Prosinec 2003

Jiné myšlení

Vlastimil Marek

Nejen duchovní mistři všech dob (ti jaksi nepřímo), ale dnes i přímo a otevřeně jsme vyzývání ke změně myšlení. Naposledy a důrazně o to požádalo shromáždění laureátů Nobelových cen v prosince 2001: “Abychom přežili ve stále rychleji se měnícím světě, musíme se naučit myslet jinak, nově.” Co je to to jiné, nové myšlení?

Když v 60. letech začal Roger Sperry zkoumat rozdílné specializace mozkových hemisfér člověka, zjistil, že “každá hemisféra se chová tak, jako by si nebyla vědoma kognitivních událostí, které proběhly v hemisféře opačné.” Od té doby víme díky stále dokonalejším výzkumným a zobrazovacím metodám stále víc, jak funguje mozek, a tedy, přeneseně, jak vnímáme a dokonce myslíme. Nebo jinak, že nejsme, jak jsme se nazvali v rámci pýchy vědeckého poznání, tvorové rozumní (homo sapiens), ale spíše plni nezvládnutých emocí.

Jinými slovy, ukázalo se, že “programy” evolucí vtištěné do našich mozků jsou dnes neuvěřitelně zastaralé, a že nemůžeme žít, ale ani myslet, aniž bychom své myšlenky “nenamáčeli” v emocích, což ovšem kvalitu našeho racionálního uvažování značně snižuje. Rozčilený a nešťastný mozek se totiž rozhoduje úplně jinak než mozek šťastný a spokojený.

Dnes už doslova “vidíme”, co se děje v mozku při té či oné činnosti, a zjistili jsme, kromě jiného, že např. buddhismus, lépe řečeno pravidelná meditace přináší štěstí. Že mozek lze a je třeba “trénovat” právě tak jako biceps nebo paměť. Že myslíme většinou omezeně, ale máme na víc. Že se prostě musíme, řečeno počítačštinou, resetovat, že musíme defragmentovat svůj hard disk, a začít vnímat a myslet jinak.

Jiné myšlení je spíše pravohemisférové než čistě racionální, se zvládnutými emocemi, spíše paralelní či holistické, než lineárně logické. Materialisté odpustí - spíše duchovnější než materialistické. Taky nás na to teoretická fyzika připravuje už 80 let. Jinými slovy, jiné myšlení je založeno na hlubším poznání sebe sama, na pravidelném tréninku, na soucitu a meditaci. Schopné nazírat věci v proporcích a souvislostech. Vědomé si svých omezení, tedy tolerantní k jinému způsobu vnímání či interpretace. Ne statické, účelné, zkoumající z odstupu detail, ale vitální, organické, spontánní a hravé, zúčastněné, celostní a se zpětnou vazbou k celku a vztahům. Uznává rozmanitost, pluralitu, menšiny, výjimky a multikulturnost (nebazíruje tedy na jednotě, univerzalitě, majoritě a standardizaci). Ne pouhá fakta, nýbrž souvislosti.

A když už jsem zabrousil do světa počítačů, posloužím několika příklady o tom, že vše je jinak, než jak si naši racionalitu za každou cenu vyžadující otcové představovali, a že myšlení je daleko víc, než jsme tušili, a že se klube zcela nový přístup k realitě a možnostem, jak s ní žít a jak ji tvarovat. Už v průběhu 90. let totiž někteří nepředpojatí počítačoví nadšenci zjistili, že když se např. blíží bouřka, nebo je manželka rozčilená, nelze skládat hudbu na počítači. Netrpělivý a tupostí klienta rozčilený softwarový odborník nad začátečníkem, který nechápe postupnost jeho vysvětlujících pokynů, věci a software spíše ještě více zamotá.

Vím o mladíkovi, který se živí tím, že anglickému investorovi radí, jak spekulovat na burze. Je totiž, intuitivně a vědecky nevysvětlitelně, přesně na tom místě, kam o vteřinu později dorazí ty správné a hlavně čerstvé informace o cenách různých komodit a jeho klient tak jako investor může reagovat jako první. Sám také rád hledám na internetu spíše intuitivně, ani vlastně netuším, co hledám, a najednou, jakoby náhodou, dostanu ty informace, o kterých jsem před chvílí ani nevěděl, že jsem je hledal.

Nedávno mi jeden počítačový odborník na viry vyprávěl o kolegovi, který opravuje coby správce sítě případné problémy mentálně. Když mu zavolají, že tam či onde je porucha, poprosí je, aby počkali dvě hodinky, udělá si čas místo, zavře oči, zamedituje, představuje si onu síť, většinou nalezne nějaké problematické místo a představuje si, že provoz je opět hladký a data plynou. Pak mu volají, že už nemusí chodit, že síť najednou funguje.

Nádhera, že? Každé dítě je génius, a pokud jeho mozek nezablokujeme my, dospělí, dokáže neuvěřitelné věci. Na mysl se derou logické otázky: jak dalece už dnes ovlivňuje psychický stav člověka stav počítače, na kterém pracuje? Jak bude muset být počítač budoucnosti, který bude pracovat na atomární úrovni, odstíněn proti takto negativním vlivům emočně negativního myšlení člověka?

Jak občas přicházím do styku s mládeží, nemohl jsem si nepovšimnout, že zatímco středoškolská mládež je otevřená a všestranně zvědavá, ochotná a schopná jiného myšlení, již v druhých ročnících vysokých škol myslí studenti bohužel jaksi zabedněně, lineárně. Jak tak hovořím s těmi, kteří chtějí poradit, zjišťuji, že jejich problémy jsou přímým důsledkem způsobu, jakým myslí. Nemají nápady, bojí se odvázat, radovat, propojovat, vymýšlet nesmysly, smát se. Chybí jim, jako sůl (intuice) nad zlato (dosavadní racionality), jiné myšlení.

Chybí jim myš(lenka). Život je samozřejmě daleko víc než příslušný problém a jeho řešení v manuálu. Známá spisovatelka mi vyprávěla, že se jí porouchal počítač. Odborník nemohl chybu nalézt, nějak to nakonec spravil, ale druhý den počítač opět klekl. Nezbylo než to zkusit jinak, odšroubovat bednu, a hle, mezi jednotlivými vloženými destičkami s množstvím tištěných spojů se skvěla myší hovínka. Ano, v tom počítači asi po nocích vegetovala myš. Tohle zcela jistě není v žádném seznamu případných poruch nikde na světě. Přesto, nebo právě proto, by se nám všem vyplatilo, kdybychom se i v myšlení řídili prastarým buddhistickým heslem “Nečekej nic, ale buď připraven na všechno.”

Naše děti se totiž naštěstí již rodí s jinak strukturovaným mozkem. Jsou jaksi více připraveny na svět počítačů a život, který překvapuje a baví. A nám odrostlejším nezbude, než se radovat a (zpočátku si jen) hrát na jiné myšlení. Mozek se totiž dá nejen defragmentovat, resetovat, ale i nově, jinak, přeinstalovat. Chce to zkusit myslet jinak. A pak tři měsíce vydržet - a hardware se přizpůsobí novému software. Člověk začne myslet jinak. A snad přežije.