Prosinec 2003

Odešel muž, který nelhal

Petr Třešňák

Ve stejný týden, kdy Česká televize s úspěchem navázala na předlistopadovou tradici pokračováním seriálu Nemocnice na kraji města, připomněla smutná událost také jednu důstojnější etapu normalizační kinematografie. Po dlouhé nemoci zemřel minulé pondělí (20.10.2003, pozn. red. CS-magazínu) tvůrce a kameraman audiovizuálního samizdatu Originální videojournal Michal Hýbek (46). Před jeho záběry sice koncem osmdesátých let nevysedával v neděli večer celý národ, ve své době ale dokázal věc mnohem těžší – natáčet a nelhat.

Už v pětadvaceti letech přitom okusil, že jakákoli svobodná tvorba přijde v profízlovaném Československu pěkně draho. Jednoho listopadového večera roku 1980 se ještě coby vysokoškolský student chemie svěřil kamarádovi, že se podílí na vydávání samizdatového kulturního časopisu Vokno. Už o tři dny později se to dozvěděla StB a Michal Hýbek šel na 18 měsíců do kriminálu. Oním kamarádem byl totiž prominentní agent tajné policie, jinak obdivovaný protirežimní písničkář Jim Čert. Ostatně po návratu z kriminálu nabízeli estébáci takovou spolupráci i Hýbkovi – s lákavou nabídkou, že pokud svolí, bude moci dostudovat přírodovědeckou fakultu (chyběly mu dvě poslední zkoušky). S vysvětlením, že „nežaloval ani jako malé dítě“ se Hýbek ze služby pro socialismus omluvil.

Snad je každá smůla k něčemu dobrá: ve vězení na Borech se nedostudovaný chemik a amatérský filmař spřátelil s Václavem Havlem a na přelomu let 1985–86 pak o něm na 16milimetrovou kameru natočil dokument, vůbec první, jaký kdy o tomto muži vznikl. Zhruba ve stejnou dobu Havla napadlo, že by nebylo špatné rozšířit záběr podzemní kultury o samizdatovou „televizi“ a začal shánět techniku. „Na Západě je už v prodeji nový systém videokamer Sony Video8,“ psal pod krycím jménem Leopold v dopise mecenáši Charty 77 Františku Janouchovi do Stockholmu, „je to mnohem menší, praktičtější a není to prý drahé. Leopold by o tu věcičku rozhodně stál.“ Jen co věcička prostřednictvím kurýra do zadrátovaného Československa dorazila, disidenti začali natáčet. Výsledkem byl právě Originální videojournal – svobodný a necenzurovaný „televizní“ magazín, který se natáčel na videokameru, kopíroval na desítky kazet a distribuoval mezi lidi jako alternativa prolhané normalizační televizní publicistiky. Duchovní matkou projektu byla Olga Havlová, Hýbek dělal hlavního kameramana a střihače. „V mládí mu v rukou vybuchla výbušnina, takže neměl prsty,“ vzpomíná na kolegu další kameraman Videojournalu Přemysl Fialka, „bylo až neuvěřitelné, jak byl bez nich šikovný a co s technikou dokázal.“ Michal Hýbek obstarával i nejrizikovější část výroby – zatímco samotné natáčení nemohl režim nijak postihovat, na rozmnožování „protistátních materiálů“ byly tvrdé paragrafy. A právě Hýbek na několika přístrojích celé noci kopíroval kazety.

Originální Videojournal přinášel tři roky zprávy všeho druhu – od informací o politických vězních (například zpravodajství z pohřbu Pavla Wonky), od reportáží o zničeném životním prostředí až po záběry z vernisáží či koncertů – ironií osudu Hýbek natočil i vystoupení svého „kamaráda“ Jima Čerta, o jehož udavačské aktivitě neměl ani tušení.

Pro riskantní situace jako třeba protirežimní demonstrace Hýbek tehdy vynalezl přímo bondovský způsob natáčení – do koženého kufříku se schovanou kamerou se vystřihla díra pro objektiv. Právě tímto způsobem pak štáb videojournalu natočil i scénu zatýkání Václava Havla estébáky v civilu, jejíž uveřejnění státní moc doslova rozzuřilo. Je nasnadě, že po revoluci začal Michal Hýbek pracovat v České televizi, jako kameraman točil zpravodajství, reportáže i dokumenty, dokud mu vážná nemoc nezabránila pracovat.

Nepochopitelný patos, který česká média minulý týden věnovala návratu primáře Blažeje na obrazovku, snad dovoluje věnovat vzletnější slova i člověku, který si svou zprávu o normalizaci na rozdíl od lékařů z předměstí nevymýšlel ani nepřikrášloval. Jestli je v nebi televize, Michal Hýbek bez práce nebude.

(Respekt)