Prosinec 2003

Zachraňte burzu.

Marek Pokorný

Zachraňte burzu. Český kapitálový trh skomírá – nezajímá firmy ani vládu

Pražská burza nefunguje: od kupónové privatizace na ni nevstoupil žádný nový český podnik. Tato dávno známá skutečnost Komisi pro cenné papíry a vedení burzy vyburcovala k záchrannému plánu. Žádají vládu, aby dala na trh akcie některých polostátních firem, zjednodušila podmínky pro obchodování a daňově zvýhodnila investory. Tyto návrhy dostane tento týden jako první na stůl ministr financí Bohuslav Sobotka – ten ale již předem dává najevo, že nemají velkou naději na úspěch.

Tajnůstkáři neuspějí

Ve vyspělých zemích je burza místem, kde shánějí perspektivní firmy finance. V Česku to ale neplatí. Od počátku se na ní pouze přehazují balíky akcií z kupónové privatizace. První vlaštovkou měl být před dvěma lety nepříliš známý brněnský zpracovatel plechů Limart. Nakonec ale od záměru vstoupit na kapitálový trh upustil, když zjistil, že by o jeho akcie nebyl zájem. A tak jediným novým podnikem na burze za poslední léta je od loňského října majitel České spořitelny, rakouská Erste Bank. Lépe řečeno: vystřídala zde spořitelnu. Poté, co z kapitálového trhu zmizelo na 1700 kupónových akcií (oprávněně, protože se s nimi takřka neobchodovalo), je na něm necelých 70 podniků. Přitom ale sedm hlavních – ČEZ, České radiokomunikace, Erste Bank, Komerční banka, Philip Morris, Telecom a Unipetrol – tvoří 98 % všech obchodů.

Co je důvodem takové stagnace? „Vstoupit na burzu znamená také otevřít se konkurentům, informovat o sobě, a to firmy nechtějí,“ míní zástupce generálního tajemníka burzy Jiří Opletal. „Řada podniků má i vzhledem k divoké privatizaci co skrývat,“ dodává analytik České spořitelny Libor Vinklát. Podle něj byl ostatně neprůhledný původ prvotního kapitálu hlavní důvod, proč investoři při předběžném průzkumu Limartu nejevili o jeho akcie zájem. (Sami představitelé Limartu se o svém burzovním dobrodružství odmítají bavit.) Roli hraje i pružnost bank a jejich dnešní nízké úroky – úvěr lze získat prakticky okamžitě, zatímco umístění akcií na trh a jejich prodej by trvalo řadu měsíců. „Menší podnik si navíc zahraniční investor raději koupí celý,“ konstatuje Opletal.

Česko je však v tomto směru výjimkou, ve vyspělých zemích většina firem hledá peníze právě na burze. „Vstup na burzu zvýší vlastní kapitál firmy a zlepší její finanční stabilitu,“ vysvětluje výhody analytik PPF Pavel Kohout. „Firmu přítomnost na burze zdůvěryhodní a usnadní jí přístup k dalším penězům – tedy cena dalších peněz se jim zlevní.“

Maďarsko? Neznám

Na okolních burzách je mnohem živěji. „Nyní chce maďarská vláda prodat přes burzu 15 % místních rafinerií MOL za deset miliard korun, což je více, než naše vláda čeká za celý Unipetrol,“ říká ředitel Wood & Company Jan Sýkora. Podobným směrem jako Maďarsko by se podle analytiků mělo vydat i Česko. Jako první se nabízí 16 % ČEZ (státu by stále zbylo 51 %), další horcí kandidáti jsou Česká pošta, Česká správa letišť či České aerolinie. „Mělo by to okamžitý efekt pro rozpočet, podpoří to i následný růst ceny,“ upozorňuje analytik Jan Schiesser z Atlantiku FT. „Jenže vláda kapitálový trh ignoruje, protože mu nerozumí.“

Rozhýbání burzy by mohlo přitom prospět i domácí ekonomice. „Přímé zahraniční investice se staly u nás modlou, zatímco na domácí kapitál – finanční majetek občanů v hodnotě několika set miliard korun – se zapomíná. Není potom divu, že postupně odchází do zahraničí, zejména do Lucemburska a Irska,“ říká již citovaný Pavel Kohout. „To se již děje několik let. Čeští občané postupně přesouvají své úspory do zahraničních cenných papírů, zejména podílových fondů. Nejedná se o malé částky, nýbrž o desítky a stovky miliard korun. Tyto prostředky by mohly pomáhat v rozvoji domácích podniků.“

Ministr financí Bohuslav Sobotka má ale na věc jiný názor. „Zatím to není na pořadu dne. Ale jistě o tom můžeme v budoucnu při přípravě privatizační strategie uvažovat,“ říká Sobotka, který se netají skepsí k domácímu kapitálovému trhu a prohlašuje, že jej jeho situace netrápí. A co říká na to, jak burzu využívá maďarská vláda? „Nevím, jak to chodí v Maďarsku.“

Chceme být vidět

O vstupu na burzu uvažoval před dvěma lety například výrobce nápojů Walmark z Třince. „Předpokládali jsme, že budeme potřebovat kapitál na rozjezd zahraničních poboček. Dokonce jsme si nechali dělat rating od Moody’s. Ale nakonec jsme expanzi pokryli z vlastních zdrojů. Emise navíc stojí nějaké peníze a bylo velké riziko, že ji celou neudáme,“ vzpomíná ředitel Walmarku Valdemar Walach. O vstupu na burzu uvažoval i českobudějovický výrobce počítačů AAC – ten ale pozdržel tento krok kvůli pádu akcií počítačových firem před dvěma lety. Nyní společnost se sedmimiliardovým obratem vstup na kapitálové trhy opět zvažuje – na českou burzu se ale dívá skepticky. „Skoro se na ní neobchoduje, uvažujeme proto o Londýně či Frankfurtu,“ sděluje předseda dozorčí rady Ladislav Marek.

Jedním z mála podniků, který veřejně přiznává, že se na domácí trh v budoucnu chystá, je největší tuzemská banka ČSOB. „Pokud ale umístíme na trh akcie, tak to nebude proto, že se potřebujeme dostat k penězům, ale spíš jako marketingový tah,“ říká člen představenstva Jan Lamser. „Abychom se zviditelnili, protože je správné, aby velká firma jako my byla na burze.“

(Respekt)