Prosinec 2003

Mé předlistopadové zkušenosti z pietního aktu v Troubkách

Vladimír Hučín

V totalitním období před 17. listopadem 1989 jsem se na hřbitově v Troubkách opakovaně účastnil pietního aktu zástupců velvyslanectví USA, při kterém byly polokládány věnce na hrob statečných amerických vojáků, kteří byli za druhé světové války sestřeleni nad naším územím. Ani v době, kdy se komunistický režim pod vlastní vahou pomalu hroutil, tedy v letech 1988 a 1989, nebylo jednoduché se tohoto pietního aktu v mém případě účastnit a to proto, že jsem byl po opakovaných výkonech trestu za protikomunistickou činnost veden jako osoba s tzv. "ochranným dohledem.“

Tak např. v roce 1988 jsem v Troubkách na žádost zástupce velvyslanectví USA pana Nemcika ukázal do objektivu kamery svůj občanský průkaz s velkým razítkem o výkonu ochranného dohledu nad mou osobou. Krátce poté jsem byl jako obvykle zajištěn StB a za pomoci VB převezen k mnohahodinovému výslechu, kde mi za mé počínání v Troubkách vyhrožovali, že jsem cizí mocností (USA) prozradil jakési státní tajemství spočívající v technologií výroby občanského průkazu.

Považují za nutné zde upozornit, že v den těchto pietních aktu byla celá Veřejná bezpečnost v Přerově v pohotovosti, aby tak mohla posloužit jako oddaný a všehoschopný poskok své nadřízené složce StB a to především k různým zjištěním identity občanů, kteří se přišli na hřbitov v Troubkách účastnit tohoto pietního aktu, dále ke sledování a zastavování projíždějících automobilů a podobným totalitním perlustracím.

Je velice nechutné, že po tolika letech byla na hřbitově v Troubkách z pomníku připomínajícího tragicky osud amerických pilotů za podivných okolností odcizena bronzová plastika symbolizující sestřeleného pilota. Já tento hanebný čin na základě svých poznatků hodnotím jako krajně levicovou provokaci a považují za absurdní, aby se na vyšetřování tohoto dosud neobjasněného zločinu podíleli i ti, kteří se za komunistického období po řadu let specializovali na sledování a pronásledování občanů za jejich účast na těchto a podobných pietních akcích. Zde mám samozřejmě na myslí také někdejší normalizační soudruhy a současné představitelé okresního ředitelství v Přerově v celé s plk. JUDr. Jiřím Zlámalem, plk. JUDr. Vítězslavem Šmídou a dalšími někdejšími soudruhy, kteří svou estebáckonormalizační kariéru postavili mimo jiné na boji proti vlivu amerického imperialismu, třídnímu nepříteli, což byly svého času kontrarozvědné bezpečnostní priority č. 1, ale to tito někdejší soudruzi trénovaní bojem proti třídním nepřátelům samozřejmě dobře pamatují.

Divím se novinářům, že nejsou schopni stávající vedení policie v Přerově a BIS v Olomouci podrobit důrazným a fundovaným dotazům, aby tak donutili vedení těchto bezpečnostních složek vysvětlit některé velmi podivné a především dosud neobjasněné trestné činy, mající charakter levicového extremismu a terorismu. Mám zato, že by bylo dobře uspořádat v Přerově nějakou tiskovou konferenci, kde by zazněly i informace poodhalující to, co před občany mělo být odhaleno už dávno. Nelze přece účelovou neschopnost dobře živené policie a BIS donekonečna schovávat pod tak zvané „utajované skutečnosti“ a spoléhat na to, že řadový občan má jiné starosti.

(www.freewebs.com/vanek/index.htm, www.AAAWebPages.cz)