Listopad 2003

Návrh na nový český film

Rostislav Hedvíček

Řeknu vám, že nejsem spokojený ani se současnou českou filmovou produkci. Nedávno v HBO běžel film Musíme si pomáhat - pod názvem Divided We Fall v českém znění s anglickými titulky. No čuměl jsem jak žába z kyšky, mi hosté co neumějí česky taky. "Why do they still make movies about WW II? (Proč pořád natáčí filmy z druhé světové války?" byl jsem tázán. "Because they do not dare shoot movies about the present! (Protože filmy ze současnosti se bojí natáčet)" zněla moje odpověď.

Takže po 50 letech českých filmů, včetně různých komunisticky propagandistických jako ten Menzelův Kdo hledá zlaté dno o stavbě přehrady a Balíkův Atomová katedrála se to stále nelepší a i současní, údajně nekomunističtí režiséři se raději stále vracejí do dob války. Nejnovější produkt tohoto trendu je film Želary, režiséra Ondřeje Trojana (producent Pelíšku a Pupenda). Hrdinové českého odboje (za války bylo 125% českého obyvatelstva v protinacistickém odboji - 125% proto, protože někteří v něm byli dvakrát) schovali odbojářku Aňu Geislerovou před nacisty v horské vesnici tím, že ji provdali za typického místního idiota. No strašný!

Protože mi bylo řečeno, že jen kritizuju a neřeknu jak by to mělo být - navrhují nový český velkofilm, úplně oskarovou záležitost, epopej začínající na konci tolik populární druhé světové války a končící v současnosti. Film by měl mít aspoň 180 minut trvání, aby se tam všechno vešlo. Kamera Ondříček, produkce Trojan, kostýmy Pištěk, režie třeba mladý Svěrák (ten by taky mohl natočit film "Proč můj tatínek vstoupil do KSČ").

Pro promítání v České republice bude mít film poznámku, že všechny postavy a jejich jména jsou vymyšlené a podobnost s osobami žijícími je čistě náhodná. Film by se jmenoval "Takoví jsme byli (a jsme)" - ono "a jsme" je tam, aby Babs Streisand nevřískala, že jí někdo ukradl název - i když vykrádání cizích filmových nápadů je v české kinematografii běžné.

Film by byl plný historických postav - aby se divák mohl nějak více ztotožnit s dějem. Úvodní scénou by bylo jak Reinhard Heydrich na kolenou houpá malého chlapečka, který se jmenuje Václav Havel - chlapečka může hrát kdokoliv, na minutovou roli Heydricha bych přemluvil Kennetha Branagha, už

Heydricha hrál předtím.

Další bude scénka z kanceláře poválečného Národního výboru v Nepomuku, kde si bude čerstvý přistěhovalec z Ukrajiny továryšč Pružinskij měnit jméno na Klaus, vedle něj bude stát malý synek jménem Václav - toho by mohlo hrát to otylé dítě, co hrálo Kolju, jestli mezitím nevyrostlo a neemigrovalo. Pak přijdou titulky, podmalované dramatickou hudbou a skok do padesátých let.

Soudružka Pružinskaja, nyní Klausová, vyučuje ruštinu. S trochou básnické licence do její třídy posadíme jako malé žáčky i jejího syna Václava, malého Petra Pitharta, malého Kavana, malého Dybu. Idea celého filmu je, že všichni dnešní papaláši se znali vlastně odmala, všichni byli děti komunistů a byli v Pionýru. Děti za dirigování soudružky Klausově zpívají jak Kaťuša vyšla na běreg vysokyj, běreg krutoj. Poté odcházejí na oslavu Prvního máje. Tisíce rozjásaných tváří, třepetalky, mávátka, průběžně střihy na tribunu. V průvodu záběr na bílý transparent s krvavé rudými písmeny Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! Transparent nese z jedné strany mladistvý Karel Koecher a z druhé strany Miloš Forman, kterého se drží mladá Jana Brejchová - kdo je bude hrát, to nechám na režisérovi.

Po průvodu krátké průstřihy do životu účastníků průvodu. Mladý Forman s mladou Brejchovou shánějí byt, za účelem protekce jdou i za Antonínem Novotným, byt mají okamžitě, u Novotného je mezitím Koecher s Klausem, Novotný vydává příkazy, Klause nebrat do KSČ, aby jsme ho mohli poslat do USA jako špióna, Koecher půjde do USA taky jako špión, ale pod krytím jako "emigrant". Další střih a Petr Pithart předseda výboru, který vylučuje studenty z vysoké školy pro nedostatečnou oddanost věci komunismu. Tyto záběry prostřihávat krátkými šoty z koncentračních táborů Rovnost a Nikolaj, záběry na mučení vězňů Grebeníčkem (roli dát Vladimíru Brabcovi), záběry vězňů zastřelených v drátech. Záběry rozjásaných tváří z prvomájového průvodu střídat se záběry z poprav nevinných lidí na Pankráci, poprav prováděných na lámacích stolech - vězeň je přivázán na stůl a je mu zlomená páteř - režisér by měl vsunout drsný hollywoodský realismus ŕ la John Woo.

A zatímco pozdější "lidské tváře", kterých si budou bezprizorní prosťáčci "hluboce vážit" jak v osmašedesátém, tak znova později po sametovce, jásaly při vyslovení slova Stalin, tak mimo Prahu při kolektivizaci vesnic. Producent určitě sežene pár herců s "poctivými ksichty" jako Satoranský nebo Moučka, kteří budou hrát kulaky z vesnice. Zavřít je na Mírov a nebo jen do PTP, když mají štěstí, pak je obvinit, že jsou v PTP a neobdělávají pole, a tudíž je třeba jim je zabavit do JZD a až se vrátí z PTP, tak je šoupnout do pastoušky a nechat je, ať se udřou k smrti v cihelně. Aby to bylo autentické, vesnice se jmenuje Malechov a kulak se jmenoval Mazal!

A záběry na spokojeně poctivé české tváře, jak se vypořádaly s třídním nepřítelem! A znova záběr na děti ze škol vyháněné na pole na sběr kapitalistického brouka pod mírově-bojovým pokřikem "Mandelinka bramborová, pomocnice Trumanova". A zdůraznit tu hrdost, pane režisére! Hrdost na to, že jsme Češi!

Pak období "svobody šedesátých let" - Menzel s Formanem natáčí "svobodné" filmy, ale Milo Komínek a tisíce dalších jsou stále ještě zavření, mladý Havel s Klausem cestují do USA, kdy jim napadne, ale na hranicích se střílí jako dřív, Pithart je teď už "studentský vůdce" s Kavanem, ale na vysoké školy jsou přijímány jen děti komunistů, Dyba jede do Kanady, Kavan jede do Švédska a do Anglie, Pithart jede do Izraele, zbytek národa pak do prdele (aby se to rýmovalo s tím "do Izraele"). Většina děti komunistů se rozjíždí do celém světě "studovat na Západě" - děti obyčejných lidí stále ještě nemají dovoleno jít ani na české vysoké školy a musí se spokojit s učebními obory jako zedník, horník nebo traktorista.

Rok 1968 bude zmíněn jen krátce, protože jeho důležitost stále klesá s vědomím, že to nebyla nic víc než komunistická habaďúra, stejně jako rok 1989. Určitě tam bude scéna se Smrkovským, jak říká studentům: "Ano udělali jsme i chyby, ale dejte nám ještě jednou šanci!" A debilní národ jim tu šanci dal (proto se film bude jmenovat "Takoví jsme byli") a bylo zase 21 let temna. V našem filmu bude hlavní postavou osmašedesátého hlasatelka Kamila Moučková, dcera ultrastalinisty Viléma Nového (jak jinak). Záběry na davy, skandující "My chceme císaře!" Císař se jmenuje Čestmír, a je to - jak jinak - taky komunista. Pár záběru na plačtivého Sašu Dubčeka, kdo toho bude hrát, nevím, ale režisér by měl zdůraznit, že i tenhle dacan komunistická bezproblémově vyrostl v SSSR v době, kdy Stalin vraždil milióny lidí.

A nastává nejzajímavější část filmu - část popisující léta Husákovy "normalizace". Začne to záběry stranických prověrek, komunisté dělají čistky sami mezi sebou, kdo se zkompromitoval a kdo ne. Zvukař zařídí, aby tam párkrát zazněl prominentní výkřik "Odpusťte mi to soudruzi! Byl jsem pomýlen!" v několika variacích. Vyhození komunisté, objevuje se tam známá tvář Petra Pitharta a jiných, jsou bráni na stranu a je jim vysvětlováno, že jejich čas zase přijde, že prozatím budou jejich úkoly jinde, třeba mohou vstoupit do Charty 77 a stranický pracovat tam. Chartu 77 vede mezitím už dospělý Václav Havel, který, když nesedí ve fešáckém kriminále, tak znova vesele jezdí do USA a do Německa (kam ostatní lidí ZNOVU nemohou) a žije si veselým životem, obklopen vyloučenými komunisty, s přebytkem nových bílých mercedesů a seatů ke svému volnému použití. A záběr na obyčejné lidi, jak stojí ve frontě na pomeranče a nové ledničky Calex a pračkoždímačky Tatramatky, přičemž pracující matky ve frontě po práci se cpou Tatrankami za 1 Kčs/kus a tloustnou socialistickým blahobytem, i v nášej ulici

budět prázdnik...

V té době se ve filmu vynoří nová postava jménem Petra Buzková, zvaná Pavla, prostitutka se zálibou v cizincích a fízlující pro StB. Tuto jistěže vymyšlenou postavu bude hrát Aňa Geislerová, protože na rozdíl od vymyšlené Buzkové má pěkná prsa a také to umožní režisérovi do filmu zamontovat nějakou odhalující postelovou scénu, aby se vilně oko českého diváka popáslo a na chvíli odpoutalo od sledování už beztak komplikovaného děje. Třeba divoká sexy scéna mezi herečkou Geislerovou a zahraničním studentem jménem Carlos Iljich Sanchéz, studujícím v Zastávce u Brna terorismus - to nechám na fantazii režiséra.

Autor těchto řádků by do děje rád zařadil i malou roli pro sebe - třeba bych se ve filmu mohl objevit v pozadí na pódiu ve Varieté Praga, kde v popředí probíhá schůze členů Charty 77, kterou Havel zahájí poplácáním na stůl a výrokem "Ty můj majetečku!" no a v pozadí na pódiu by hrála skupina Rangers-Plavci a já bych tam s Jeníkem Vančurou a Milanem Dufkem zpíval "Promovaní ynžynýři, promovaní ynžynýři, sinus, kosinus, úhlopříčka!" - nic moc, jen pár vteřin, abych vešel do historie... jen takový dabovaný štěk a fikce - zpívat neumím, hrát na kytaru taky ne a v té době jsem byl na obráceném konci světa, ale proč ne?

A pár záběru že zahraničí by tam bylo, třeba z Peru, jak Miloš Forman na Macchu Picchu (zadní projekce, žádné výlety!) hledá svého židovského otce, který ho zplodil na břehu Máchova jezera - poznámka pro režiséra: vyhnout se asociacím s Hamletem a jeho otcem na hradbách. A záběry z Berlína, jak na Glienicker Brücke přes Havelu mění Američani chyceného špióna Koechera a jeho ženu v bílém kožichu (tu by hrála Cameron Diaz, nic by neříkala, jen ten její krásný úsměv by promluvil) za malinkého Anatolije Ščaranského - ten je tak mrňavý a plešatý, že by ho mohl věrohodné zahrát Danny de Vito.

A estébák Koecher ihned nastupuje do Prognostického ústavu jako hlavní ekonom a organizátor nadcházející Sametové revoluce a vítá ho tam - "Vítej soudruhu! Dlouho jsme se neviděli!" i Václav Klaus, který s ním bude sedět v jedné kanceláři. A šéfovat jim bude soudruh Dyba a přijde i ochmelka Zeman. Všichni dobří rodáci!

A pak by se děj filmu stočil na Sametovou revoluci. Václav Havel by byl všude doprovázen dvěma agenty KGB, aby náhodou neřekl něco, co neměl a hlavní scénou by bylo koňské handlování s Adamcem, o tom, jak si chartisti/komunisti a komunisti/komunisti rozdělí funkce. "Dienstbierovi dáme někde velvyslance," praví otcovsky Adamec. "To ne!" - děsí se Havel. "To by Dienstbier nepřijal. To by bylo pod jeho úroveň. Musíme mu dát ministra zahraničí!"

A závěrečná scéna filmu bude, jak Havel sedí s Adamcem a Čalfou na pražském hradě v roce 2000, každý drží svůj seznam věcí, co se mělo udělat, na stole leží zákon bez sankcí a tudíž bezzubý číslo 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu přijatý Parlamentem České republiky. Adamec si Havlovi pochvaluje: "To jsme s nima ale vyjebali, Václave, co? Sežrali to i s navijákem!". A nad nimi vlaje rezidentský praporek s obrázkem Švejka s dvěma ocasy a nápisem "Pravda vítězí". Vašemu odkazu věrní zůstaneme, soudruhu Rezidente!

Opona - a lidi můžou v kině závodit, kdo bude první ze dveří...

No řekněte, nebyl by to lepší film než ty blivajzy, co vám tam točí?