Prosinec 2003

28. říjen

Miloš Černý

Letošní výročí vzniku Československa byl krásný den, který lákal k vycházce. I já jsem neodolal a šli jsme se se ženou projít do míst, která jsou nám blízká, na Pražský hrad, na Malou Stranu, na Petřín.

Na Hradě se právě chystalo za pozornosti televizních kamer kladení věnců k soše prezidenta Masaryka. Bylo tam spousta lidí i usoudili jsme, že na celý akt se podíváme večer v televizi a raději navštívíme další krásná místa v Praze. Sešli jsme na Malou Stranu. Sice ne zahradami pod Hradem, neboť devadesát pět korun za vstup nám připadalo příliš - proč alespoň o tak významném svátku není vstup bezplatný? Stát nekonečnou frontu na lanovku jsme nechtěli - jízdní řád lanovky se asi musí dodržovat svátek nesvátek - vyšli jsme tedy nahoru pěšky.

U hvězdárny na Petříně stojí krásná socha letce, astronoma a spolutvůrce Československa, generála Štefánika, po němž je hvězdárna pojmenována. Právě se tam shromažďovali lidé, aby u jeho sochy vzpomenuli vyhlášení Československa. Bez televize, bez státníků, jen tajemník slovenského vyslanectí přečetl slavnostní projev, několik desítek diváků postálo minutu na uctění Štefánikovy památky a všichni jsme se rozešli.

Vrátili jsme se zpátky na Hradčanské náměstí, abychom si přečetli stuhy na věncích u Masarykovy sochy a strnuli jsme: u paty pomníku ležela mezi věnci i kytice Pražské organizace KSČM se stuhou, na níž se skvěl nápis "Nezapomeneme". Nechám na čtenářích, zda tuto nehoráznou drzost pochopí jako slib, nebo jako výhrůžku. Ale jsem si jist, že se Masaryk v hrobě obrátil.

(www.AAAWebPages.cz)