Prosinec 2003

Blechschaden v Nerudovce

Miloslav Zima

aneb Když Češi myslí, je Evropa daleko

Češi měli opoziční smlouvu a Havla na Hradě a já jsem kolem poledne o Velikonocích scházel od Hradu k Nerudovce. Náhle se ozvala zleva zespodu rána dopravní nehody. S ostatními zvědavými chodci jsem pohledem přes zídku zjistil, že se srazila dvě, pro Čechy „nadstandardní“ auta s českými SPZ (státní poznávací značka, pozn. red. CS-magazínu). Zavinilo to volné parkovací místo, které spatřili dva, jež jsem původně považoval za Klausovské zbohatlíky, současně. Nerudovkou nahoru jely totiž černý BMW a za ním stříbrný mercedes. BMW parkoviště přejel, zastavil a začal pozpátku zaparkovávat. Na stejné parkoviště ale již vjížděl popředu mercedes. BMW ho trefil ještě před parkovištěm zadním rohem do levých zadních dveří. Shodou okolností právě sjížděla z prodloužení Nerudovky policejní škodovka osazená příslušníkem Městské policie. Celé události bych si dále nevšímal, kdyby se neuvolnilo další parkovací místo, asi o tři místa výše, na které zaparkoval ten BMW. Řidič zaparkoval pozadu stylem, který se tu nazývá "dej mu gumu", to znamená za protáčení kvičících kol. Bylo to riskantní, nesmyslné, ale zvládl to virtuózně. Když jsem se dostal do Nerudovky na úroveň toho BMW, řidič právě vystoupil a vyrazil šikmo přes ulici. Chůze mu na té silně šikmé ploše dělala extrémní potíže, takže jsem se divil, jak přijde mladý postižený člověk k takovému autu a proč s ním tak nešetrně zachází. Za asistence městského strážníka dorazili oba do bistra a on si dal panáka na leknutí. Podíval jsem se na toho řidiče lépe a zjistil, že není tělesně postižený, nýbrž nalitý "až po okraj". Tím se pro mne stala tato zajímavá. Šel jsem k výčepnímu a zeptal se ho, jak to, že nalil opilému po nehodě alkohol. O ničem nevěděl, žádný alkohol nenaléval. Na moji důrazněji opakovanou otázku s dovětkem "Vy ho znáte, tykali jste si; kdo je to?" mě vykázal z lokálu. Šel jsem tedy k tomu BMW. Vepředu, vedle řidiče byla na podlaze modrý policejní maják se sirénou na zásuvku pro zapalovač, vzadu v prostoru pro nohy ležely rozházené papíry se záhlavím přes celou stránku: "Policie České republiky", vzadu na autě byla nálepka "Hrad".

Záhy se začali měnit a rozmnožovat policejní aktéři. Mezi policisty a oběma zúčastněnými stranami se rozejela jednání, která jsem sledoval dvě hodiny a potom neukončená opustil. Během této doby pobíhal řidič policejního BMW po Nerudovce jako ratlík; o mnoho více než s pouličním psem se s ním také nedalo komunikovat. Většinu času dělal veselý a bezstarostný dojem. Mohl dělat, co chtěl, s jedinou výjimkou. Když se dvakrát pokusil se mnou navázat kontakt, bylo mu v tom uniformovanou policií rezolutně zabráněno. Začal jsem ty množící se uniformované počítat a došel jsem ke 14 uniformovaným příslušníkům v nejméně 11 policejních vozech. Šlo o to, že se pokoušeli přesvědčit svého kolegu z BMW, že má zaplatit řidiči mercedesu 15 000 Kč a všichni na to celé zapomenou. Tuto verzi mi překvapivě sdělil druhý účastník nehody, který mi vysvětlil, že už mluvil s policií a že se mi chtějí společně omluvit za to, "že jsem se stal během mého krátkého pobytu v Čechách svědkem takové trapné záležitosti". Podivil jsem se, odkud mají to s mým krátkým pobytem a on mi dále vykládal, že jel právě s manželkou koupit dům v Nerudovce pro své muzeum. Řekl jsem mu, že nevidím důvod pro jejich omlouvání. Omluvit se a odstoupit by musel Gross (ministr vnitra, pozn. red. CS-magazínu) a Havel při tom chlévu, kterým je policie na Hradě. Jelikož ani státní ani městská policie nedosáhla řešení, přiměli asi po hodině kolegu z BMW, aby zavolal na Hrad. A skutečně, otevřel kufr od auta a v něm začal hledat. Hrabal se v obrovském klubku z různého, zčásti sportovního oblečení, tenisových propriet, bot a dokumentů Policie České republiky. Vytáhl nakonec diplomatický kufr a z něho mobilní telefon. Zavolal a z Hradu nepřišli, ale přihnali se. Dva, on a ona, oba malé postavy a vysoce asociálního vzezření, a jak se brzy ukázalo, i chování. Začali vyjednávat na nové bázi. Posléze uznali nutnost zaplacení 15 000 Kč a domlouvali svému opilému kolegovi, u kterého ale při finančních otázkách vysazovala jakákoli komunikace. Potom s ním chtěli zmizet směrem k Hradu, což nechtěli uniformovaní dovolit, přičemž ukazovali cukáním hlavou mým směrem. Nepomohlo ani, když se o toho ožralého s uniformovanými tahali jako o pytel brambor a žena z Hradu vykřikovala hrozivě znějící otázku: "To musí přijít Vašek sám?" Posléze přišel druhý účastník nehody s uniformovanými na nápad, že to zaplatí ti dva střízliví civilové z Hradu, a aby si to později s kolegou vyrovnali. Naši hradní činitelé sice zmateně, ale přesto rozhodně tento návrh zamítli, z čehož jsem usoudil, že to s důvěrou mezi hradními policisty bude horší než mezi obyčejnými gaunery.

Během těchto vyjednávání mě oslovila starší dáma a požádala o pomoc. Chtěla mi ukázat dům níže v Nerudovce, ze kterého vyštvali její přítelkyni, starší paní, a že si ten dům již renovuje známý poslanec. Situace se náhle změnila, když přijela mladá vysoká, atleticky rostlá příslušnice Městské policie. Rozhlédla se, uviděla toho ožralu, šla k němu, zkroutila mu ruku za záda, druhou rukou ho chytla za krkem a mazala si to s ním k VW Busu, kde prý mohli testovat na alkohol. Vypukl řev, jako když hodí rozbušku do kurníku. Všichni, oba civilové i uniformovaní po ní skočili, musela ho pustit a odjela.

Během těch dvou hodin jsem se několikrát pokusil bez úspěchu různým partnerům vysvětlit, že oněch 15 000 Kč je nepodstatných. Že jde o jiné otázky. Základní otázka je: Použil ten ožrala BMW služebně, nebo privátně? V závislosti na odpovědi následuje řada otázek dalších, vyplývajících ze skutkových podstat: buďje to opilost ve službě, nebo zneužití státního majetku atd. Na žádném případě nesmí tento člověk s BMW odjet, s čímž pevně počítal, protože představuje obecné nebezpečí. Ale jak jsem již naznačil, viděl jsem to tak sám. Češi na mne koukali s nepochopením, policie neviděla důvod zasáhnout s odůvodněním, že se účastníci nehody dohodnou. Jediný bod, ve kterém jsme se shodli byl, že by se mělo zjistit, co je s jeho služební zbraní. Nepodnikli ale nic. Nevím, jak to dopadlo, zda to ututlali nebo ne, ale dnes jsem se k tomu vrátil z následujícího důvodu.

Mnohdy, kdy vyjde najevo něco málo z těch nesčetných selhání české policie podřízené neškodnému ministrovi, který si získal jsvou popularitu nicneděláním a nadržováním bývalým nomenklaturním kádrům, vzpomenu si na tuto příhodu a ptám se, proč myslí domorodí Češi jinak. Vezměme příklad z poslední doby. Stanislav Gross poslal "na delší dobu na silnice 5 000 policistů". Zatímco se exulant, nebo EU občan zeptá "Jak je to možné? Co dělalo těch 5 000 ,funebráků´ doposud, jak to, že ta horda nikde nebude chybět? Za co je Gross vlastně platí?", vidí to domorodí Češi vesměs jinak a vyjadřují uspokojení a uznání. Oni dokonce věří, že se tím stávají evropštější. Ale s takovými myšlenkovými postupy, jedno na které úrovni, vystačí pouze na evropské šašky.

(redigováno CS-magazínem)