Prosinec 2003

Ukázaná platí

Luděk Frýbort

Ale ano, také jsem ustrnul tenkrát, když si Američané zvolili do čela státu jistého Ronalda Reagana. Ó, Bože! Ještě udělají prezidentem fotbalistu, pomyslel jsem si, nečekaje od budoucnosti nic dobrého. Pod žezlem Reaganova slabého, ústupného předchůdce došel západní svět na samý okraj záhuby a zdálo se, že teď do ní definitivně spadne. Avšak co se nestalo: filmový kovboj se chytil do křížku s říší zla s odvahou i státnickou moudrostí a smetl ji s povrchu zemského. I přestal jsem si myslet, že americký volič je trouba, ochotný zvolit každého, kdo na něj z obrazovky udělá mužný kukuč.

Ne, že by ovšem k takovému závěru došel každý. Dodnes platí Reaganovo jméno za symbol politické zbrklosti, bezmyšlenkovitého střílení od boku, inu, nezdálo se a dosud se každému nezdá smetení říše zla. Čtrnáct let po tom skutku se situace skoro opakuje; voličstvo pověřilo správou amerického státu Kalifornie jakéhosi Arnolda Schwarzeneggera a komu huba narostla, každý se může potrhat smíchy. Herec! Kulturista! Terminátor! A Němčour k tomu, ozývá se uštěpačně z luhů českých, na nichž, jak známo, jsou voleni pokaždé jen mužové ryzí, svému úkolu věrně oddaní. Pan Máša, komentátor LN, nadepsal 9. října svou poznámku k té věci jasnozřivě »USA über alles« ... inu, jsou to pitomci, ti Američané. Příště ať se zeptají pana Máši, on jim sdělí jak na to, aby se jejich vlasti nezmocnil dravý Teuton a tupomyslný terminátor k tomu.

Nuže, měl bych k té události pár poznámek. Předně: vysmívejte se Americe, ctní žurnalisté čeští, až politika vaší země dokáže ohromit svět něčím lepším, čímž nemyslím duchaplné slohové konstrukce, nýbrž státnický skutek, který se osvědčí. Zatím to věru tak nevypadá. S tím souvisí poznámka druhá: než se začnete komukoli vyšklebovat, počkejte si, jak se zhostí úlohy, již vložil na svá bedra. Třeba v ní selže, nepodaří se mu, co si předsevzal, jeho terminátorské svaly budou chabé k roztětí gordických uzlů praktické politiky; pak budete mít dost času se smát. Nebo se proti vašemu očekávání osvědčí jako druhdy Ronald Reagan; pak ale, podotýkám, náleží posměch a ostuda vám.

Neboť, jak ví každý mariášník, ukázaná platí. Budiž každý souzen podle výsledků svého důmyslu bez ohledu na to, budí-li u koho libost či nelibost svým zařazením na pravém či levém konci ideového bidélka. Je totiž hodno pozoru, jakým opovržením, nedůvěrou a obviňováním z nejvšemožnějších špatností bývá zahrnován politik pravicový, i když se jeho dílo osvědčilo; a jak omlouván a slaven je levičák, byť i bylo k ničemu všechno, nač sáhl a jeho snaha se obrátila v holý opak Můžeme si vzpomenout na podezírání a odsudky, jimiž byl častován například pan Edmund Stoiber, šéf nejúspěšnější německé země v tomto čase, kdy zbytek státu zahaluje mlha úpadku. Kdekdo se může uřehtat i spravedlivým hněvem celý rozpustit nad osobou pana Berlusconiho, státníka, jehož vláda se nepoložila po málo týdnech, jak bývá italským obyčejem, nýbrž trvá a dosahuje úspěchů a obliby. A věnujme do třetice vzpomínku i obzvláště nenáviděnému zloduchu Augustu Pinochetovi: provinilť se ten ohava rázností, s níž zabránil silám pokroku, aby z jeho země vytvořily něco na způsob Castrovy Kuby. Kdyby tomu bylo obráceně, kdyby bývala zvítězila marxistická revoluce s obvyklými horami obětí, tak rozhořčených odsudků by ovšem nebylo; každý přece ví, že když se budují nové světy, lítají třísky.

A tak, drazí čeští komentátoři, mající se kdoví proč za pravicové, ukroťte svou vášeň, s níž už předem odíváte v pytel směšnosti Arnolda Schwarzeneggera. Mohli byste se v něm octnout sami. Ukázaná platí, víte.