Prosinec 2003

Pokusy o pořádek na mořích

Ota Ulč

Jak již víme, na otevřeném moři (high seas) lze za války i míru legitimně zasáhnout proti "vyvrhelům lidstva", pachatelům mezinárodních zločinů, z nichž těmi nejstaršími je pirátství a otrokářství. Ani to ještě nevyhynulo, ač většina její činnosti - lapání obětí, jejich transfer a závěrečný osud - se převážně koná na souši. Dosud se tomu značně daří v severozápadní Africe a na arabském poloostrově. Za největšího provinilce je pokládán Súdán, kde zejména muslimské vojenské jednotky pořádají hony v jižních částech státu, lapajíce černošské spoluobčany, křesťany a animisty, a v okovech je odvlečou severním směrem. Tato již dlouholetá hrůzná praxe se dostala do povědomí západní společnosti a dobré duše s nejlepšími úmysly začaly oběti vykupovat. Nejednou televize vysílala dokumentární záběry takových transakcí. Tyto humanistické výkupy ale situaci jen zhoršily, neboť vidina náhlého příjmu se stala pobídkou k ještě častějším nájezdům a přepadům. Hodně značným provinilcem je též chudičká pouštní Mauretánie, jejíž obyvatelé arabského a berberského původu tradičně vlastnili černošské spoluobčany. Amnesty Internastional odhadla počet tamějších otroků na sto tisíc. Trhy s tímto zbožím se však uskutečňují jen v ústraní, nikoliv veřejně. Nejvíc se obchoduje s dětmi. Místní obyčej vyžaduje, že dítě nepatří matce otrokyni, ale jejímu vlastníku. Když otrok uprchl, místní policie a úřady asistovaly a patrně stále asistují při jeho dopadení. Různé větve OSN, zabývající se lidskými právy a velmi se horlící nad jejich porušováním (zejména v Izraeli a USA), se od nepříjemností v Mauretánii raději distancují, s odkazem na nepřípustnost vměšování do vnitřních záležitostí.

Titul a téma článku nám ale velí vrátit se na moře. V mezinárodních vodách, majetku nás všech, smějí - s výjimkou mezinárodních zločinů - o pořádek pečovat a poslušnost si vynucovat jen státem vlastněné nekomerční lodě (křižníky, torpédoborce, lodě bitevní, letadlové, atd.) vůči lodím téže národnosti, podezřelým z páchání všelijakých nepravostí. Jestliže tedy by si v mořích podezřele počínalo české plavidlo s červenobílou vlajkou a modrých klínem, směl by je zastavit a inspekci podrobit jen český křižník či cosi podobně mohutného.

Povinnost brát ohled na vlajku - údajnou národnost lodi - je zvlášť akutní ve snaze přerušit pravidelný přísun omamných drog. Zejména z Kolumbie se jich do USA pašuje ročně v miliardových hodnotách. Blíží-li se k teritoriálním vodám cizí podezřelá loď, pobřežní hlídkové čluny počkají, až loď dorazí, nebo si k zásahu opatří oprávnění od státu vlajky. Kolumbie poskytne, Američané zasáhnou. Třeba ale neposkytne, nebo hrozí nebezpečí z prodlení. Pobřežní státy si pak vypomáhají všelijak, též s pomocí místních předpisů a právních konstrukcí jako je například "princip škodlivého následku". Mezi pasažéry luxusní italské lodě na cestě do New Yorku byla skupina pašeráků, která na předem dohodnutém místě v blízkosti amerického břehu, ale ještě v mezinárodních vodách, hodila přes palubu balík s heroinem. Vzácný náklad v hodnotě několika milionů dolarů v zápětí vylovila posádka rychle pílícího člunu, krátce poté zatčená ještě rychlejším člunem pobřežní služby. Skutečnost škodlivého spojení italské lodi s pobřežím tak prokázána a pachatelé činu v mezinárodních vodách se museli zodpovídat před národním soudem.

Jestliže loď poruší zákon v teritoriálních vodách, je tamní stát oprávněn provinilce stíhat až do mezinárodních vod a tam se jí zmocnit. Toto opatření, známé jako hot pursuit ("horké pronásledování"), je zákonné až do okamžiku, než dojde k jeho přerušení - že třeba by se zrovna stmívalo, blížil se víkend, necháme toho a na mizeru si počkáme někdy příště. Rovněž oprávněnost pronásledování končí v okamžiku, kdy prchající loď dorazí do pobřežních vod svých nebo státu třetího. Pokud ale nedorazí, pronásledovatelé jsou oprávněni ji zajmout nebo i salvou z děla potopit, což se přihodilo pašeráckému plavidlu I´m Alone ("Jsem sám"). K takovým případům dost často docházelo v blízkosti americko-kanadské hranice v dobách prohibice a teď se stává v karibském moři. Tehdy alkohol, teď drogy.

Naše počínání ať už na moři či souši sledují satelité v mimovzdušném prostoru. Jsou jich tisíce, jejich počet stále přibývá, přístroje to s v účely výlučně či jen částečně nebo vůbec ne mírumilovnými, o velikosti kafemlejnku či vorvaně. V době studené války Pentagon měl k dispozici giganta, zvaného Big Bird o váze 132 tun, schopného číst registrační čísla automobilů parkujících v Kremlu. Pět zemí vytvořilo konsorcium, podílející se na výsledku zkoumání 50 satelity, měřícími, zkoumajícími, hodnotícími všemožné počínání na této planetě - stav vody, půdy, vzduchu, plynů, pouští, pralesů, ledovců a tak ještě hodně dále. Na tento Earth Observing System je napojeno několik desítek univerzit světa. Obyčejný pozemšťan aby měl potíže s vlastní imaginací: jak si má představit proces vysílání z mimovzdušného prostoru v rozsahu jednoho a půl kompletního vydání Encyclopaedica Britannica o spoustě svazků - a toto množství vyprodukuje každou vteřinu? Co si potom počít s takovými lavinami, je vůbec v lidských silách se v tom vyznat? Samozřejmě že není, to má na starosti superkomputer v místě White Sands, stát Nové Mexiko - pokud ho již nepřestěhovali nebo jinde nezhotovili ještě něco mohutnějšího. Velepřístroj se horami materiálů probírá, filtruje, třídí, redukuje do zvládnutelných dimenzí. Satelité též zachraňují jak trosečníky na moři, tak ztracence v arktických pustinách, brazilských džunglích, kdekoliv. V této užitečné činnosti Západ začal spolupracovat se Sověty už v době těsně před Gorbačovem.

Katastrofa Titanicu vedla k zřízení mezinárodní hlídky (International Ice Patrol). Naprostá většina (85%) ledových ker pochází z dvaceti obrovských ledovců na západním pobřeží Grónska. Každý rok se odlomí víc než deset tisíc kusů, plujících rychlostí až 50 kilometrů denně, a tak se dostanou do značných vzdáleností. Z nich asi desetina - tedy tisíc ledovců - dorazí do takzvané ledovcové aleje, k jihu mířícího Labradorského proudu. (Pokud by někdo ze čtenářů letěl v létě do New Yorku se společností Icelandic Airlines via Reykjavík, doporučuji sedět vpravo u okénka a sledovat tuto ledovcovou pouť.) Patrola s pomocí radarů, satelitů, počítačů a letadel zejména typu Hercules C-130 registruje a identifikuje polohu a typ každé kry, a vydává zprávy dvakrát denně. Ignorovat taková varování může mít tragické následky. Zbrusu nová loď SS. Hans Hedtoft šla rychle ke dnu s celou posádkou a devadesáti pasažéry.

Netroufám si odpovědět na otázku, jak úspěšně již pokročilo úsilí povýšit do kategorie mezinárodních zločinů a v ní postihovat terorismus, pašování drog a zbraní A (atomových), B (bakteriologických) a C (chemických). Jestliže transport otroků, pasažérů nedobrovolných, je mezinárodním zločinem, stejně tak se tomu blíží osud obětí šálených - onen tzv. obchod se ženami. Mezi signatáři mezinárodní úmluvy již z dvacátých let bylo tehdejší Československo, tak i stálo ve starém trestním zákoníku ("Kdo do ciziny zláká, najme nebo dopraví ženu v úmyslu, aby jí tam bylo použito k pohlavnímu styku s někým jiným, bude potrestán…") a zřejmě je v nalezení v trestních předpisech nynější České republiky. Dobře jsou známy přečetné případy žen z východní Evropy, uvíznuvší v západoevropských nevěstincích. Odhaduje se, že z Evropy ročně mizí deset tisíc dívek, zejména přes Marseille. Ty, co si nechaly nabalamutit, že v zámoří se stanou výtečně placenými modelkami, že na ně čeká umělecká kariéra, a místo toho pak skončily v bídných bordelech v latinské Americe nebo ve středověkém arabském světě.

Na povýšení do kategorie mezinárodních zločinů již též dozrálo pašování ilegálních přistěhovalců, činnost ta nevíc rostoucí a mimořádně výnosná. Vzdor všemožným opatřením, dosud neutuchá snaha Číňanů, zejména z jižní fukienské provincie, dostat se do Ameriky. Zprostředkovatelům - tzv. hadím hlavám (Snakeheads) - se za servis zaváží vysokou sumou až 60 000 dolarů, kterou, notně vykořisťováni, pak nezřídka splácejí po zbytek svého nepříliš dlouhého života. Pašerácké lodě se snaží proniknout k americkému pacifickému břehu a jedna (Golden Venture) dokonce dorazila až na opačný, atlantický břeh, kde v mělčině uvízla s pohledem na New York City. Organizátorku, známou jako Velká Sestra Ping - tuto Matku všech hadích hlav - se podařilo postavit před soud až v roce 2000. Karibské moře je přepravištěm a nezřídka i tragickým dějištěm bárek, napěchovaných zájemci zejména z Haiti a Dominikánské republiky. Amerika, země tradičně imigrační, se s takovým náporem vypořádává snadněji, než evropský kontinent, který podle odhadu odborníků bude v příštím půlstoletí nucen absorbovat 75 milionů přistěhovalců, aniž je na něco takového vybaven příslušnou historickou zkušeností. Však i teď už začínají praskat všelijaké švy. V holandském Rotterdamu z 600 tisíc obyvatel se jich téměř polovina (45%) narodila v cizině. Do Francie pronikne sto tisíc ilegálů ročně. Počet násilných kriminálních činů se tam za sedm roků znásobil čtyřikrát. Tím, že francouzský zákon zakazuje zveřejňovat údaje o národnosti a rase ve statistikách a výsledcích průzkumů veřejného mínění, se problém zajisté nevyřeší. Lodě z nevítanými zájemci z Asie a Afriky troskotávají u italských, francouzských a španělských břehů, k nimž se jen některým přeživším podaří doplavat. S přibýváním obětí by též měl přibývat zájem a přísnost s postihem bezohledných, zločinných dopravců.