Prosinec 2003

Můj boj o důchod

Vít Olmer

Na každého občana, tedy pokud se toho tento dožije, přijde jednou podzim života, přičemž jako do zlatova uzrálými plody jablíček bude odměněn vyplácením zaslouženého důchodu. Na tom svém pracuji již řadu měsíců, za pomoci úřednic sociálního zabezpečení, jež jsem pro jistotu uplatil půl kilem kávy, šampaňským a bonboniérou (fanynky mé někdejší filmové milovnické éry už totiž dost vymírají) - abych, instruován stejně věkově postiženými známými, urychlil vyřízení formalit. Neboť, jak mi písemně sděleno, starobní důchod jest závažnou etapou lidského života, a ke stanovení výše tohoto je třeba přistupovat s maximální zodpovědností Úřadu, přičemž neomluvitelnou chybou by bylo něco uspěchat. "Je vás starejch nějak moc," vyčítavě mi pravila do telefonu příslušná referentka, "a nás je na to tady akorát dva tisíce chudáků ženskejch!" Pravda, že náš válečný ročník je trochu přemnožený, ovšem na omluvu je třeba vysvětlit, že tenkrát neexistovala televize, na oknech pořád zatemnění, tak co měli rodiče po večerech dělat? "A vy umělci," pokračovala ta dobrá žena, "co jste si půl života lebedili na volný noze, přiděláváte našim přetaženým děvčatům akorát práci..." Že jsme ovšem do státní pokladny také něco přinesli (a často ne málo), jaksi zapomněla zmínit. Navrhl jsem jí, co nás takhle vyhnat na palmy, jak to praktikují u jednoho kmene v Africe, tam těmito třesou a kdo ze starodomorodců se už neudrží, má smůlu, spadne na mazaně připravené ostré oštěpy a neotravuje více mládež svým stařeckým darmožroutstvím. Referentka se srdečně zachichotala a vcelku logicky namítla, že u nás nejsou palmy.

Po uplynutí téměř roku jsem se poměrně ostře (nejsa bohatým restituentem, tunelářem, ba ani poslancem parlamentu) začal domáhat svého důchodu. Obdržel jsem pozoruhodný dopis, ve kterém mně srdečnou, úřední češtinou uklidňují, že na mé žádosti o starobní důchod se pracuje, avšak řízení nebylo dosud ukončeno. Jako malou náplast mi posílají jednorázovou zálohu (mimochodem směšnou), jež bude zúčtována při konečném zúčtování, ovšem - a teď pozor - splním-li vůbec podmínky na důchodovou dávku a její výplatu. V opačném případě bude požadováno vrácení vyplacené částky... Jestli tomu dobře rozumím, není tudíž jisté, zda vůbec nějaký důchod dostanu. Tak děkuji pěkně. Chtěl bych přepracovaným úřednicím České správy sociálního zabezpečení, příslušnému ministerstvu, premiérovi i panu prezidentovi slíbit, že se vynasnažím urychleně odejít z tohoto světa, abych už svými nároky na starobní důchod neobtěžoval. Když tu nemáme ty palmy...

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)