Prosinec 2003

Hilsneriáda v přímém přenosu

Bohumil Doležal

Případ Srba nabral nové obrátky. Není ostatně divu - od počátku se nad ním vznáší mnoho otazníků. Případ je dosti neuvěřitelný: vysoký ministerský úředník se rozhodne dát zavraždit novinářku Slonkovou, která mu šlape na paty. Najme si jako zabijáka drobného delikventa, který je navíc policejním konfidentem (velmi bych se divil, kdyby se to o něm všeobecně nevědělo). Zřejmě aby „orgánům činným v trestním řízení“ zbytečně nekomplikoval práci, chová doma fotografii své budoucí oběti, opatřené nápisem „zlikvidovat“. Jako bankovní ústav používá krabici od bot.

Celá aféra má politické pozadí: Srba byl blízkým spolupracovníkem exministra Kavana, který si nadělal mnoho nepřátel. Stín teď padá i na něho. A konečně: případ nabyl podoby kýčovité mediální story: zlý černokněžník Srba se pokouší zavraždit sněhurku Slonkovou. Stal se emocionálně přitažlivým zároveň pro veřejnost i novinářskou branži. Sama paní Slonková se nestyděla o věci referovat ještě poté, co se provalilo podezření, že měla být Srbovou obětí. Jak by mohla být v té záležitosti objektivní?

Případ s politickým pozadím a mediálně předem zpracovaný se mimořádně hodí k výrobě monstrprocesu. Jistě, Srba není žádné neviňátko – ale ani Leopold Hilsner nebyl nic moc. Pouze zcela zjevně nespáchal to, za co byl odsouzen. A byl odsouzen právě kvůli politizaci a účelové medializaci své kauzy. Je zjevné, že věc zpolitizovaná a medializovaná klade velké nároky na soud, který ji má posoudit.

A do toho nyní vstoupila Česká televize. Rozhodla se že udělá ze Srbova odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze přímý přenos. Poprvé od listopadu 1989. Přenos to nebude jen tak ledajaký: podle slov šéfredaktora zpravodajství budou k tomuto účelu vyčleněny čtyři redaktorky. Budou ho zprostředkovat jako sportovní utkání? Navíc se chystá studio na Kavčích horách, v němž připraveny „osobnosti“, jednání soudu a rozsudek průběžně okomentují „osobnosti“.

Způsob, jak ČT zdůvodňuje své rozhodnutí, je pozoruhodný. Soud prý rozhoduje ve veřejných zasedáních, jenže kapacita místností je omezená a venkovským se často nehodí přijet do Prahy. Přímý televizní přenos tento handicap odstraní. Odpovědní pracovníci ČT zjevně vycházejí z přesvědčení, že dokonalé veřejné jednání je to, na němž se účastní celý národ. V cestě tomu zatím stojí nedokonalá technika. Jenže nejspravedlivější rozsudek není ten, na němž se shodne co nejvíc lidí. Spravedlnost je věcí zákonů a odborníků, přičemž veřejnost má zaručeno právo kontroly, protože věříme, že je spravedlnosti přístupná. To však pouze znamená, že se nesoudí za zavřenými dveřmi. Zároveň se ale taky nesoudí na ulici, snadno přístupné emocím a snadno manipulovatelné. Celonárodní soud je fémový soud, a jeho výsledkem může být (a často bývá) prachsprostý lynč.

Ve zdůvodnění České televize se dále praví, že jde o případ, který se stal předmětem veřejného zájmu, a to jak s ohledem na podstatu obvinění a vysoké postavení Karla Srby ve státní správě, tak vzhledem k aktuálním diskusím o stavu soudnictví v ČR. Soudnictví však musí být izolováno od všech veřejných zájmů s výjimkou jednoho jediného – učinit zadost spravedlnosti. Spravedlnost se přitom nemusí veřejnosti na první pohled líbit. Narážky na Srbovo „vysoké postavení“ mají vysloveně rumcajsovský podtext: ne velká zvířata musí být větší přísnost než na nás, obyčejné čičmundy! A konečně zmínka o „aktuálních diskusí o stavu soudnictví“ má vysloveně vyděračský podtext: milí soudcové, pokud si chcete spravit svou pošramocenou reputaci, koukejte vyjít vstříc „veřejnému zájmu“.

Nechápu, jak mohli Srbovi obhájci souhlasit s uspořádáním takového nechutného spektáklu. Pokud se uskuteční, bude to frapantní porušení základních práv obžalovaného, práva na rovné zacházení před soudem, na šetření soukromí a nepřímo i na presumpci neviny. Je-li dnes u nás možné tohle, máme se do budoucna na co těšit.

(MF DNES)