Prosinec 2003

Nalezen způsob nápravy porušování práva

Karel Mašita

Nalezen způsob nápravy porušování práva

Karel Mašita

Některé české „vrcholné“ politiky, převlečené za ministry současné vlády ČR, napadla nedávno zajímavá myšlenka, jak některým tuzemským právníkům, povýšeným na soudce, kteří velmi často soudí vskutku mizerně a svá rozhodnutí ještě samolibě označují za „nalézání práva“, s pomocí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) dokázat, že tomu tak skutečně je.

Je vcelku smutné, že tuto myšlenku do Česka zavedla až rezoluce parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1226 z roku 2000, nicméně jako návrh novely zákona o Ústavním soudu ČR ji ta vláda na svém zasedání letos 26. března schválila. Poté se stala předmětem jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, která ji ve svém finálním třetí čtení v úterý 4. listopadu 2003 přijala. Po očekávaném přijetí i v českém parlamentním senátu tak občané v Česku konečně získají možnost domoci se svých právních nároků a to i když trvale žijí v zahraničí a navzdory předchozím odmítavým postojům značného procenta shora řečených českých, zhusta ještě komunistických soudců.

Meritem oné myšlenky je fakt, že u ESLP se hromadí stížnosti vůči české justici a ESLP je začíná zpracovávat. Po předběžném přezkoumání, zda je k jejich projednání ESLP kompetentní, bývá rozhodnuto, že ano a že se proto jimi má a bude zabývat dál. Koneckonců je tomu jen pár týdnů, co proti České republice pár věcí rozhodl a odsoudil českou vládu zaplatit stěžovatelům nemalé finanční zadostiučinění.

To ale českou justici už nezajímalo, poněvadž ESLP neruší rozhodnutí soudů jednotlivých států, jen zkoumá, zda soudy postupovaly v souladu s mezinárodním právem. Když zjistí závažné pochybení na úkor základních lidských práv, které se jednotlivé státy zavázaly dodržovat, uloží příslušným vládám těchto států jako vrcholným orgánům státní správy soudů zaplatit stěžovatelům jakousi víceméně symbolickou finanční satisfakci.

Pro české soudy jsou to tedy „věci rozhodnuté“ a tím pro ně skončily. Pro vládu to ale tak jednoduché není. A to hlavně v mezinárodních politických vztazích, neboť musí například před výborem ministrů Rady Evropy a i před Valným shromážděním OSN vysvětlovat, jak se s rozhodnutími ESLP vypořádává. A to už může být pořádný problém jednak z pohledu právní důvěryhodnosti na mezinárodním fóru a za druhé z obecné důvěryhodnosti právních vztahů státu a občanů. Než totiž může někdo podat stížnost ESLP, musí nejprve využít všechny možnosti tuzemského práva. Tedy musí vše projednat obecné soudy a až po té lze podat stížnost k tuzemskému ústavnímu soudu. Často tak dochází k tomu, že než stížnost dostane, jsou promlčeny všechny zákonné lhůty k jejímu podání a pak mu nezbývá nic jiného, než z důvodu promlčení těchto lhůt stížnost zamítnout. Anebo dostane soudní spis v takovém stavu, že rozhodovat nemůže a stížnost také musí zamítnout. A pak jsou to tisíce soudních případů, které se táhnou celá léta, aniž v nich soudy nějak rozhodnou - to je nejčastější příčina stížností ESLP.

Procesních variant, v nichž ústavní soud nemůže náležitě rozhodnout, jsou tisíce. Navíc některé obecné nálezy ústavního soudu a jeho právní závěry často vůbec nerespektují, rozhodují dál jako předtím a jelikož ústavní soud už projednanou věc znovu projednávat nemůže, další stížnost v té samé věci také odmítá. Čímž vzniká nekonečná „souhra variant“ a v konečném důsledku i faktická nemožnost dovolat se v tuzemsku práva.

Což je právě problém, který za ČR nemůže řešit ESLP a naopak ho musí řešit výhradně tuzemský zákonodárce – tedy parlament. Což je i smyslem vládní novely zákona o Ústavním soudu ČR. Totiž provést v něm takové změny, aby ústavní soud nemohl z pouhých procesních důvodů oprávněné stížností odmítat. A aby v už odmítnutých stížnostech, které ESLP uznal či uzná za oprávněné, bylo možné řízení u ústavního soudu obnovit. Aby tak občané měli právní jistotu především tam, kde jejich právní spor vznikl, a ne aby se museli pracně domáhat svých práv až u mezinárodních soudních institucí.

Svým kladným přijetím to tedy základní část českého zákonodárného sboru umožnila. Otázkou nicméně zůstává, proč se o tak závažné změně v českém právním prostředí nejsledovanější média v ČR vlastně vůbec nezmínila. Leč to už je jiné téma.