslanec za SDĹ Vlado Mináč.

Předseda ČMKOS Štěch uzavřel odborářský spor s vládou o reformu veřejných financí: reforma není dobrá, ale odborům se podařilo zmírnit její dopad na veřejnost, další protesty nebudou. Bylo to celé s vládou nebo aspoň s ČSSD domluveno, nebo je to pouhý alibismus?

Slezský landsmanšaft (sdružující vyhnané z dnešního Polska a Kaliningradské enklávy) založil firmu, která bude ošetřovat majetkové nároky vyhnaných. Nejdřív se pokusí je uplatnit u polských, ruských a českých soudů „vzorovými procesy“; pokud neuspěje obrátí se k Evropskému soudnímu dvoru“ a s hromadnými žalobami na americké soudy. Poláci hodlají v tom případě otevřít při soudním jednání otázku náhrad za válečné škody, způsobené Polsku Německem. To obojí je nedorozumění: kompenzace za majetkové újmy se dnes nedá dosáhnout soudní cestou, ale jen politickou dohodou. A ani válečných náhrad ze strany Německa se Polsko nedomůže soudní cestou, muselo by Německu vypovědět válku. V tom případě se nepochybně může spolehnout na účinnou pomoc českou armádu s jejími několika neozbrojenými podzvukovými bitevníky a třicítkou tanků.

Na silnici mezi Turnovem a Malou Skálou umístili policejního strašáka: figurínu dopravního policisty v uniformě a s plácačkou. Prý to funguje, řidiči instinktivně zpomalují na povolenou rychlost. Fungovat to ovšem bude jen do té doby, než se figuríny zmocní lidová tvořivost: pak budou sice řidiči taky zpomalovat, ale bouraček přibude.

Středa 1. října

Jeho hvězdná hodina: tématem dne zůstává poslanec Kott. To, co se kolem něho a s ním semlelo, je zajímavý fyzikální úkaz: na ostré hraně jednoho hlasu mezi koalicí a opozicí vzniká mohutné silové pole nadané zcela mimořádnými vlastnostmi. Stačí, aby tam zabloudil docela obyčejný, řadový poslanec, a začnou se dít divy. Podmínkou je pořádná dávka alkoholu a z člověka, jehož jméno předtím sotva kdo slyšel, se na pár dní stane politický obr formátu Winstona Churchilla (mimochodem, ten si taky rád přihnul). Jeho původní strana na něm demonstruje svou mravnost (nic jiného jí taky nezbývá). Někteří vůdci koalice sladce vrní, druzí se tváří, jako by se nechumelilo, což je ještě podezřelejší. Vypadá to, jako kdyby jim ODS byla zlomyslně přihrála kukaččí vejce. Zkuste odolat pokušení a zachovat se stejně mravně jako my! Zpupný poslanec Hojdar, jemuž se díky neobvyklému fyzikálnímu jevu hroutí sen stát se Marvanovou v kalhotech (Kott jej v této roli úspěšně „vypáruje“), nešetří superlativy na adresu svých představených Špidly a Grosse (necloumá jím pochybnost, že kdyby byl více pil, mohlo všechno dopadnout jinak?) Obávám se, že se jedná o dočasný efekt. Až vyprchají alkoholické výpary (což ovšem může trvat několik měsíců), změní se supernova Kott v neutronovou hvězdu typu Teplík či Wagner. Předpoklad k tomu, jak odejít se ctí, je jediný: otěhotnět (jako poslankyně Marvanová, pozn. red. CS-magazínu). Upřímně řečeno nevěřím, že to pan Kott zvládne.

Setkání Špidla – Klaus na pražském Hradě (řeč byla o slaďování postojů k evropské ústavě) proběhlo podle zúčastněných i pozorovatelů korektně. Loajální Klausův tiskový šéf Hájek prohlásil, že Špidla kladl větší důraz na zastoupení ČR v jednotlivých orgánech, kdežto Klaus upřednostňuje „hlubší filozofičtější obsahy budoucí integrace“. Proboha, už zase máme na Hradě filozofa!

Reformní zákony teď bude projednávat senát, a senátoři, jak se zdá, už mají roupy. Odborář Štěch zvedne ruku proti zákonu o nemocenském, důchodech a daních (pokud nebudou přijaty jeho pozměňovací návrhy, jako že asi nebudou). Ten samozřejmě musí, aby si zachoval tvář poté, co odtroubil tažení ČMKOS proti reformě. Nezávislí hodlají prosadit změny, které by ulehčily situaci malých podnikatelů (malý podnikatel je u nás něco jako chráněný druh živočišstva nebo handicapovaný člověk; každý, kdo chce na sebe upozornit, se ho zastává. Zajímalo by mne, zda tahle teatrální ochota byla někdy malému podnikateli k něčemu dobrá). Ve skutečnosti má senát vzhledem ke své váze v českém politickém systému v tuto chvíli jen dvě možnosti: buď reformu vzít tak říkajíc i s chlupy, nebo ji ohrozit, případně potopit. Nevím, která z těch možností je lepší, netroufal bych si nikomu radit, ale střízlivý pohled na věc říká, že před senátory jsou jen tyhle dvě volby a nic dalšího.

Britský ministerský předseda hovořil na výroční konferenci strany o britské účasti v Iráku (podporuje ji prý v současné době jen třetina Britů) a o reformě veřejných služeb. Několikrát strhl své posluchače k frenetickému potlesku. Odvaha se i v politice vyplácí a Tony Blair je odvážný politik. Něco, co se u nás nevidí.

Němečtí neonacisté mají možnost odpracovat si v rámci trestu veřejně prospěšné práce v ČR. K pobytu patří i návštěva Lidic a Terezína. Bylo by dobré jaksi recipročně posílat české nacionální fanatiky do někdejších Sudet, aby si tam zamakali třeba na obnově zničených historických památek.

Čtvrtek 2. října

Václav Klaus se po zasedání vlády, jehož se osobně zúčastnil, rozhodl, že na mezivládní konferenci do Říma nepojede. Jako důvod uvedl, že tři minuty jako limit pro vystoupení je málo. To ale přece musel vědět už předem. Jeho rozhodnutí je zjevně ústupek vládě. Prezident ovšem nejspíš počítá s tím, že jeho chvíle přijde, až dostane k podpisu Evropskou ústavu, která má (mimo jiné) charakter mezinárodní smlouvy.

To, co namítá vůči Evropské ústavě ODS, není v řadě bodů od věci: ODS je proti většinovému rozhodování v zahraniční a bezpečnostní politice, vadí jí, že Rada Evropy může kterýkoli problém přesunout z kategorie jednomyslného rozhodování do rozhodování většinou hlasů. Za odporem k právní závaznosti charty o základních právech a k tomu, aby evropský soud ovlivňoval jurisdikci členských států, je ovšem cítit obava, aby se Evropa příliš nepletla do našich „vnitřních záležitostí“, které si zjevně ODS poté, co ovládne parlament, dostane vládu, bude mít na své straně Hrad a pod kontrolou nejvyšší a ústavní soud, hodlá upravit velmi podle svého.

Visegrádská čtyřka se na setkání premiérů na Dobříši nedokázala dohodnout na tom, že bude koordinovat svůj postup v Římě. Slováci nechtějí, aby se ústava jmenovala ústava (na tom požadavku něco je, ale zdá se, že zůstali sami), Poláci trvají na tom, aby v preambuli byly zmíněny křesťanské tradice (mají pravdu, ale prý je podpořili jen Slováci), Maďaři požadují, aby v preambuli byl odkaz na práva menšin (mají menšiny ve všech sousedních zemích, nelze se jim divit) - nepodpořil je nikdo. Zdá se, že visegrádská spolupráce je z velké části jen virtuální záležitost.

Petr Cibulka odmítl svědčit v kauze Asanace s poukazem na to, že proces považuje za podvod a komedii, protože obžalovaní už měli třináct let sedět. Je směšné, že se jejich případem zaměstnává soud až čtrnáct let po pádu komunismu. Ti lidé mají na svědomí mnohem horší věci než psychický a fyzický nátlak na několik signatářů Charty77. V této věci má Petr Cibulka zjevně pravdu.

Česká armáda prochází řízeným procesem vlastní destrukce. Další etapou má být zrušení protivzdušné raketové obrany. Odborníci poukazují na to, že obrana pozemních strategických cílů pouze letadly a vrtulníky, jak to armáda plánuje, je nedostatečná, a že z toho důvodu se toto úsporné opatření nebude líbit ani velení NATO. Vláda má ovšem v podceňování obrany země velký a špatný příklad: kontinentální Evropa se chová podobně, když se chce odříznout od Spojených států.

Pátek 3. října

Právní zástupkyně města Děčín v soudním sporu s Františkem Oldřichem Kinským uvedla, zjevně na dokreslení pochybné pověsti Kinského, že po jeho otci bylo pátráno jako po válečném zločinci. To je zajímavé: jeho otec zemřel v roce 1938, tj. ještě před vypuknutím války. A když se pátralo po válečných zločincích, byl už několik let mrtev, jak to, že o tom nevěděli?

Zaorálkovy dekrety (předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, pozn. red. CS-magazínu): zatím se týkají jen zákazu alkoholu v sněmovním bufetu. Pokud se prohibice osvědčí v tomto malém měřítku, může být pak rozšířena na celou společnost. Problém ale není v tom, že se ve sněmovně prodává alkohol, ale že ve sněmovně sedí alkoholici.

Premiér Špidla se nevyjádřil zřetelně proti referendu o evropské ústavě. Koalice a opozice se navzájem drží v šachu. Zákon o referendu musí být schválen ústavní většinou, a když koalice nebude chtít, neprojde. Ústava EU (má rovněž charakter ústavního zákona) by měla být taky schválena ústavní většinou. Opozice však bude jednotně proti. Věcně by bylo daleko přiměřenější, kdyby o ústavě rozhodl parlament, ale to je vlastně vyloučené. A výsledek případného referenda je taky na vážkách.

ČR se před zahájením mezivládní konference v Římě zařadila mezi menší země, které usilují o rozšíření jednacího programu a chtějí uplatnit v návrhu evropské ústavy řadu změn. Mezi ty změny nepatří, jak se zdá, problém společné zahraniční politiky a toho, jak má být generována. Právě v zahraniční politice (vztah k USA v souvislosti s válkou v Iráku) se projevily v rámci EU i mezi „jádrem EU“ a kandidátskými zeměmi velmi vážné diference. Budou teď schovány pod deku „společné zahraniční politiky“? To by soudržnost EU do budoucna asi oslabilo, jako ostatně každá falešná a iluzorní, předstíraná jednota.

Sobota 4. října

Česká televize musí spořit. Vzhledem k tomu odpovědní činitelé s krvácejícím srdcem rozhodli, že se nebude realizovat mj. chystaný dokumentární pořad o vztahu Čechů a Němců. Vzhledem k tomu, jakou zálibu česká média obecně a Česká televize zvlášť v tomto kontroverzním tématu v poslední době mají, můžeme doufat, že o ně nezůstaneme nadlouho ochuzeni.

Česká vláda nemá k evropské ústavě docela konzistentní stanovisko. Na jedné straně odmítá možnost užší spolupráce několika zemí EU v obraně a bezpečnosti, na druhé straně jí nevadí funkce ministra zahraničí a pokusy o společnou zahraniční politiku. Je sice pravda, že v zahraniční politice bude i napříště platit právo veta, ale situace je taková, že napříč a Evropskou unií vede nyní velká trhlina, pokud jde o vztah k USA obecně a irácké válce zvlášť. To je zásadní rozpor a jakýkoli pokus zamést ho pod koberec společné budoucí zahraniční politiky povede k destabilizaci unie. Proto není důvodu, proč by ty země EU, které se pod francouzsko-schröderovskou kuratelou nebudou cítit bezpečně, v bezpečnostních i obranných otázkách (obrana proti islámskému terorismu) navzájem – a ovšem taky s USA - úzce nespolupracovaly.

Opozice (zejména ODS) má výhrady, pokud jde o vydávání českých občanů do ciziny. Nejde jen o EU, ale i o instituce spadající pod OSN (Mezinárodní trestní tribunál). Výhrady jsou úplně na místě: OSN je na nejlepší cestě k tomu, aby se za asistence evropských zemí přeměnila dokonale v organizaci, sloužící k obtěžování demokratických států zločineckými a polozločineckými režimy.

Lidé prý hodnotí US-DEU hůře než KSČM. To je ovšem děsné. US-DEU má chyby jako každá demokratická strana. KSČM není demokratická strana, nýbrž legálně existující nedemokratická strana. O změtení myslí ve veřejnosti se ovšem zasloužila celá česká politická scéna prezidentem Klausem počínaje – a US-DEU konče: proč se unionisté solidarizovali s Klausem a komunisty v hanebném jednohlasném posvěcení Benešových dekretů v poslanecké sněmovně (PS)? Tak se demokratické strany posléze dostávají na úroveň nedemokratických podobně jako farmáři v Orwellově Farmě zvířat, které je nakonec už nemožné rozeznat od čuňat, s nimiž usedli za jeden stůl.

Miliardový jackpot v maďarské loterii láká, jak se můžeme dočíst v Mladé frontě Dnes, dokonce i Slováky z přilehlých slovenských oblastí. Ovšem, přilehlé slovenské oblasti se hemží Slováky, na rozdíl od Kysuce a Vysokých Tater, které jsou osídleny převážně Maďary.

Pondělí 6. října

Předseda ODS Topolánek se v pořadu ČT Špona vyjádřil ke sprostotě, která panuje na schůzích parlamentu. „Já se bohužel obávám, že parlament kopíruje českou společnost a že ta sprostota do ní patří. Takže je to o kultivaci celé společnosti, nejen politických stran.“ To je zajímavá směs populismu a alibismu. Slušnost je nepřirozená a namáhavá jako všechny věci, které za něco stojí, je třeba se jí učit. Ve společnosti se generuje především tak, že ji předvádějí ti, na které je ze všech stran vidět. A ne, že by říkali – nejsme v tom sami, sprostota do naší společnosti patří.

O víkendu zabil v Českém Těšíně opilý řidič tři policisty. Laciné vtípky ohledně akce Kryštof (velké nasazení policistů do ulic kvůli chování řidičů na silnicích, pozn. red. CS.magazínu) si odpustíme, nejsou tu na místě. V Haifě zavraždila islámská teroristka devatenáct lidí (a taky sebe, jak je to u islámských teroristů zvykem). Vraždící opilí „podnikatelé“ na českých silnicích nejsou tedy zatím ještě tak efektivní. Na druhé straně sami celkem nic neriskují – ve svém bezpečném drahém voze si delikvent údajně jen zlomil nohu a podařilo se mu ještě z místa nehody utéci.

Karel Steigerwald (viz článek StB a syn v dnešní MfD) se domnívá, že zkratka StB znamenala Státní tajná bezpečnost (zjevně podle vzoru Gestapo). Ne, znamenala pouze Státní bezpečnost. Tajné bylo za totality všechno.

Úterý 7. října

Zatímco se pan prezident cvičil v ruské konverzaci s předsedou Rady Ruské federace Mironovem (hospodin Mironov inklinuje zjevně k anarchismu, protože v souvislosti s euroústavou prohlásil, že “vytváření nadnárodních struktur a norem je „hmatatelný projev globalizace“), Jan Zahradil oznámil, že ODS už netrvá na tom, aby euroústava byla schválena v referendu. Myšlenka „obecného referenda“ je ODS tak odporná, že dá přednost hlasování v parlamentu, zvlášť když ústava tam, jak se zdá, musí být schválena třípětinovou většinou a tu vláda nedá dohromady ani náhodou: je to jistější způsob, jak euroústavu zabít než referendum, které by nemuselo nutně dopadnout dobře.

Stínový ministr obrany ODS Nečas je, jak se zdá z rozhovoru v Právu, srozuměn s „vybudováním výrazně menší a úzce specializované armády, jež bude použitelná pouze v přesně vymezeném spektru operací“. Tato armáda má být součástí “mozaiky, kterou budou tvořit širší alianční síly“. To je dosti riskantní: co když se mozaika rozsype, už teď je atlantické spojenectví pořádně rozlomené? Je jasné, že se nemůžeme bránit úplně sami pořád a proti všem. Ale česká armáda by měla být schopná se sama bránit aspoň nějakou dobu, a demonstrovat tak, že se bránit chceme. Bez toho nám nikdo nepomůže. Úzce specializovaná armáda by napřed musela přemluvit nepřítele, aby proti ní šel jen „v přesně vymezeném spektru operací“. Legrační představa.

Všichni teď chválí moudrost Václava Klause: poté, co opět navrhl na funkci ústavního soudce dr. Pejchala (a opět neuspěl), nehodlá znovu navrhovat další tři neúspěšné kandidáty. Je to moudrost dítěte, které, když se dvakrát spálilo o rozžhavenou plotnu, na ni už po třetí nesahá.

Miroslav Macek (bývalý místopředseda ODS, pozn. red. CS-magazínu) mi udělal radost: v Lidových novinách se přiznal, že minulý týden dvakrát hrubě porušil dopravní předpisy (což důvod k radosti není), a pokaždé byl za to pokutován (což důvod k radosti je). Pan Macek ovšem spokojen není: tím, že předjížděl na nepovoleném místě nepovolenou rychlostí, neohrozil sebe ani nikoho jiného, protože široko daleko nebylo ani živáčka. To je dosti zvláštní pojetí závaznosti norem (např. právních): o tom, kdy je třeba zákon dodržovat a kdy ne, rozhoduji podle vlastní racionální úvahy já. Dobře, ale pak se nesmím divit, když mne zavřou.

Dvě třetiny české populace pobírá podprůměrnou mzdu (tedy méně než 18 133 Kč). To je znamenité: těším se na chvíli, kdy budeme podprůměrnou mzdu pobírat všichni.

Středa 8. října

Koalici se podařilo dosáhnout toho, že sněmovna schválila postup vlády při jednáních o ústavě EU. Zdá se, že se vládní většině podařilo technicky zvládnout situaci, kdy disponuje nejtěsnější většinou. Vzduchem létaly opět nejrůznější urážky: Poslanec Tlustý přirovnal situaci před vstupem k ČR do EU s rokem 1526 (Habsburk na českém trůně). Je vidět, že pan poslanec absolvoval dějepis ještě na bolševické střední škole. Premiér Špidla zase mluvil v souvislosti s ODS o haiderizaci české politické scény, kdežto poslanec Zahradil přirovnal premiéra Špidlu k Emanuelu Moravcovi. Je vidět, že poslanci ODS jsou každým coulem vlastenci. Když to člověk poslouchá, napadne ho, zda na té haiderizaci přece jen něco není.

Odboráři z Asociace samostatných odborů museli poté, co je nechala na holičkách ČMKOS, ustoupit od plánu na generální stávku. Vynahradili si to tím, že konkurenci obvinili ze zrady na odborářích. Kromě toho chystají (místo generální stávky) celonárodní podpisovou akci proti reformě veřejných financí. Přejeme jim, aby sehnali aspoň čtyřicet milionů podpisů – a věříme, že jsou toho schopni.

Jakási Katha Pollitová posuzuje v dnešní MfD republikánského kandidáta na post kalifornského guvernéra Arnolda Schwarzeneggera z hlediska sexuálního obtěžování. Soudě podle přiložené fotografie se dá předpokládat, že autorka je – jak to má v takových případech být - ve věci sexuálního obtěžování osobou neutrální a zcela nezaujatou: nepochybně jím nikdy příliš netrpěla.

Čtvrtek 9. října

PPF odkoupila od CME (bývalý americký majitel televize NOVA, pozn. red. CS-magazínu) její podíl v ČNTS (93%) /společnost, která vyráběla pro televizi NOVA programy, pozn. red. CS-magazínu/ a dostala ji fakticky pod kontrolu. Za jeden a půl miliardy zdědila také všechny současné a budoucí nároky ze sporů nebo arbitráží, které vede CME přímo nebo prostřednictvím ČNTS s CET21 (držitel licence pro vysílání televize NOVA, pozn. red. CS-magazínu) a dalšími částmi společnosti TV Nova. Tím padá prakticky vídeňská arbitráž, protože by ji PPF vedla proti sobě. A zase tak docela nepadá, protože by ji PPF vedla proti sobě (tj. ČNTS proti CET21) ale taky proti spoluvlastníkovi CET21 Jiřímu Šmejcovi, který kdysi umožnil Železnému přežít. Takový krok by tedy neznamenal pro PPF proti PPF nic (nemůže platit sama sobě), ale Šmejc by případně musil PPF zaplatit. Celá záležitost s Novou připomíná jakousi parodii na hraběte Monte Crista. Bývalý ředitel Železný už dostává své, teď je řada na panu Šmejcovi. Mezi ztrestanými bude zřejmě i Jan Vávra, dosavadní ředitel ČNTS, který spadne panu Kellnerovi do klína jako shnilá hruška.

Vláda se, pokud jde o církevní agendu, podle Práva rozhádala, podle MfD a LN rozhodla. Rozdíl je to foneticky vzato nepatrný. Ministr Dostál provázen věrnou Řepovou brání naše kulturní dědictví proti papežencům. Pokud nedopadne dobře, nic mu nehrozí, má poslaneckou imunitu. Zato dr. Řepová - soudě podle toho, jak o věci píše Právo - bude možná, pokud resort převezme papeženec Mareš (US-DEU), upálena jako Johanka z Arcu na Hradčanském náměstí před Arcibiskupským palácem. Naštěstí je tu ještě Laštůvka, Foldyna, Kopecký a další: změna kompetencí mezi ministerstvem kultury a místopředsedou vlády nemá šanci projít parlamentem. Věcně vzato je to, že církve patří pod ministerstvo kultury, přežitek bolševismu: náboženství je v této zemi pro pomazané hlavy něco jako folklór, ovšem dost odpudivý. A to, že patří pod pana Dostála, je přímo katastrofa. Pan Dostál by mohl být ovšem odměněn tím, že by se náhradou za církve do jeho kompetence dostaly zoologické zahrady (pokud v ní už nejsou) a cirkusy, kolotoče a varieté (pokud v ní už nejsou). Zde by byl nepochybně kompetentnější.

V souvislosti s oběma předcházejícími zprávami (a nejenom s nimi) je třeba ocitovat pěkný výrok Bolka Polívky: „Opilost, když je regulovaná a umí se s ní zacházet, je velmi osvěživá věc a člověk se při ní dostává do poloh, v nichž by se střízlivý neocitl“. Těžko žít v této zemi, aby se člověk aspoň jednou za kvartál pořádně neopil.

Pátek 10. října

Dnešní tisk se zabývá spíše kuriozitami: tak například místopředseda KSČM Ransdorf se pozastavuje nad tím, že vysokoškolským pedagogům byla, jak on říká, odebrána definitiva (mají termínované pracovní smlouvy, které musí obnovovat). Prý na definitivu vysokoškolským pedagogům nesáhl ani předlistopadový režim. Pan Ransdorf má pravdu v tom smyslu, že předlistopadový režim miloval definitivy: např. definitivu pro ty, co poslal k lopatě. Také vysokoškolský pedagog měl vystaráno, pokud byl hodný a spolupracoval. Jinak ho čekala definitiva u lopaty. Drzost pana Ransdorfa volá do nebe.

Karel Gott si zazpívá s Alexandrovci. Původně chtěli ještě Mireille Mathieu, ale ta je moc drahá. Karel Gott nemá přemrštěné nároky, a kromě toho s ním mají sovětští, pardon ruští partneři podle vlastního vyjádření ty nejlepší zkušenosti. Gott si s Alexandrovci zazpívá Kalinku (rusky) a možná, že přidá ještě populární „karvý bučáli, svinjé kvičáli…“

A do třetice všeho zlého, vlastně už jen na okraj: sochař Opočenský už je obžalován z dvaceti případů sexuálního zneužití mladistvých. Myslím, že je zralý na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Po hezkých českých úspěších v desetiboji další prvenství, které nám jen tak někdo neodpáře.

Sobota 11. října

Nobelovu cenu míru dostala teheránská právnička Širín Íbádiová. Už léta se angažuje za zlidštění poměrů v Íránu a za práva žen v islámské společnosti. Byla za to několikrát vězněna. Je nepochybné, že tentokrát se výbor pro udělování cen míru rozhodl dobře (na rozdíl od případů, kdy cenu dostali různí vietnamští, arabští a jiní hrdlořezové). Nejsem odborník na Střední východ, ale mám dojem, že íránská společnost má na lepší režim, než je ten, který tam dnes vládne, že pokud by se Írán civilizoval, podstatně to oslabí teroristickou frontu, že lidé, kteří tam o větší civilizovanost země usilují, velmi riskují, a že si zaslouží povzbudit. Což se taky stalo.

V ostravském domově důchodců údajně týrali chovance: dávali jim schválně horké pití, nemyli je pořádně, v jednom případě dokonce neošetřili zraněnou stařenku. Současně se znovu a znovu vynořují podezření, že vrahounský pár manželů Svobodových připravil o život další lidi. Obě zprávy patří dohromady, ti Svobodovi udělali možná chybu, že si nenašli práci v nějakém z našich buchenwaldů pro bezbranné staré lidi. Třeba by jim to bylo prošlo. A pro člověka, který stárne a zraje pro podobný ústav, se jako jediná důstojná alternativa bude nakonec jevit ta, kterou zvolil Pavel Tigrid.

Pondělí 13. října

Mír chýším, válku bordelům! Zjevně pod tímto heslem vede náš stále mladistvý ministr vnitra své šiky do boje proti vynucené prostituci. S nasazením čtyř a půl tisíce policistů (ve vojenském měřítku jsou to dva pluky) a po ztečení 453 hanbinců bylo prý zjištěno, že zaměstnankyně nejsou ke své práci nuceny „nejbrutálnějšími metodami“ (to je pěkná útěcha). Zároveň bylo zatčeno podle Mladé fronty dnes osm, podle Lidových novin dvacet jedna kuplířů a pasáků. Ministr Gross je mistr okázalých kampaní.

Jiří X. Doležal píše v Lidových novinách ironicky, že si možná Havel a papež Nobelovu cenu nezaslouží, protože nemají krev na rukou. To je jistě pravda ve vztahu k Arafatovi nebo představitelům komunistického Vietnamu, ale ne ve vztahu k letošní laureátce. Lidské instituce se často mýlí, výbor pro udělování Nobelových cen míru dokonce dost často. Letos se ale rozhodl správně.

Úterý 14. října

Karel Hoffmann dostal šest let vězení za sabotáž. Rozsudek vrchního soudu je přísnější než trest, který Hoffmann dostal u městského soudu (tenkrát vyfasoval čtyři roku za zneužití pravomoci veřejného činitele). Předmětem obžaloby byl Hoffmannův příkaz vypnout vysílače, když rozhlas vysílal prohlášení politbyra KSČ, obsahující distanci od ruské okupace. Oba soudy řešily patafyzický problém, zda Hoffmann mohl jako zastánce socialismu socialistické zřízení sabotovat nebo ne. Ten člověk se dopustil (spolu s dalšími) vlastizrady, všichni to vědí, jen ho za to nelze odsoudit a za tři čtyři roky se to už ani nebude smět říkat. Podle předsedy KSČM Grebeníčka „to až příliš zavání vlastizradou“. Ovšem, vlastizrada je politický zločin. Zatímco se různé instituce tohoto státu pokoušejí vytvořit předpoklady pro to, aby jiné než oficiózní názory např. na vyhnání Němců byly kriminalizovány, skuteční vlastizrádci, kteří podporovali ruskou agresi v roce 1968, nemohou být za to, co zjevně udělali a co je neoddiskutovatelně hnusné, stíháni.

O víkendové razii na nevěstince prý někteří majitelé věděli předem. Jak by ne, čím větší akce, tím spíš se rozkecá. Policejní ředitel Kolář prý chtěl odstoupit kvůli případu manželů Sobotových (sériové vraždy starých lidí). Ministr i policejní ředitel, místo aby se starali o každodenní účinný provoz policie, dělají spektakulární akce a okázalá nesmyslná gesta. Gross váže své odstoupení na Špidlův souhlas. Cožpak by s ním mohl Špidla souhlasit, aniž by rozvrátil ČSSD a způsobil pád vlády? To je pokrytecké.

Komunisté se nezúčastní dnešního vyznamenávání Václava Havla. Podle komunistického senátora Doubravy Havel „znevážil dílo T. G. Masaryka“. Přirovnávat Havla k Masarykovi je nevěcné, ale drzost, s jakou se komunisté hlásí ke státníkovi, o němž se za jejich vlády nesmělo veřejně mluvit, je ohromující. Havel ovšem jen sklízí poslední, pozdní plody své nedůslednosti. Po listopadu vzali komunisty do party, pak s nimi okázale přestali mluvit. Klaus jen důsledněji pokračuje v tom, co oni začali.

Prezident Klaus bez okolků podepsal novelu zákona o spotřebních daních. Jde taky o zdražení alkoholu a tabákových výrobků, kdyby se zdráhal, neudělalo by mu to dobře u veřejnosti.

Ministryně financí Součková, jejíž křeslo se údajně otřásá, si nemyslí, že by zdravotnictví bylo podfinancováno. Každému kromě ní přece už musí být jasné, že celý systém zdravotního pojištění funguje z posledních sil, že nároky, které na něj klade každodenní provoz lékařů a nemocnic, nestačí pokrýt. Součková chce zakázat souběžné praxe v nemocnicích z poukazem na země EU. Jenomže nejsme v EU.

Na druhé straně barikády, v ČLK (Česká lékařská komora), probíhá zuřivý boj mezi prezidentem Rathem a kontrolní komisí, kterou podle jeho slov ovládli sympatizanti Součkové. Nicméně panu prezidentovi vytýkají nepořádky v účetnictví a to, že si do praxe započetl rok civilní služby, během něhož soudě podle vyjádření ministerstva práce a sociálních věcí nemohl vykonávat povolání lékaře (proč to není dovoleno, tomu nerozumím). Nespokojenost lékařů je docela srozumitelná a byla by srozumitelná ještě více, kdyby ji lidé jako Rath neozdobili nehoráznými požadavky typu „lékařské platy jako v EU“ nebo šest miliard rozpočtového schodku navíc pro oddlužení nemocnic.

Místopředseda vlády Mareš (US-DEU) se omlouvá Evě Hahnové, spoluautorce nenávistného provolání ohledně „Centra proti vyháněním“ v Berlíně. Pan Mareš je v pozici kličkujícího zajíce, jdou po něm zleva zprava, chtěl by něco slušného udělat, přitom je zjevné, že to nepůjde, dělá odpůrcům koncese, přichází s minimálními návrhy, které stejně nebudou přijaty… Než se krčit před lidmi jako Hahnová, nebylo by lépe odejít?

„Česko-německý fond budoucnosti“ zamítl včera v Berlíně požadavek na „humanitární gesto“ vůči nejhůře postiženým obětem „odsunu“, které navrhly sociální spolky sudetských Němců. Šlo o minimální odškodnění ve výši necelých 140 milionů korun (kdyby chtěla ČR odškodnit každého vyhnaného stokorunou, potřebovala by k tomu dvakrát víc). Ani to nelze, nedostávalo by se peněz na „projekty budoucnosti“. Po proplacení odškodného českým obětem nacismu ztratí tato instituce jakýkoli smysl, protože žádná taková budoucnost, do níž chce investovat, neexistuje. (Česko-německé diskusní fórum je na tom ještě hůře, nikdy žádný smysl nemělo).

Policie odložila trestní oznámení, které podal jakýsi kapitán průmyslu na výtvarníka Černého za to, že urazil český národ. Černý prohlásil, že prototyp Čecha je „nepromíchaná, nezajímavá, lehce zknedlíkovatělá, nevopálená hmota“ a že by nebyla škoda, kdyby Češi ztratili v EU svou národní identitu. Co je to národní identita nevím, všeobecně mne řeči toho typu, co vedl pan Černý, nenaplňují žádným nadšením, jsou to hloupé a nespravedlivé paušální soudy. V žádném případě však nesmějí být trestné, protože pak se snadno může stát předmětem trestního postihu i docela oprávněná ostrá kritika – nemohu se ubránit dojmu, že o to lidem, kteří podobné hony na čarodějnice plánují a prosazují, ve skutečnosti jde.

Středa 15. října

Na zasedání ministrů zahraničí EU a některých zemí Evropského sdružení volného obchodu odmítlo Lichtenštejnsko podepsat smlouvu o rozšíření Evropského hospodářského prostoru (EWR). Důvodem je česká výhrada při podpisu smlouvy: česká strana „nepřikládá právní účinky prohlášením, která nesouvisejí s předmětem a účelem této dohody“. Což znamená, že ČR nehodlá uznat, že Lichtenštejnsko bylo od svého vzniku suverénním státem a že bylo neutrální v obou světových válkách (což uvádí nejen Lichtenštejnsko při podpisu smlouvy, ale ještě i bolševická Malá československá encyklopedie z roku 1987). Důvodem jsou restituční požadavky Lichtenštejnska vůči České republice. S Lichtenštejnskem se solidarizovalo Norsko a Island. Vzhledem k tomu až do uzavření záležitosti nebudou všechny přistupující země v obchodování se zmíněnými třemi zeměmi požívat stejných výhod jako v rámci EU. Část majetku byla Lichtenštejnům zkonfiskována už po roce 1918, část podle Benešových dekretů. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Aby dokreslil zvlčilost zpupných alpských feudálů, sestavil Jan Kovařík, zahraničněpolitická hvězda Rudého práva už od sedmdesátých let, jakýsi jejich kádrový profil. Vzal to pěkně od podlahy, totiž od Bílé hory: „Stopa Lichtenštejnů v českých dějinách se táhne několik století a je spojena s mnoha historickými traumaty národa. Krvavému tribunálu z roku 1621 po bitvě na Bílé hoře předsedal Karel z Lichtenštejna, načež si jeho rod mnohonásobně rozšířil svůj majetek v českých zemích zejména z konfiskátů majetku popravených 26 českých pánů.“ Podotýkám, že značná část popravených pánů by před Benešovými dekrety neobstála, byli to Němci jako poleno. Kovařík pokračuje: „V roce 1930 se Lichtenštejni žijící na území ČSR při sčítání lidu přihlásili k německé národnosti a tehdejší kníže František Josef II. (vládl 1938 - 1989) byl podle všeobecného dobového povědomí velmi vstřícný k nacistickému Německu. Proto byla po válce vůči Lichtenštejnům uplatněna konfiskace majetku na území ČSR na základě pařížské konference a dekretu prezidenta republiky z 19. května 1945.“ To je dobré: patřil ale majetek Lichtenštejnům žijícím na území ČSR a jen jim? Byli ti lidé českoslovenští státní občané? A pokud ne, jak se mohli účastnit sčítání lidu v ČSR, což dekrety k určení toho, kdo je Němec, předpokládají? Patřil k nim i lichtenštejnský panovník František Josef II.? A co to znamená, že byl velmi vstřícný k nacistickému Německu „podle všeobecného dobového povědomí“? Co je to „všeobecné dobové povědomí“? Co je to za argument?

Právo se dnes zabývá i druhým svým stálým tématem, nevěstkou babylonskou (tj. katolickou církví). Zákon o půdě zablokoval někdejší církevní majetek až do té doby, než bude jeho vlastnictví upraveno zákonem. Katolická církev a místopředseda vlády Mareš vidí možnost navrácením církevního majetku přispět k odluce církví od státu. Ministr Dostál je ochoten se s katolickou církví dohodnout, ale jen tenkrát, když prokáže, že jí majetek byl odebrán až po roce 1948 (Proč? Restituční zákon, v němž je tato časová hranice uvedena, se vztahuje jen na fyzické osoby!) A nejlépe si to představuje místopředseda KSČM Ransdorf: komunisté chtějí, aby církve byly „velkoryse financovány ze státních prostředků, ale pouze na základě vlastní aktivity“, což znamená, že by od státu dostávaly jakési „granty“ na náboženskou, kulturní a humanitární aktivitu, a podle toho, jak by zadané úkoly plnily, by byly také odměňovány. To je snad ještě dokonalejší, než způsob ovládání a postupné likvidace církví, který se používal před listopadem 1989.

Předsedkyně revizní komise ČLK (Česká lékařská komora) Holanová, která se odvážila kritizovat samotného prezidenta (nikoli Klause, ale Ratha), byla představenstvem ČLK vyzvána, aby „bezodkladně složila funkci a omluvila se za nepřijatelné chování“. Sám Rath považuje nepořádky v účetnictví za překonanou věc, protože on sám účetnictví nerozumí, hlavní ekonomku už vyhodil a hlavního daňového poradce vyhodí co nejdříve. Pan dr. Rath se začíná ve svém hájemství chovat jako nedávno zesnulý Idi Amin Dada. Doufám, že na chystané konferenci ČLK prohlásí kolegium specialistů dr. Holanovou za úředně mrtvou, načež bude na základě tohoto rozhodnutí bezodkladně zpopelněna ve strašnickém krematoriu.

Stínová ministryně práce a sociálních věcí Alena Páralová (ODS) poskytla dnes rozhovor Právu. Je příjemné číst od funkcionáře ODS taky něco jiného, než nerozumné a fanatické plácání. Pokud jde o zákoník práce a jeho případné inovace, má paní poslankyně v mnoha věcech pravdu. Cituji: „Názory žen se různí. Nicméně náš právní řád pojem sexuální obtěžování zatím vůbec nezná a myslím, že zavádění tohoto pojmu nejdříve do zákoníku práce je z právního hlediska přinejmenším velmi pochybný počin. Postačila by pouze definice pojmu obtěžování, která nerozlišuje mezi jednotlivými projevy nevhodného a urážlivého chování mezi zaměstnanci. Má být opravdu zaměstnavatel zodpovědný za to, že jeho zaměstnanec obtěžuje svou kolegyni? A myslíme vážně, že se jedná o něco jiného, než když někdo naopak sexuálně obtěžuje svého zaměstnavatele - podnikatelku?“ A k „rovnému zacházení pro muže a pro ženy“: „Především směrnice naznačují pouze směry a cíle a vždy dávají poměrně velkou volnost při aplikaci. Tuto volnost ale bohužel naše vláda neumí využít a směrnice zpracovává velmi necitlivě. Novela například nepřímo ukládá povinnost rovnoměrného zastoupení mužů a žen u zaměstnavatele. Je toho vůbec možné dosáhnout administrativní cestou? Co bude dalším krokem v této souvislosti? Jedná se o absurdní a dost nebezpečné zasahování státu do svobody podnikání. Kam až půjde stát ve snaze diktovat zaměstnavatelům, koho mají a mohou přijmout do pracovního poměru? Skladba zaměstnanců je přece záležitostí každého zaměstnavatele, který vytváří kolektiv zaměstnanců pod tíhou rizik podnikatelské soutěže. A neriskuje sám. V případě, že v soutěži neuspěje, přijdou o zaměstnání i jeho zaměstnanci. Vrcholem formálnosti je ustanovení, dle něhož je zaměstnavatel povinen informovat zaměstnance o opatřeních zaměstnavatele směřujících k zajištění rovného zacházení a k zamezení diskriminace.“

Starší čtenáři se jistě pamatují na „sovětskou“ (tj. ruskou) knížku pro děti z padesátých let minulého století, v níž bylo českým nezletilcům vysvětleno, že všechno, co bylo doposud na světě vynalezeno, vynalezli právě Rusové. Zdá se že komunistická Čína nastoupila podobnou cestu – první čínský kosmonaut totiž, jak se ukazuje, odstartoval už v šestnáctém století. Právo zjevně podle čínských pramenů popisuje historickou událost takto: „V šestnáctém století, za vlády dynastie Ming, si… první raketový start vyzkoušel tamní učenec a průkopník jménem Wan Chu. Jak vyprávějí legendy, do každé ruky tehdy uchopil velkého papírového draka, nechal se připoutat do židle, k níž upevnil desítky bambusových raketek naplněných střelným prachem a ty pak odpálilo jeho 47 pomocníků. Nastala obrovská exploze a Wan do vzduchu opravdu vyletěl. Podle dochovaných vyprávění však po něm poté nezůstala ani stopa.“

Ministr Gross sestavuje seznam prostitutek, těch, co byly k prostituci donuceny, i těch, co to dělají dobrovolně. Doufám, že tyto nové zlaté (mimo ČR však pouze žluté, pozn. red. CS-magazínu) stránky ministerstva vnitra budou obsahovat u každé evidované i telefonní číslo a ceník poskytovaných služeb.

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky