Prosinec 2003

Kulhavá srovnání neboli O míře utrejchu

Luděk Frýbort

Texty pana Steigerwalda v Mladé frontě Dnes čtu rád, protože ovládá dobře nástroj svého řemesla, totiž jazyk. To na rozdíl od nejedné hvězdy české publicistiky, jejíž výtvory připomínají zápis z výroční schůze JZD. Nesmí se ale článek páně Steigerwaldův dotýkat témat, k nimž vyslovil své orákulum pan profesor Klaus a s ním veškerá partaj ODS, jíž pan Steigerwald elegantně a nenásilně, ale přece jen fandí. Jak už ani jinak být nemůže, odnese to občas i jistý výplod ďáblův jménem Evropská unie.

V článečku nazvaném EU a černé postupy, zveřejněném v jmenovaném listu dne 30. září, se pan Steigerwald s potěšením chápe nedávno propuknuvšího skandálu v Evropské finanční komisi a vyhlašuje úlevně: korupce je všude! A jelikož je tedy všude včetně EU, nesmíme si myslet, že by nás tento pochybný spolek odnaučil korupci a dalším černým postupům. Ani tomu není tak, že bychom byli duchovní invalidé, pokroucení postkomunismem, ale až v EU budeme, Evropané nás naučí mravům a všechno se zlepší. Kdeže! Já zloděj, ty zloděj, oba jsme bratři rodní, nemající si ani co vyčítat, ani od sebe navzájem co jiného čekat, není-liž pravda. A věřit, že zahraniční lidé jsou z podstaty čestnější a poctivější a že tyto vlastnosti na nás budou mít pozitivní vliv, je naivní, dovozuje pan autor.

Ač je mi proti mysli poučovat muže tak slovutného, několika poznámkám se nevyhnu. Především bych si dovolil pokládat za drahně obehranou a solidního publicisty nehodnou výmluvu všech špatných žáčků - prosím, ale Lojza dostal taky pětku! Nikoliv, cizím selháním není zahlazeno naše, poskvrnou jiného vlastní štít není vycíděn. Zadruhé a nejhlavněji: jest cosi jako míra věcí. V Moldávii je korupce - ve Švédsku je korupce. Kapka utrejchu a putýnka utrejchu totéž jsou. Neníť tato metoda nic nového; užívali jí s úspěchem už marxističtí aktivisté na Západě v předlistopadových dobách. Že jsou v Sovětském svazu koncentrační tábory? No, bóže. V Americe taky zavírají lidi do basy. Jelikož v jedné ze zemí té zlořečené unie žiji a kolem sebe se dívám, chci říci: omyl, pane Steigerwalde, zdejší ovzduší je opravdu čestnější a poctivější, jak sám mohu pozorovat, když přijeda do Čech nevím, na kolik zámků a řetězů bych svůj majeteček připoutal, starost to již doma nemám. Aniž bych měl kdy zapotřebí uspíšit běh věcí obálčičkou, neboť takový mrav zde není domovem. Jestli jsou zahraniční lidé čestnější a poctivější z podstaty, nedokážu posoudit. Spíš bych řekl, že víc než jakási metafyzická podstata má na značném rozdílu v těch věcech zásluhu skutečnost, že západoevropské obyvatelstvo nebylo vystaveno půlstoleté morální destrukci, již s sebou zákonitě přináší uskutečněný socialismus.

A samozřejmě je i další drobný rozdíl: dopustí-li se kdo na Západě korupce či jiné nečestnosti, dny jeho kariéry jsou sečteny. Zpaměti bych dovedl jmenovat pány, kteří se domnívali, že pravidla slušnosti byla vynalezena pro ty hloupé a obyčejné, oni ve své výjimečnosti z nich však jsou vyňati; bez výjimky se ale mýlili, následek jejich chytráctví je dohnal. V sametové vlasti české ovšem nedožene. Pokaždé se objeví záchrana v podobě nějakého Pepy z Hongkongu, a když ne jeho tedy soudce, který odloží, k přešetření vrátí. A většinou to ani tak daleko nedojde, protože stačí malér vystát, hroší kůží se obrnit. Nebudu to komentovat ... nic vám nepovím ... obraťte se na tiskového mluvčího ... vězme, že tyto typické věty se v krajích západních neozývají, a kdyby se i ozvaly, malér by nezažehnaly. Vše je obráceně, než praví pan Steigerwald: je se čemu naučit od zemí EU v ohledech morálních. A existuje naděje, že po vstupu do tohoto mnohému tak nemilého spolku by mohli být k jistému přijatelnému standardu přivedeni i naši chytráci, ať se jakkoli budou kroutit a na národní zájmy poukazovat. Kdokoli v této zemi máš kus poctivosti v těle, nehledej omluvy a výmluvy, ale modli se za naplnění té naděje, co tvá hříšná duše stačí, neboť asi sotva už se potvrdí slova článku, podle nichž zlepšení ... může povstat z poměrů, které máme doma. Bylo na to čtrnáct let času a čerta starého povstalo.

Na závěr chci podotknout: je jistá podřadná kvalita v přístupu k věcem politickým, jejíž jméno je přívrženectví. Způsob, s nímž se fanda v zásadě a bez hlubšího zkoumání zastává všeho, co se pestří jeho klubovými barvami, přičemž zatracuje a zlehčuje mužstvo protivníkovo. Ne, prosím. Nejsme na fotbale, nýbrž v značně prekérní situaci politické, právní i především morální. A kyne-li nám odněkud byť i sebemenší vyhlídka na nápravu, nepošklebujme se nad ní a nezlehčujme ji povrchnostmi, nýbrž ji s pokorou a vděčností přijměme. Máme toho opravdu, ale opravdu zapotřebí.