Prosinec 2003

Potíže církví a civilizací

Emanuel Mandler

Při oslavách 25. výročí pontifikátu Jana Pavla II. si papež dal ve svém poselství velice záležet na tom, aby bylo zřejmé, že nesmí nastat boj civilizací: křesťanské civilizace s islámem. Vatikán samozřejmě ovlivňuje postoj a činy "křesťanské", to znamená evropské a americké civilizace. A přes postoj Evropy i islámské státy a obyvatelstvo. Již z toho je zřejmé to, co se dočteme v novinách a uvidíme v televizi: že to vůbec není jednoduché.

Odsud, ze střední Evropy nazřeno, spočívá základní potíž v zásadách, které v islámském světě existují v těžko rozpletitelné promiskuitě. Je to jednak tolerance a terorismus, jednak zásada snést se s pohany a zásada všechny pohany zlikvidovat. Ve vztahu k islámským zemím se tak euroamerická civilizace už dnes rozštěpila na dvě části, oddělené Atlantikem. Spojené státy se snaží, jak jen mohou, orientovat se v tomto propletenci a podle toho se také k muslimským státům chovat (kupříkladu Turecko versus Írán), kdežto Evropa zmíněný propletenec neuznává a islámské země jako celek podporuje.

Takže USA jsou, jak vidno, prvním problémem Vatikánu ve vztahu k islámskému světu. Druhý problém, zdánlivě snazší, je Izrael. Islámské státy jej neuznávají a budoucí palestinský stát se bude podle jejich názoru rozprostírat také na území dnešního Izraele. Všichni vědí, co to znamená.

Zapeklitost celé věci spočívá v tom, že Evropa (a Vatikán) se v této záležitosti rovněž ocitají v promiskuitě zásad. Těžko mohou uznávat demokratický Izrael jako legitimní stát a zároveň jednoznačně přijímat postoj islámských zemí a Palestinců, podle něhož Izrael nemá právo na existenci. Zároveň zavírají oči nad terorismem, pokud je namířen proti židovskému státu.

A jak se zdá, evropské hledisko se stále víc přibližuje islámskému. Nevím jak kde, ale u nás i způsobem referování. Jako by zprávy o vztahu muslimských zemí k Izraeli procházely podobnou tabuizační prověrkou jako zprávy o sudetských Němcích. Docela nedávno vzbudil na nedávném summitu muslimských zemí v Kuala Lumpur značný rozruch militantní projev malajsijského premiéra Mahathira Mohameda, který tvrdil, že dosavadní způsob boje proti Izraeli je neúčinný. Aby se podařilo Izrael zlikvidovat, je zapotřebí nejen síly 1,3 miliardy muslimů, ale také postupovat chytřeji než Židé. Tuto informaci jsem našel v jediných českých novinách, a to v této podobě: "Kuala Lumpur: Největší summit muslimských zemí po útocích z 11. září 2001 se nevyhnul antisemitským projevům. Premiér Malajsie Mahathir Mohamad nabádal delegáty 57 zemí na summitu Organizace islámské konference, aby vůči Izraelcům postupovali chytřeji než dosud. "1,3 miliardy muslimů nemůže být poraženo několika miliony židů," prohlásil. "Oni (židé) nepřežili 2000 let pogromů proto, že by údery opláceli, ale tím, že byli přemýšliví. Nemůžeme vůči nim bojovat pouze silou, ale musíme používat rovněž naše mozky," řekl premiér."

Jak je to vše ve světě mírumilovné, že. Jenže není. Židovský stát, který je už dlouho v nelítostné válce s palestinským terorismem, byl podle Michala Mocka v MFD (18. 10.), ostře kritizován Evropskou unií, která sice "tvrdě odsuzuje palestinský terorismus (??), nepřivírá však oči ani nad pochybnými praktikami izraelské vlády." Ty spočívají v "zabíjení bez soudu". "Izrael totiž často provádí útoky s cílem zabít konkrétní osoby (teroristy - pozn. autora), obviněné, avšak neodsouzené z organizace teroristických útoků." Unijní kritika odráží prý i "sílící pochybnosti, zda Izraeli jde skutečně o mír s Palestinci, jak tvrdí."

Takové pochybnosti skutečně trápí mnoho lidí v Evropě. Naopak ale pochybnosti o tom, zda Palestinci spolu s většinou muslimského světa chtějí smést Izrael do moře, zřejmě - právem - neexistují. Vždyť se tím ani netají! Takže po zbytek svého pontifikátu to Jan Pavel II, který usiluje o soužití civilizací a jemuž je antisemitismus bytostně cizí, nebude mít s civilizacemi lehké.

(www.bohumildolezal.cz)