Prosinec 2003

Chtěl nahlásit krádež, ale neměl komu

Radek Kedroň

Jaroslav Rybák žije už léta ve Švédsku. O to víc je rozčarovaný ze setkání s českou policií. Loni v září zaparkoval svůj saab na parkovišti před supermarketem v pražských Stodůlkách. Stačilo patnáct minut a z vozu mu zmizely dvě tašky. A s nimi peníze, platební karty, cestovní pas či lístky na trajekt, vše za více než osmdesát tisíc korun.

Čekal rychlou akci, marně

Když přicházel k vozu, všiml si, jak od něj utíkají dva muži a spěšně nasedají do světlé Mazdy 626. I když se za autem jen zaprášilo, stihl si zapsat poznávací značku a okamžitě telefonoval na policii. Rybák, který se tak po letech dostal do kontaktu s českým policejním sborem, očekával, že uniformovaní muži bleskurychle rozhodí sítě a zloděje chytnou za pár desítek minut i s lupem.

"Mám právo se najíst, ne?"

To ještě netušil, jak se velmi mýlil. Na krizové lince mu řekli, ať počká na příjezd hlídky. "Zdálo se mi, že jim to trvá dlouho, a proto jsem volal znova a zdůraznil jsem, že mám i značku auta. Vůbec to policistu nezajímalo," vzpomíná dvaasedmdesátiletý muž. Policejní vůz přijel až po hodině. Když osádce hlásil značku mazdy, jen mávla rukou. Prý ji má nadiktovat až do protokolu, který s ním někdo sepíše na služebně. Pořád to byl začátek jeho boje s policejní mašinerií. Na stanici čekal další tři čtvrtě hodiny, než si jej zavolal jistý nadporučík. Jen co se Rybák zeptal, proč musel tak dlouho čekat, odvětil, že "má přece také právo se najíst". Nicméně ani potom nepřišla bleskurychlá reakce. Místo toho, aby policista vyhlásil pátrání po autě, raději okradenému několikrát připomněl, že na vyšetření případu mají dva měsíce. "Měl jsem dojem, že policie, místo aby honila zločince, tak se jim ze všech sil snaží pomáhat. Aby měli čas na likvidaci důkazů," hodnotí obstrukce Rybák, který eskapádu dokládá protokoly.

"Vyšetřovatelka má volno"

Veškeré iluze ztratil až druhý den, kdy se přišel přeptat, jak jeho případ vypadá. Dostal omračující informaci: kauzu má na starosti vyšetřovatelka, která má dovolenou a ve službě bude až za pět dnů. Rybák nakonec přinutil policii, aby vyslechla i majitele auta - Albánce žijícího v Brně. Sotva vyšetřovatelům do protokolu nadiktovali, že v Praze nikdy nebyli, propustili jej. Okradený se přesto nevzdal a sepsal stížnost. Po týdnech obdržel čtyřřádkový dopis od ředitele policie v Praze 5, který přiznává, že "dotčení policisté pochybili". "Za zjištěné nedostatky se Vám tímto omlouváme," píše policejní šéf Jiří Červenka. Nic víc, nic míň.

Podtrženo, sečteno: Rybák přišel o osmdesát tisíc korun, hodiny strávil vyřizováním nových dokladů a telefonováním na policii, aby mu na konec přišla omluva bez vysvětlení. "Chci, aby mi policie uhradila škodu, protože kdyby jednala rychle, mohli být pachatelé dopadeni téměř okamžitě," zlobí se Rybák. "Nač se vyhazují peníze za vydržování policejního aparátu?"

(MF DNES)