Prosinec 2003

Kritizuj Izrael, posílíš mír

Bohumil Doležal

Podle průzkumu veřejného mínění, pořízeného pro potřeby EU, se 59% občanů dosavadních členských zemí domnívá, že v současné době znamená největší hrozbu pro světový mír Izrael. Větší než Irák, větší než Afghánistán, větší než Severní Korea a dokonce větší než USA (to už je v případě Západoevropanů opravdu co říci). Zároveň si celých 81% respondentů myslí, že by Evropská unie měla hrát při řešení izraelsko-palestinského konfliktu klíčovou roli.

Západoevropské rozhořčení vůči Izraeli je konec konců pochopitelné. Jaký by na světě mohl být klid a mír, kdyby tenhle mrňavý stát pořád nedělal problémy a v klidu se dohodl se svými sousedy. Takové stanovisko Západ ostatně nezaujímá poprvé. Stejně se choval na podzim roku 1938 vůči ČSR. Stejně se choval vůči těm, kdo od druhé poloviny padesátých let komplikovali holubicím v Kremlu nebo na Hradčanech jejich zápas s jestřáby. Spokojení, usedlí a vypasení měšťanostové, přesvědčení, že je zrovna nikdo neohrožuje, že malí kverulanti si své problémy způsobili vlastně sami (na tom vždycky něco je) a že jejich protivník má ostatně ty nejlepší úmysly (na čemž naopak není nikdy nic). Zatím létají do vzduchu restaurace, kinosály, mateřské školky. Pětimilionový národ vykazuje týdně cca dvacet padlých – ne snad padlých vojáků, ale civilistů, zavražděných ze zálohy, aby se nemohli bránit.

Nepřítel toho ostatně nechce mnoho. Upustit od stavby plotu. Až toho dosáhne, bude chtít Jeruzalém. Až dostane Jeruzalém, bude chtít celý Izrael (s tím, že samozřejmě židům zabezpečí autonomii). Pak bude chtít celistvou Palestinu a naslibuje židům rovná občanská práva s Araby. Pak je zažene do moře. Říká se tomu salámová taktika. Západoevropané jsou milovníci salámů.

Nové je, že Západoevropané mají ambici takto předem rozvržené sportovní utkání pískat. Základní pravidlo, které si pro budoucí války vytyčili je: proboha, jenom žádní padlí! V těch válkách, které jsme z toho či onoho důvodu nuceni vést my, na naší straně, v těch, které vedou naši spojenci, na straně nepřítele. Padlé by nám mohli způsobit Palestinci, proto s nimi musíme dobře vycházet. Jen tak budou restaurace v Paříži, Berlíně, Londýně a Madridu v bezpečí – Izraelci je do vzduchu vyhazovat nebudou.

Zdá se, že k této politice vede přímá čára od někdejšího evropského antisemitismu. Nejdřív jsme židům po staletí bránili žít mezi námi. Když toho v předminulém století začali mít dost, stěhovali se do Palestiny. To ale Evropanům nestačí: od antisemitismu se přece očistili tím, že odsoudili holocaust. Židé před nimi utekli do Palestiny. Oni teď chtějí za nimi, aby jim tam udělali pořádek. A plán jejich mírové mise je předem jasný: tentokrát si svůj holocaust mají zorganizovat Izraelci sami. EU bude jen dohlížet na to, aby přitom snad nefixlovali.

(www.bohumildolezal.cz)