Prosinec 2003

České účty

Emanuel Mandler

U příležitosti 85. výročí vzniku Československé republiky napsal historik Dušan Třeštík článek, ve kterém zdůrazňuje trvající existenci České, původně Československé republiky a připomíná její "účty". Skutečně, jsou zde. Snad se příliš nestane, představíme-li si na jejich místě problémy; ostatně sám autor zdůrazňuje problémový charakter těchto účtů. Nejsem si jist, zda Třeštíkem navrhovaný způsob, jak je řešit, může vést k pozitivním řešením.

Každý samozřejmě ví a vidí, že Česko je dnes úplně jiný stát než Československo po roce 1918: bez německého, slovenského, maďarského, ukrajinského a židovského etnika a v souvislosti s tím bez Podkarpatské Rusi a bez Slovenska, které se osamostatnilo právě tak jako Česko. Nejde ovšem o formální otázky, a to zejména proto, že se problémy ("účty") státu vzniklého v roce 1918 nerozdělily rovnoměrně, nýbrž že většinu převzala Česká republika. Jde o problémy trojího druhu. První je mezinárodní, druhý národnostní, třetí konfesijní.

Třeštík píše: " Československo vzniklo z vůle velmocí a velmoci zavinily jeho zánik. To je jeden otevřený účet. Kdo bude garantovat naši existenci?… Na sebe asi spoléhat nemůžeme." A to je věc zapeklitá . Jde jednak o naši státní existenci, kterou, jak jsme viděli, dokázala garantovat pouze a jen východní totalitní velmoc. Ta se ovšem rozpadla. Ale jde ještě víc, o existenci národní, která je myslitelná i bez samostatného státu (tento text se ani trochu nevyslovuje pro toto řešení, ale existence a mocný vzestup Čechů v rakouské monarchii svědčí o tom, že možné je). A nesmírně záleží na tom, jaká tato národní existence je a bude, a co jsme převzali z nevyřízených účtů první republiky.

Především není pravda, že na sebe asi nemůžeme spoléhat. Jistě, vypadá to tak, ale my na sebe spoléhat musíme. Musíme dokázat víc než naši předchůdci za první republiky. V třicátých letech nebyly národnostní vztahy v republice natolik v pořádku, aby to velmocím nenapomohlo zbavit se závazků vůči Československu. Tři miliony Němců u nás byli stále jen "menšinou", nebyl to státoprávní národ, úřední jazyk byl "československý", státní zaměstnanec musel složit zkoušku z češtiny - bylo snadné poukazovat, že tento národnostní účet je nesplacený. Národnostní účet navíc hrozivě vzrostl vyhnáním Němců po druhé světové válce. Musíme spoléhat na sebe potud, že jsme a budeme schopni snášenlivosti a spolupráce i s nimi, popřípadě s jejich potomky.

Nenávist a nesnášenlivost, která se ve vztazích s nimi projevila, není otázkou pouze národnostní. Dušan Třeštík ji předvádí i na poli konfesijním: "Masarykův stát vznikl v revoluci demokracie proti‚ theokracii', jak Masaryk označoval systém rakouské monarchie založený na spojenectví ‚trůnu a oltáře'. Správní katolíci se se svou porážkou a s existencí v laickém státě nikdy nesmířili, nepřijali pokrokářsko-liberální Československo skutečně za své(…) jejich ideálem … stále zůstávají ty poměry, které vládly před rokem 1918. Menšinová, ale o to bojovnější ‚správná pravice' tak klade sice nevyřčenou, ale zásadní otázku: byla Masarykova revoluce omylem dějin? O tento tvrdě ideologický, ne spíše o racionálně pragmatický spor mezi pravicí a levicí, nyní v Česku skutečně jde."

Škoda. To opravdu jde dnes o tento problém právě ze strany katolíků a katolické církve (kterým komunistický režim tolik ublížil), nebo je to především problém pokrokářsky-liberálního Česka, které se nedokáže konečně smířit s tím, že i ono vzniklo na křesťanském podkladě? Že by bylo na místě snažit o to katolíky získat, spolupracovat s nimi? Jsou přece mezi námi i jiní lidé než katolíci, kteří se domnívají, že vytvoření samostatného státu byl omyl. Mají právo myslet si to, psát o tom, proč se takový spor má vést v rovině tvrdého ideologického konfliktu, jak se domnívá Dušan Třeštík? Musíme na sebe spoléhat a sami se snažit o vytvoření takové společnosti, ve které se bude cítit doma levice i pravice, společnosti, která dokáže překlenout konfesijní dělení, která se dokáže vyrovnat s krutostmi své nedávné minulosti a dorozumět se s "nepřáteli". Pokud by se nám to podařilo, usnadnili bychom tím jakékoli velmoci ochranu naší existence.

(MF DNES)